Ale nejen tím. Ostatně více nám napoví reportáž z rally-manie z roku 2003 a kompletní galerie 47 fotek od Jiřího Jermakova.

Premiéra fabie WRC a hračičkové Vojtěch s Engem

V druhém ročníku přibalili pořadatelé ke každé zakoupené vstupence plechovku RedBullu a tak se zima divákům zvládala lépe. O zahřátí se ale starali i přítomní jezdci a to všichni a bez výjimek. Velkým tahákem byla i česká premiéra vozu Škoda Fabia WRC. Z dílen Škoda motorsport Autokrosové speciály již jely rozdělené podle objemu motoru. Mezi těmi slabšími udivoval sedmnáctiletý Ondřej Musil stylem průjezdu zatáček, jaký doposud nebyl k vidění. Petr Turek divokými kolečky naznačil, jak velká show na diváky čeká. Po průjezdu cílem se nechal strhnout i Musil. Oba pak zdravili diváky z vozů, točících se podle své svislé osy, rukama vystrčenýma ven z cocpitu. Silnějším buggy měl dominovat speciál Petra Bartoše, z jehož výfuku létaly neuvěřitelné dlouhé plameny a auto doslova strašilo svým výkonem. Vše bylo nakonec jinak. Výkon se na kluzké trati nepodařilo přenést na trať a ani jeho snížení nepomohlo. Bartoš jen s obtížemi držel splašené stádo koníků v určeném směru. Své vítězství nad Janem Smržem oslavil nestárnoucí Jaroslav Hošek podobným veletočem jako jeho kolegové z nižší divize. Rallyecrossové stroje v tomto roce utrpěly doslova porážku na hlavu. Dva ze čtyř připravených vozů ani nevyjely. Koutný se pak střídal o volant fabie s Markem Zemanem. Když už to vypadalo, že se budou muset o volant střídat i ve finále, opřel se Zeman za fotobuňkou o bariéru a tajenka s finálovou jízdou byla vyřešena. Nebylo s čím jet.

Ve finále vozů N4 stály na startu dvě EVO šestky. Arazim s EVO sedmičkou a Prokop s treninkovým strojem stejné evoluce zůstali v poli poražených. Ve finále se po Červenkově penalizaci za předčasný start radoval Marcel Tuček a spravil si chuť ze sezony, jejíž velkou část strávil v nemocnici. Pole jezdců s vozy WRC bylo opět nejpočetnější. Chyběli sice Triner, Trojan i Kresta, ale viděli jsme oba bratry Vojtěchy, Chovance, Pecha, Trněného a mnohé další. Přímo z testů v Americe dorazil těsně před startem i Enge. Snad právě proto v prvních jízdách doháněl čas hodinami jako na běžícím pásu. Kvalifikace se zpočátku nesla ve znamení přetahované o nejrychlejší čas mezi Kopeckým v nové fabii a Pechem ve focusu. Smůlu měl Chovanec, který s octavií poháněnou jen zadními koly málem nevyjel na přemostění. A pak to začalo: „Třetí serii kvalifikačních jízd zahajoval prestižní duel Štěpána a Vojtěcha a Tomáše Engeho. Tak si to alespoň myslel autor těchto řádků a zřejmě i většina lidí kolem tratě. My všichni jsme proto zklamaně vydechli, když se Engeho octavia ocitla v hodinách. Téměř současně se začal točit i Vojtěchův peugeot. To už jsme i my méně chápaví věděli, že tentokrát nepůjde o čas, ale o zábavu. A bavili se všichni. Ti za volantem i my na tribunách a diváckých plochách. Množství koleček a dalších kousků vyvrcholilo vzájemným dáváním si přednosti při přejedu cílové čáry. Chvíli to dokonce vypadalo tak, že místo za volantem, ji oba kamarádi překonají ruku v ruce pěšky,“ toto je původní komentář, který po závodě zveřejnil server Autosport.cz a zdaleka to nebylo vše, co nás tehdy v roce 2003 čekalo.

Ve vyřazovacích jízdách podlehl Chovanec Kopeckému, který zajel nejrychlejší čas. Tomáš Vojtěch s velkým černým kocourem na dveřích, vyřadil Trněného a čekal na něj Pech. O Kopeckého soupeři měl rozhodnout duel mezi Štěpánem Vojtěchem a Tomášem Engem. A opět se děly věci: „Za normálních okolností bych se zde pustil do tvrdé a nesmlouvavé kritiky nezvladatelnosti a nezodpovědnosti jezdců, kteří si na trati léčí své mindráky a s plnou vážností bych žádal psychiatrické vyšetření obou delikventů. Stejně důrazně bych volal k odpovědnosti všechny pořadatele a delegované činovníky, kterým se situace zcela vymkla z rukou a režie se ujala dvě individua, která během necelých čtyř minut porušila snad všechny sportovní a bezpečností předpisy (jízda v protisměru, nebezpečná jízda, nepřipoutání se na trati rychlostní zkoušky, couvání a otáčení se v prostoru cíle, částečné opuštění vozidla za jízdy na rychlostní zkoušce, sejmutí bezpečnostní přilby za jízdy a další). Ne! Ne, nebojte se, nic takového dělat nebudu. Stejně jako všichni ostatní stál jsem se spadlou sanicí a nevěřícně civěl na to, jak krátce po startu obě auta mění směr a vyrážejí proti směru původní trasy. V tu chvíli propuká obecenstvo v hurónský jásot a do očí se derou slzy smíchu. Smršť oslavných koleček nebere konce a Tomáš se Štěpánem je ještě vylepšují o to, že se zpola vysunují z otevřených dveří a již bez přileb zdraví diváky z divoce se točících strojů. To ještě není vše. Když se dostatečně vydováděli, začali směřovat k cílové čáře. Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že ji normálně přejedou. Štěpán cíl nejprve překonal pozadu a poté si oba v přátelském objetí přesedli do auta svého a) soupeře b) rivala c) kamaráda (laskavý čtenář si doplní sám) a takto konečně dokončili svou rozjížďku. Světe div se, Štěpán Vojtěch navzdory výše zmíněným přestupkům postoupil do další jízdy jako partner Jana Kopeckého.“ Citát opět pochází z tehdejšího komentáře na Autosport.cz V semifinále Kopecký ani Pech nezaváhali a sešli spolu na startovní čáře finálové jízdy. Fabia vedená Kopeckým malinko klopýtla na startu, ale v cíli byla nakonec o šest desetin vteřiny dříve než focus vedený Václavem Pechem. Kopecký tak zařídil pro nové auto první zlatý věnec vůbec a za cílem konečně mohl popustit uzdu své klukovské duši a předvést, že i on umí s autem pěkně zatočit. Pech zase mistrovsky postavil focuse před tribunou napříč a poklonil se nadšeným divákům.