Téma Vánoc v českém folku a spřízněných žánrech není neobvyklé a v nedávné i hlubší historii máme řadu příkladů, jak pojednat tyto svátky nesentimentálně, invenčně, bez „povinných rolniček“. Za všechny můžeme jmenovat třeba nostalgickou Vánoční Karla Kryla, hravého Ježíška Jaroslava Hutky, civilní Koledu bratří Ebenů či syrovou Zavátou kolibu akordeonistky Stinky. Anebo celé výtečné vánoční album Hovada Boží skupiny Jablkoň.
Uprchlické vánoce
Posledně jmenovanou desku se Šťastnými a osamělými spojuje Předvánoční koleda Jana Buriana. Tuto poetickou a přitom pronikavou úvahu nad konzumností Vánoc natočil už na konci 80. let Petr Skoumal, v roce 2004 na jmenované album Jablkoň a na aktuální kompilaci ji slyšíme v autorském podání, velice překvapivě zaranžovanou pro Burianův hlas a doprovázející kontrabas Pavla Husy.
Jakýmsi volným pokračováním Předvánoční koledy (na což upozorňuje i Jan Burian v průvodním slově) je píseň Vánoční Filipa Pýchy a kapely Tajné slunce. Zatímco Burian končí svůj příběh verši „Těhotná Marie/mačká se někde v metru/Bojím se, miláčku/mám strach, že potratí“, Pýcha na podobném místě svůj příběh začíná: „Chlap a ženská stojí mlčky v tramvaji/a přemýšlí, jestli je dobře, že se sem vůbec vlekli...“ Z dvojice se vyklubou běženci, žena v tramvaji začne rodit a odváží ji sanitka, muž zůstává na místě a kouří s tramvajákem, který jej uklidňuje: „Dneska v noci se narodí spasitel/a to není důvod k pláči.“ Což připomíná smířlivou pointu známého Čapkova apokryfu Svatá noc. V jeho případě, i v Pýchově textu, je zdůrazněno, že svatou rodinu vlastně tvořili nevítaní běženci, čímž příběh značně přesahuje pouhé vánoční ladění.
A podobněpojatý, byť mnohem méně konkrétní příběh vypráví i Kittchen ve svém příspěvku Na cestách. Možná je to pokračování nikde nechtěné Pýchovy rodiny: „Chladnou zemí/studenou zimou/jdou/i v tuhle chvíli jdou.“
Co autor, to originál
Titul alba Šťastné a osamělé nejvíce naplňuje společná písnička Martiny Trchové a Martina E. Kyšperského Nové otazníky, melancholický dialog zamilovaných, kteří spolu tráví pouze virtuální – a tedy osamělé – Vánoce („když zesílíš telefon/uslyšíš, jak dýchám“).
Někteří písničkáři parafrázují biblické příběhy, případně lyricky vyznávají víru – Jiří Smrž (Klanění), Jan Jeřábek, který je také producentem alba (Ukolébavka pro Jidáška) nebo Karel Diepold, který se vydání alba nedožil, zemřel letos v červnu a deska je mu věnována (Zatmění).
Jiní naopak svůj příspěvek pojali civilně, jako Marka Míková (Vánoční srdce) nebo Inženýr Vladimír (Vánoce ve třech). Další vyprávějí zážitky svoje nebo svých rodin, spojené se svátečním obdobím: Petr Nikl uvádí v písni Mikuláš ne neobvyklý příběh o tom, jak svému synovi ve školce jednou dělal onoho svatého muže, přičemž však pointuje: „Nikdy už nechci tu/dementní roli/dělávat bu bu bu/na kohokoli.“ A Petr Linhart sdílí naoko poetickou, ve skutečnosti mrazivou vzpomínku na Vánoce 1944, kdy oblohu křižovaly bombardéry a dítěti připomínaly anděly (Letci a chodci).
Někteří autoři na album přispěli písněmi, které vlastně vůbec Vánoční nejsou, při „čtení“ v kontextu ostatních se jimi ale stávají, ať už jde o Metelici Dagmar Voňkové, nebo jako obvykle velmi bizarní píseň Psovod Jiřího Konvrzka. Dávku poetické, ale i hudební neobvyklosti si nese Anděla Petra Váši, naopak na nejlepší tradice českého folku navazuje Michal Bystrov v závěrečné interpretaci pošumavské tradiční koledy Když Panna Maria.
Dobrým nápadem výtečného alba je také poznámka každého autora k jeho písni – někteří dodali jedinou informativní větu, jiní vzpomínají na inspirace k písni a další se blíží fejetonu. I booklet tak přispívá vítaně členitému obsahu.
OSAMĚLÍ PÍSNIČKÁŘI: ŠŤASTNÉ A OSAMĚLÉvyd. Galén 2020 |
