Třináctiletý Daniel žijící ve skromném dvoupokojovém bytě se svou maminkou Erikou Gálovou v Bohumíně není zvyklý na velké dary. Není vlastně zvyklý, že by mu poslední čtyři roky vyšlo jakékoliv přání. Právě tak dlouho se stará o svou maminku, která po mozkové mrtvici ochrnula na polovinu těla, špatně chodí, vidí a už má za sebou šest operací a za pár dnů ji čeká další. Musel se proto naučit vařit, uklízet, prát i pomáhat mamince do vany. Měl proto už roky jediné přání – předělat nevyhovující koupelnu se starou vanou na sprchový kout a sehnat postel s kvalitními matracemi, protože ty, na kterých spí, jsou proleželé. Nic z toho si ale sama rodina dovolit nemohla.
Až do soboty, kdy jejich strastiplný životní osud popsala MF DNES. A nastal „fičák“: lidé rodině poslali tisíce korun na lepší život, radnice se okamžitě rozhodla koupelnu na své náklady předělat a řemeslník, který zakázku získal, když viděl byt, rozhodl se okamžitě koupit postel, matrace a celý byt jim vymalovat. Danielovo poslední přání bylo, aby do svého skromného pokojíčku se starým gaučem a jednou rozvrzanou skříní měl alespoň dveře. A večer se po celodenní péči na chvíli do místnosti mohl zavřít. I toto přání je vyřešeno: firma vyrábějící dveře se rozhodla, že jim dodá zdarma do celého bytu nové. A aby měl Daniel Vánoce jako správné dítě, překvapením pro něj bude i superrychlý počítač, který pro něj staví další z čtenářů, nová sluchátka, která mu zase koupila jedna z učitelek a – a nebo nic. Ať má Daniel pod stromečkem také nějaké překvapení...
„Dostal jsem ráno od města zakázku, zda bychom mohli co nejdříve udělat jednu koupelnu. Vzal jsem to a než jsem se vypravil, přečetl si neuvěřitelný příběh rodiny. Když jsem přišel koupelnu zaměřit a viděl ten byt, řekl jsem si, že je to prostě katastrofa, jak žijí, sedl do auta a dojel jsem koupit postel a kvalitní zdravotnické matrace. Nastěhovali jsme ji, smontovali s chlapy a hotovo,“ říká podnikatel Martin Jochym, který má v Bohumíně malou stavební firmu. Víc se o svém činu nechce bavit, jednoduše proto, že nestojí o medializaci a „nemá rád velká gesta“.
Jeho lidé do bytu Eriky Gálové a jejího syna nastoupí už 5. ledna. Vybourají celou koupelnu, postaví sprchový kout, udělají nové rozvody a obloží novými dlaždičkami. Až skončí, celý byt, který už několik let nikdo nebílil a je to značně vidět, rodině zdarma vymalují. Po nich nastoupí firma Sapeli z Jihlavy, která rodině přiveze dveře. „Domluvili jsme se, že poskytneme zdarma nové dveře do celého bytu a samozřejmě je namontujeme. Jejich hluboký příběh a to, jak chlapec ve třinácti letech zvládá péči o nemocnou maminku nás tak zasáhl, že bylo okamžitě rozhodnuto,“ říká Martin Havran z firmy Sapeli.
Pod stromeček postel, dveře a sprchu. Chlapec z Bohumína pečuje o ochrnutou mámu |
Další desítky čtenářů rodině zaslali tisíce korun, někteří lidé chtějí Erice Gálové na jaře příštího roku po další operaci hlavy a plastice pomoci tím, že jí zaplatí léčebný pobyt, jiní čtenáři nabízí zaplacení výletu pro Daniela, aby si od každodenních starostí také odpočinul. Nabídek a pomoci jsou už desítky.
Nejdůležitější pro rodinu bylo předělat koupelnu, na což vybíral peníze Nadační fond Terezy Pergnerové, kde se sešlo na 60 tisíc korun. Nebudou ale potřeba – rekonstrukci zaplatí bohumínská radnice, protože bydlí v městském bytu. Erika Gálová už přitom o rekonstrukci žádala před dvěma lety. Neúspěšně. „Před dvěma lety požádali o úpravu koupelny, pomohli jsme jim se sepsáním žádosti o státní příspěvek, bohužel podle posudku České správy sociálního zabezpečení nevznikl rodině nárok na dávku z nepojistného systému,“ uvedl místostarosta města Igor Bruzl. Žádost Eriky Gálové po neúspěšném projednání v posudkové komisi České správy sociálního zabezpečení přistála znovu na radnici. „Bohužel v době, kdy byly přestavby kvůli velkému zájmu občanů a vysokému čerpání rozpočtu pozastaveny. Když se pak znovu vše rozjelo, komunikace mezi rodinou a úředníky už ideálně nezafungovala,“ přiznal místostarosta.
Třináctiletý Daniel a šestatřicetiletá Erika Gálová jsou ze štědrosti a ochoty lidí okamžitě pomoci překvapeni. Popravdě – spíš vykolejeni. „Udělalo mi obrovskou radost, jsem neskutečně vděčna. Dneska už tu byl pán vyměřovat koupelnu, podívat se, jak je to s odpady a vodovodními trubkami. Nečekali jsme takovou podporu lidí. Mohu jen říct jediné – z celého srdce děkujeme, už se neskutečně těším, až se po Novém roce vrátím z nemocnice do nového,“ usměje se Erika Gálová. Poprvé za celou dobu, co jsme spolu mluvili – před prvním článkem i nyní.
Erika Gálová se narodila do rodiny, která roky nemohla mít děti, a adoptovala si proto půl roku starého chlapečka, u kterého se následně ukázalo, že je mentálně postižený, a její rodiče se o něj v podstatě čtyřiadvacet hodin denně musí starat. Erika se narodila o rok později, když se rodičům podařilo zázračně otěhotnět. V roce 2015 – na Danielovy narozeniny – její maminka však měla mrtvici a od té doby leží upoutána na lůžko, nemluví, nechodí. Erika se o ní starala, krmila ji, přebalovala. Ale jen čtyři měsíce, než ji postihlo to samé – mozková příhoda, po níž byla 34 dnů v kómatu a následně měsíce v nemocnici. Život ani do té doby neměla příliš růžové - její první partner ji bil, druhý měl problémy s dluhy, exekucemi a nakonec i drogami. „Bylo toho na mě hodně, byla jsem od rána do večera v práci, pak jsem letěla za mamkou jí pomoci. Najednou jsem měla šílené bolesti hlavy, vadilo mi světlo a tabletky vůbec nezabíraly. Na neurologii mě poslali na CT do Karviné, všechno bylo údajně v pořádku. Pět týdnu po CT se mi to stalo. Řekli mi, že to bylo stresem,“ popisuje osudný den.
Po mrtvici má problém, protože jí ochrnula levá ruka, kterou coby levák dělala vše. Musela se tedy naučit vše pravou, ale dostat se přes okraj vany a zase z ní vylézt je pro ni nepředstavitelné. Daniel se tak musel okamžitě naučit pomáhat mamince s koupáním, vytírat i vařit. Dnes chodí do sedmé třídy, učí se průměrně, má dvojky, trojky. Letošní Vánoce pro něj budou tak strašně jiné, že to nedokáže popsat.
Odpadnou mu totiž starosti, které jej trápily a sžíraly nejvíce, že sám nedokáže byt předělat tak, aby se jim s maminkou alespoň trochu lépe žilo. Tyhle Vánoce budou v Bohumíně opravdu šťastné a veselé.
