Štědrý večer nastal, koledy přichystal

Většina občanů jako jsem já, tedy důchodci a invalidní důchodci ,musí vystačit s mnohem menší částkou na měsíc. Můj kolega má plný invalidní důchod 11 tis Kč a já na tom nejsem o moc lépe.

Do svých 29 let jsem neznal nic jiného než práci, a snažil jsem se vydělat a ušetřit, abych si mohl koupit byt. Jako učitel jsem neměl šanci získat podnikový byt. Ty se rozdávali lidem ve výrobních odvětvích. Když zástupce ředitele přinesl statistiku, že školství je na prvním místě mezi odvětvími ekonomiky, co se týká kvalifikovanosti a na 17. místě, co se týká průměrného platu, tak mě to bylo jedno, vydělával jsem si jako začínající učitel vedle svého platu prodejem software. Z počátku na černo prodejem pirátského software, což bylo o poznání složitější, než dnes, kdy se stáhne nějaká trialová verze a pak nějaký crack. Podotýkám, že to nebylo trestné jako porušování autorských práv, protože autorská práva se nevztahovala na software, protože socialistický stát nebyl schopen zareagovat na technologický pokrok ani zákonodárně ani fakticky zorganizováním nějakého vývoje software, který by si mohl občan legálně zakoupit. Počítače byly v Československu od konce 2. světové války. Pan docent Antonín Svoboda, který za druhé světové války byl v emigraci ve Francii, Velké Británii a Spojených státech, se vrátil do Československa a vyvíjel zde první československý počítač SAPO, byl průkopníkem počítačů světového významu a je označován jako autor první světové monografie o počítačích. Zřejmě se má na mysli elektronkové počítače, zpaměti to nevím. Jeho životopis si můžete koupit na mém e-shopu.

Legenda praví, že když se ptali firmy IBM (?). zda budou vyvážet sálové počítače do Evropy, odpověděli údajně: Ne, tam je Československo a Antonín Svoboda.

Osobní počítače se objevily v socialistickém Československu brzo poté, co se objevily na světovém trhu. Ovšem tehdy byl problém s devizovými prostředky a embargem.

Běžný občan si nemohl PC koupit v nějaké prodejně, nehledě na to, zda by na to měl. Můj měsíční plat učitele byl na konci roku 1989 cca 2200 Kč, PC stálo na Západě cca 1700 DM, což při turistickém kursu cca 17 Kč/DM bylo neřešitelné. Západní měna se nedala nikde legálně koupit, natož vycestovat do NSR. Rok po návratu z vojenské služby jsem si tedy po roce práce koupil nikoliv PC, ale domácí osmibitový počítač Commodore PLUS/4, který měl 64 KB RAM a neměl ani disketovou jednotku ani hard disk, data a programy se nahrávaly z/na magentofonové kazety. Koupil jsem jej na černém trhu, tedy od někoho, kdo jej přivezl z NSR, stál mě na dnešní peníze cca 75 tis. Kč, hlavně díky tomu, že jsem bydlel u rodičů a měl jsem tak malé životní náklady. O rok později jsem koupil opět na černém trhu disketovou jednotku, rovněž v přepočtu na dnešní peníze 75 tis. Kč. Disketová jednotka byla jednostranná, diskety se tedy musely ručně otáčet a na jedné straně diskety se vešlo cca 170 KB a byla 5 a čtvrt palcová. Koupit tiskárnu bylo zhola vyloučené, stála na dnešní peníze cca 100 tis. Kč.

V té době jsem již vytvářel pro školu, na které jsem pracoval, program pro zpracování osobních dat žáků. Ředitel mě tehdy požádal, abych takový program vytvořil. Bylo to v době, kdy se takový program nedal legálně prodat případným zájemcům ze strany veřejnosti.

Podotýkám, že jsem problém zobecnil, aby byl mnohostranně použitelný, nejen pro zpracování osobních dat žáků či studentů. Trvalo mě to cca přes třičtvrtě roku, neboť vytvořit něco smysluplného rozhodně netrvá týden či měsíc, pro se jen směji, když se během několik dnů objevily nějaké „programy“, které měly řešit takové či onaké problémy související se současnou epidemii. Svého soudruha ředitele jsem velmi brzo prohlédl a bylo mně jasné, že asi budou problémy s placením této práce ze strany školy, na které jsem pracoval.

Nikdy jsem nelitoval práce, abych se něco nového naučil, a kupodivu jsem předpokládal, že něco jako PC bude jednou ležet na stole každé kompetentější „kancelářské krysy“, a že se v tom budou točit velké peníze.

Už před koncem roku 1988 se objevila „Jakešova reforma“. Socialistické Československo nebylo schopné iniciativy nejen v oblasti moderních technologii, vázlo zásobování nejen spotřebního zboží či ovoce a zeleniny. „Jakešova reforma“ zavedla možnost živnostenského podnikání. Tehdejší živnostenský list se nazýval „povolení národního výboru“. Okamžitě jsem si požádal se začátkem od ledna 1989.

V květnu jsem byl s programem hotov. Předvedl jsem jej soudruhu řediteli, který byl nadšený. Když jsem za něju chtěl na dnešní peníze 50 tis. Kč, bylo zle. Soudruh ředitel říkal, musely by se sehnat peníze, kolegové byli velmi naštvaní, neboť bych pro sebe vyčerpal fond odměn, a oni bylií zvyklí dostávat odměny jaksi automaticky, bez vynaložení nějakého úsilí.

Soudruh zástupce ředitele po mě chtěl, abych jim „program zapůjčil, aby si jej mohli vyzkoušet“. Idiot jsem samozřejmě nebyl. Napsal jsem do tehdejší Mladé fronty, která několikrát za rok vydávala speciál o moderních technologiích a 1x za měsíc jednu stranu v běžném vydání novin a novinkách ve světě počítačů. Jaroslav Winter napsal o mém programu článek a měl jsem plné poštovní schránky objednávek. Chtěl jsem jej prodávat v přepočtu na dnešní ceny za 1500 Kč, ale redaktor mě zviklal a na konec jsem za něj chtěl jen opět v přepočtu za 850 Kč + poštovné, které stálo v tehdejších cenách 7 Kč vč. dobírky+ cena magnetofonové kazety, která nebyla úplně bagatelní. Většina zájemců měla jen datový magnetofon a nikoliv disketovou jednotku. Už tehdy se na oficiálním trhu objevily diskety. Jedna disketa tehdy stála v NSR 1 DM a u nás na tehdejší dobu za nehoráznou cenu za 155 Kčs. Tedy v dnešních cenách cca za 1500 Kč.

Počítač a práce se mi víceméně za jeden měsíc prodejem tohoto a několika podstatně jednodušších programů, které mi tolik práce nedaly. Tyto programy jsem prodával do konce roku 1993.

Na konci roku 1989 jsem školství definitivně a navždy opustil a živil jsem se jako programátor.

Na konci roku 1991 jsem doplatil na své enormní pracovní úsilí doplatil. 6. prosince 1991 jsem onemocněl a letos v prosinci to tedy bylo půl života, co jsem nemocný. Od září 1993 jsem v invalidním důchodu. Do dnes doplácím na to, že jsem nehonil přesčasy či nadúvazky, osobní ohodnocení a prémie. Stát tehdy vymyslel a platí to i teď, že výdělky z živnostenské činnosti realizované jako vedlejší činnost se ne vždy a nezcela započítávají do důchodu.

Ani dnes si nedám pokoj, před několika lety jsem vydal několik knih jako vydavatel a překladatel v jedné osobě a provozuji internetový obchod s hodnotnějšími knihami. Tečdy populárně vědeckými a odbornými knihami.

Přeložit knihu je rovněž běh na delší trasu. 2. knihu, kterou jsem vydal, jsem překládal sedm měsíců a dalších devět měsíců jsem ten překlad opravoval. Vydávání knih je finančně náročné, bez ohledu na malé počty výtisků, ve kterých se podobné knihy dnes vydávají. Dnes se knihy vydávají v nákladech několika set výtisků a v řadě případů je i náklad 800 ks u beletrie poměrně velký počet výtisků.

Desítky tisíc korun nejsou víceméně žádné peníze a k tomu autorská práva.

Cca před dvanácti lety jsem přeložil jednu z Keplerových knih „Nové stereometrické výpočty vinných sudů“. Teprve v poslední době vycházejí česky některé knihy J. Keplera. Ještě jsem tehdy stačil přeložit první ze dvou knih spisu Bonaventury Cavalieriho „Geometrie vyložýená jiným způsobem za pomoci nedělitelných spojitého“. „Knihou“ se tehdy myslela část spisu.

Ještě jsem stačil cca po zhruba sedmi letech práce první ze tří knih nejvýznamnějšího vědešckého spisu moderní historie tedy text Isaaca Newtona „Matematické principy přírodní filosofie“.

V případu této knihy to ale nebylo šest či sedm let každodenní práce. Byla to práce s velkými přestávkami, tu půl roku přestávka, tu zase rok přestávka

Od Isaaca Newtona nevyšla česky do letošního roku ani čárka. Letos vyšla kniha z projektu doc. Daniela Špeldy, která nese název Isaac Newton: „Matematické principy přírodní filosofie“. Není to ale můj překlad, a není to překlad celého spisu, ale výbor z tohoto spisu, víceméně výbor ze třetí knihy tohoto spisu.
Můj překlad první knihy tohoto spisu tedy stále čeká na vydání. Stejně jako můj překlad Kepleprva textu „Nové stereometické výpočty vinných sudů“ a text Cavalieriho „Geometrie..“.

Proč jsem je dosud nevydal? Protože překlady každé knihy vyžadují ještě několik měsíců práce a já již nejsem schopný takové téměr půl roční práce spojené s tím projít celý text a opravit jej nejlépe, pokud by jej prošel někdo jiný. Já nejsem schopen sehnat nějaké veřejné peníze, protože nejsem napojený na veřejné rozpočty, nepůsobím v univerzitním prostředí a nejsem schopen sepsat nějakou doprovedonou studii, kterou se maskují podobné překlady, aby se na podobné překlad sehnal grant.

Ani na jedné knize jsem si neudělal disertaci ani habilitaci.

Po pravdě musím uvést, že mě v minulosti podpořili moji kamarádi, známí a úplně neznámí lidé, kteří mi prostě napsali, zda nechci přispět, nebo mi na můj účet poslali např. dva tisíce a půl tisíce korun, jako jedna paní.

Bohužel bez nějaké větší sumy není možné dosáhnout přijatelné ceny a kvalitnějšího provedení, jak po stránce tisku, typografie a kvality (zkontrolovaného a opraveného) textu.

Mezi tím jsem ale stačil připravit druhá vydání dvou knih, které jsem vydal v minulosti. V těchto případech mi pomohl můj kolega, který opravil gramatické chyby, překlepy a chybné čárky. A také kolega velmi obětavě a hlavně trpělivě opravoval chyby mého překladu. Oběma velmi děkuji.

Nakonec jsem se od komentářů jednání Sněmovny dostal ke svému příběhu. Opět se pokusím požádat veřejnost na jednom crowd fundingovém serveru o podporu vydání mého překladu první knihy, tedy první knihy spisu Isaaca Newtona.

Nejjednodušší je ovšem zkusit si objednat něco na mém e-shopu v příštím roce. Děkuji všem, kteří tak učinili v letošním roce.

Vánoce jsou obtížným obdobím nejen pro samoživitele a samoživitelky, ale i pro lidi, kteří zůstali sami. Někteří občané nevyjdou ani s  průměrným platem, dělají ještě dlluhy. Důchodci se museli naučit hospodařit s částkami polovičními i menšími, než je průměrný plat

Přeji Vám a Vašim dětem hezké Vánoce. Na shledanou v lepších časech, jak zpívali Voskovec a Werich

Stále pravý doktor přírodních věd Karel Vašíček