Naposledy dělal asistenta v Teplicích, teď prý nazrál čas na kariérní posun do role hlavního trenéra. Kdysi v Dukle mu to nevyšlo, vydržel jedno léto, teď má další pokus.
Hejkal po odvolání: Nevím, kde jsem udělal chybu. Teplicím přeju, ať se z toho dostanou |
Na sklonku listopadu jste se Stanislavem Hejkalem skončili v prvoligových Teplicích. Jak tuhle etapu hodnotíte?
Byl jsem rád, že si mě Standa Hejkal vzal jako asistenta do Teplic. Spolupracovalo se mi s ním velmi dobře. Byli jsme tam dva a čtvrt roku. Každý klub je něčím specifický, i ten teplický. Museli jsme kádr přetvářet. A nejtěžší pro nás bylo, že nám kvůli zraněním, kor v posledním období, odpadávali defenzivní hráči a museli jsme je nahrazovat záložníky. A ti přece jen neměli takové návyky do obranné fáze. Zalepit to bylo pro nás nejsložitější.
Mají tedy Teplice na víc?
Hráči jsou tam kvalitní, akorát musí být zdraví. Až budou fit, půjdou nahoru. Plus jim dojde nový stoper (Francouz Droehnle), který měl přijít už za nás na zkoušku. Nakonec přišel novému trenérovi Radimovi Kučerovi. A podepsali ho.
Jak jste přijal konec angažmá v Teplicích?
Co končí negativně, je většinou smutné, neveselé, to si musíme říct na rovinu. Já tam pracoval rád. Chci poděkovat všem, ať realizačnímu týmu, masérům, tak vedení klubu. Spolupráce byla dobrá, bohužel skončila tak, že po nás museli přijít noví trenéři, kterým se momentálně daří. Nějaké body uhráli. Budu vzpomínat v dobrém.
Říkal jste, že každý klub je specifický. Čím ten teplický?
Všude ta specifičnost je. V Jablonci se točí všechno kolem Míry Pelty, ten to tam řídí. Na Dukle to bylo zase trošku jiné, pan Paukner klub vlastní, ale má pod sebou lidi, co se tomu věnují. A v Teplicích to je sklárna AGC (majitel klubu).
A to je výhoda, nebo problém?
Neřekl bych, jestli to je, nebo není problém. Já bych byl rád, kdyby Štěpán Vachoušek (sportovní ředitel) byl do toho ještě víc zapojený. Aby měl ještě větší pravomoci. To by bylo fantastické. Je to Tepličák každým coulem, na něm bylo vidět, jak mu to drásá srdce, když se v některých chvílích nedařilo. Štvalo ho to. Už jako fotbalista byl úžasný. Dobře se mi s ním pracovalo. Já byl v Teplicích rád. Vlastně všude, kde jsem byl, jsem byl rád.
A teď budete ve Varnsdorfu. Proč jste mu kývl?
S panem majitelem Gabrielem jsme se sešli, abychom se mohli navzájem víc poznat. Znali jsme se jen povrchně, ne úplně napřímo. Po tom, co jsme si popovídali, dali jsme si oba čas na rozhodnutí. A nakonec jsme se dohodli.
Je v tom i touha trénovat jako hlavní?
Rád bych to zkusil přehodit z asistenta na pozici hlavního trenéra, aby zodpovědnost ležela na mně. Jsem takový typ, který zodpovědnost chce mít. Už jako hráč jsem takový byl.
Jak se novou práci těšíte?
Jsem nadšený. Teď jsem měl nějakou dobu, abych si trošku odfrknul od fotbalu. I když na fotbaly jsem samozřejmě koukal. Ale to pracovní zatížení tam nebylo. Byl jsem tady pro rodinu, s kterou jsem mimochodem musel taky svoje angažmá ve Varnsdorfu probrat. Máme s manželkou dva syny ve věku, kdy je důležité, aby s nimi byl i otec. A od ledna nebudu doma každý den. Probrali jsme to i s kluky, poprvé to byla vyloženě rodinná rada i s dětmi. A všichni se vyjádřili, ať do toho jdu. Podpořili mě.
Kolik je synům?
Patnáct a deset let. Starší hraje hokej, ten je nešťastný kvůli pandemii, která jeho sport omezuje. Mladší dělá fotbal, ten se ještě připravoval, občas jsem s ním šel taky na trénink, když jsem měl čas. Trenéři v Kladně totiž byli v karanténě.
Varnsdorf je tak trochu na konci světa, dvě hodiny od vašeho Kladna. Neodrazovalo vás to?
Věděl jsem, jaká vzdálenost to je. I se Standou Hejkalem jsme se bavili o jednom trenérovi, který tam z Kladna jezdil taky. Navíc po práci, tam a nazpátek každý den. Nebožtík Standa Procházka. On to zvládal. Já tam přece jen budu mít spaní. Každý den určitě dojíždět nebudu, ani bych to nechtěl, oddělalo by mě to. I když jsem hrál a trénoval v Jablonci, měl jsem tam byt.
Drsek přebírá Varnsdorf. Zviditelníme dalšího trenéra, říká majitel klubu |
Ve druhé lize je delší zimní pauza, což vás asi těší vzhledem k tomu, že nastupujete jako nový trenér.
Ano, budu mít čas kluky poznat. Některé znám, ještě když jsem trénoval v Jablonci. Karla Hasila jsme měli se Standou Hejkalem v Teplicích. O dalších si udělám obrázek, až si stáhnu videa ze zápasů. Člověk je ale stejně nejvíc pozná na hřišti.
Co říkáte devátému místu Varnsdorfu a jeho hernímu projevu?
Posledními pěti zápasy to pěkně zvedli, uhráli deset bodů. Mají jich 17 ze 12 zápasů, to je velmi slušné. Co se týče herního projevu, koukal jsem spíš na ty těžší zápasy, abych se přiznal. V Hradci Králové se hrálo na těžkém terénu, bylo to hodně o bojovnosti, kluci ukázali charakter, který je tam velmi dobrý. Potvrdil mi ho i David Oulehla, který jde na Žižkov. Říkal, že hráči jsou charakterní a chtějí na sobě makat, což je pro mě nejdůležitější. Ta fotbalovost, kterou bych chtěl, aby tam byla, pak přijde. V každém zápase nejde, hlavně když je špatný terén, úplně excelovat technicky. Někdy se to musí ubojovat. A třeba zrovna v Hradci to bylo hezky ubojované.
Takže jste se s vaším varnsdorfským předchůdcem Oulehlou už bavil?
My se známe, byli jsme spolu v Jablonci. On jako šéftrenér mládeže a já jako trenér juniorky. Říkal mi, že Varnsdorf je zdravý klub a má velmi dobré tréninkové možnosti. Což mi potvrdil i pan Gabriel.
Jaký styl týmu vtisknete?
Jedna věc je mít svoji představu a druhá, jaký je hráčský kádr. Chci ho ještě trošku poznat. Nebudu chtít hrát něco, co hráčům půjde proti srsti. Trenér někdy má představu takovou, že by chtěl hrát jako Bayern Mnichov, ale to nejde.
