Jan Vávra: Věrohodnost a obratnost politiků
Politici nejsou vzorem lidí s pevnými a neměnnými názory, ani mistři v držení slova. Na tom nic nemění skutečnost, že se tak snaží vypadat.
Vzpomeňme třeba na slavný billboard Stanislava Grosse „Myslím to upřímně“. K tomu, aby byl uspěl ve volbách, potřebuje politik přesvědčit veřejnost – kromě toho, že má skvělý program a jde mu jen o blaho země – i o tom, že je zásadový, a co slíbí, to splní.
Čtěte také
Ovšem k tomu, aby uspěl v každodenním politickém provozu, potřebuje být naopak ve svých postojích maximálně pružný a přizpůsobivý. Takzvané hledání politického konsenzu často vyžaduje, aby uzavíral spojenectví se svými nedávnými nepřáteli, nečekané problémy ho nutí dělat opak toho, co sliboval voličům, a nakonec i nálady veřejnosti se mění, a pokud nechce skončit, musí umět nabrat ten správný vítr do svých plachet. Proto se ti mazanější politici snaží vyhnout jednoznačným slibům a zásadním prohlášením.
Úspěšný politik v tom tedy musí takzvaně „umět chodit“. To ale nestačí. Můžeme uvést příklad Miroslava Kalouska (TOP 09) jako velice obratného politika, který se prezentoval jako konzervativec, antikomunista a zastánce tradičních hodnot a který pojal jako předseda KDU-ČSL nápad sestavit vládu se sociální demokracií podporovanou komunisty. Tedy stejný model, jaký funguje dnes s ANO a ČSSD.
Všichni udělali opak toho, čím se zaklínali
Kalouska stál ovšem tento nápad předsednické křeslo a na nějaký čas i ústup ze slávy. Nedokázal totiž to druhé, co musí politik kromě obratnosti umět. Nedokázal své počínání vysvětlit.
Čtěte také
Věrohodnost politika – zejména v naší postdemokratické době – nespočívá v tom, že neustupuje ze svých zásad a vždy drží slovo. Tedy že se chová tak, jako se měla chovat našimi neokonzervativci tak obdivovaná „železná lady“ Margaret Thatcherová. Věrohodnost spočívá v tom, jak přesvědčivě umí své kroky vysvětlit.
Zde se politik nejvíce podobá nevěrnému manželovi, kterého jeho žena přistihla v posteli s milenkou. Kdo nedokáže věrohodně vysvětlit, že to, co manželka viděla, se ve skutečnosti odehrálo úplně jinak, těžko v politice dlouhodobě uspěje. Anebo se nesmí nechat nachytat při lži nebo porušení slibu.
V dnešní době to mají politici – na rozdíl od dob Margaret Thatcherové – ovšem poněkud jednodušší, protože se na zásady tolik nehledí a posuzuje se především výkon. O takovém Billu Clintonovi všichni věděli, že to není charakterní člověk, přesto byl úspěšným prezidentem, protože se Spojeným státům za jeho vlády ekonomicky dařilo.
Čtěte také
Situace České republiky ovšem zdaleka tak růžová není. Je tedy otázkou, jak veřejnost ocení náhlé změny postojů Andreje Babiše (ANO), Lubomíra Metnara (za ANO) a celé ČSSD během schvalování státního rozpočtu.
Premiér se do poslední chvíle dušoval, že nepřistoupí na škrty v armádním rozpočtu. „Naši vojáci byli a jsou naprosto klíčoví pro boj s epidemií,“ tvrdil.
Ministr obrany Metnar dokonce pohrozil rezignací. Když se objevily zprávy, že ANO komunistům ustoupí, ČSSD pohrozila, že rozpočet nepodpoří. Uplynuly pouhé dva dny a všichni udělali pravý opak toho, čím se zaklínali.
To by v naší politice nebylo tak skandální, co ovšem působí amatérsky, je vysvětlení s fintou o zpětném přesunu peněz do rozpočtu ministerstva obrany z rozpočtové rezervy, stejně jako dva nekonzistentní a zmatené premiérovy výstupy ve sněmovně. Na to opravdu nenaletí ani nejhloupější manželka.
Andrej Babiš byl dosud pokládán za mistra marketingové politiky. Teď to ale vypadá, jako by jeho vychvalovanému týmu marketingových odborníků nějak docházely síly.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
