Koronavirová pandemie mění podobu přijímacích a maturitních zkoušek |
Lidovky.cz: Jak byste zhodnotil uplynulý rok z hlediska psychologie?
Rozdělil bych ho na období stability a poté změny, které proběhly u každého. Stabilita tu vládla do doby, než nastoupil koronavirus a my měli první nakažené. Byli jsme zvyklí na ekonomickou prosperitu, zázemí – dařilo se nám. A najednou stabilitu narušila pandemie, což se otisklo v životech lidí jako nečekaná změna, která nás doprovází celý rok. To je letos hlavní psychologická výzva.
psycholog Dalibor Špok
Lidovky.cz: Byli jsme jako společnost na pandemii připraveni?
Podívám-li se na to ze společenského hlediska, řekl bych, že ne. Z pohledu jednotlivců je to hodně individuální. Někteří lidé mají za sebou spoustu zkoušek, náročných období a díky tomu vydrží víc, jsou odolnější a dokázali se se změnami a omezeními poprat lépe. Také lidé s aktivním přístupem k životu mají v době covidu výhodu. Přijmou danou situaci snadněji, postaví se tomu a hledají cesty, jak tomu čelit. Ti pasivní pociťují vyčerpání, nejsou na změny dostatečně připravení a cítí se oběťmi. To, že v Česku propukla infekce, poslalo společnost z jednoho extrému do druhého.
Lidovky.cz Můžete to rozvést?
Předtím, než se vyhlásila omezení a vyskytl první případ nakaženého, si společnost v Česku příliš zvykla na stabilitu a na jistoty. Měli jsme se dobře a pocit, že nic nám z globálního pohledu nehrozí. To se ukázalo jako velká iluze.
V tomto směru by nám pandemie mohla otevřít oči a více nás připravit na budoucnost, jež s sebou dozajista přinese další problémy, jako jsou klimatické změny, řešení přelidnění apod.
Vakcína, sociální bublina či lockdown. Pandemie koronaviru rozšířila slovník laické veřejnosti |
Lidovky.cz Co tu covid nechal dobrého?
To, že jsme byli vrženi do kulturního, společenského, ekonomického a pracovního omezení, s sebou přineslo i obrovskou příležitost podívat se na naše životní hodnoty a preference. Srazíme-li se s něčím takovým, může nás to donutit přemýšlet a dovést ke změnám. Třeba sociální potřeba. Mnoho lidí si až nyní uvědomuje, co pro ně znamená kontakt s ostatními lidmi, který ztratili kvůli vládním restrikcím. Hodně záleží na tom, jak si každý jedinec bude současný stav interpretovat. Zdali je zvyklý a ochotný i v tom špatném nalézt nové priority, volby, uvědomění důležitosti života. Nicméně krom toho, že hledáme něco kladného, je i ta druhá stránka.
Lidovky.cz: Co pandemie lidem vzala...
Ano. Ale nemluvím jen o ztrátě práce a stability, to nechci zlehčovat, naopak. Ale z hlediska vnímání světa mi například opravila příliš optimistickou iluzi, jak dnes funguje společnost a jaké jsou její hlavní hodnoty.
Lidovky.cz: Jak to myslíte?
Když se podíváme na situaci, která vládla na jaře, a porovnáme ji s podzimní vlnou, jsou tam velké rozdíly. Na jaře jsme zažili soudružnost, šili jsme roušky, mnohem více se respektovala pravidla, než je tomu nyní, lidé se více starali a zajímali o nemocné. Drželi jsme pospolu. Ví se, že během krize se vždy ukážou hodnoty společnosti. Osobně bych řekl, že spíš než hodnoty to byly emoce.
Lidovky.cz: Není to totéž?
Ne. Emoce vyprchá, je to reakce na nějaký stav. Hodnota je to, co se ukazuje ve chvíli, kdy emoce ustoupí. Je to něco, čemu lidé věnují pozornost.
Rok po začátku pandemie jsou trhy v čínském Wu-chanu plné lidí. Nakupují živé ryby, žáby i želvy |
Lidovky.cz: A čemu se společnost začala věnovat?
Hltání konspirativních teorií, stěžování si na vládu, obviňování, kdo za to takzvaně může... Ve druhé polovině roku se najednou vytratila starost a vědomí toho, že tu někdo umírá. Vytěsnili jsme smrt a hlavní hodnoty se projevily.
Lidovky.cz: Které například?
Jestli děti budou chodit do školy, jestli to Babiš řekl pozdě, nebo brzy, jestli podnikatelé dostanou dotace a budou mít otevřeno a bude se prodávat kafe do kelímku. Věci, jež vůbec nesouvisejí s tím, že tu umírají lidé, že upadá pomoc, a myšlení na ty, kdo jsou na tom těžce, zajímat se o rodiny, které někoho ztratily. Část společnosti se odvrátila a dala najevo, že je to nezajímá. Nechci přehánět, nejsou to všichni, stále tu jsou ti, kdo chtějí pomáhat a zajímají se o to. Ale není to už v takovém měřítku, jako když se na jaře národ semkl a byl soudržný. Teď tu vládne naštvání, frustrace, zloba a beznaděj. A tyto emoce svědčí o tom, co je pro danou společnost důležité.
