V dnešní době existuje spousta organizací pomáhajících zvířatům a spousta odpůrců některých metod, pomocí kterých se se zvířaty jedná. Zvířata mají city, trpí a mělo by s nimi být slušně zacházeno.
Přesto téměř nikdo nepochybuje o tom, že je zvíře člověku podřazené, že nedokáže samo od sebe uvažovat a že činí tak, jak mu velí příroda, nikoli rozum. Pokud pes napadne člověka, není to vina jeho, ale vina jeho výchovy.
Ve středověku se k tomuto problémy ale lidé nestavili úplně stejně. Zvíře tehdy mělo stejnou morální hodnotu jako člověk, a pokud něco provedlo, bylo posláno před soud. Příklady jasně hovoří za vše.
Prase odsouzené k smrti
Nejčastěji byla souzena domácí zvířata. Kozy, ovce, prasata či psi, ti všichni si prošli soudním řízením, pokud se provinili něčím, co bylo tehdy proti pravidlům. A pokud soud určil, byla zvířata po zásluze potrestána.
Případ z roku 1457 hovoří o tom, že dospělá prasnice napadla společně se svými selaty pětiletého chlapce. Jejich řádění dítě usmrtilo, a proto bylo celé stádo posláno k soudu.
Soudce tehdy matku odsoudil k smrti pověšením na šibenici za zadní nohy. Podle něho jednala z vlastní vůle, a navíc byl čin vykonán s velkou krutostí. Naopak selata označil za nevinná.
Kromě toho, že nebyla dospělá, vychovávala je násilnická matka, a nemohla tak za své činy. Navíc se nenašel svědek, který by viděl, jak se selata útoku účastní.
Jiný případ zhruba o sto let dříve zase hovoří o tom, že byl syn farmáře napaden dvěma stády prasat. I když soud rozhodl, že útok zahájilo jedno stádo, druhé se svévolně přidalo a pomohlo v páchání trestného činu. Na porážku byla poslána všechna zvířata.
Trest pro zvíře, varování pro majitele
Důvod, proč byla dříve zvířata poměrně často trestána soudně stejně jako lidé, mohl být ten, že se tehdy skutečně věřilo, že nám jsou zvířata rovna. Že dokážou sama uvažovat a jejich činy jsou promyšlené.
Mnohem pravděpodobnější ale je, že měla být smrt zvířete spíše varováním pro jejich majitele. „Vaše prase bylo utraceno, aniž byste dostal právo na maso z něj. Příště si své stádo lépe hlídejte.“
Třetím důvodem potom mohl být fakt, že se soudy snažily varovat na příkladu zvířat lidi před tím, že zákony k nikomu nebudou shovívavé. Že se s lidmi naloží podobně, pokud se dopustí trestného činu.
Stejně jako byla poslána prasnice na porážku za to, že napadla pětiletého chlapce, i člověk by byl v takovém případě odsouzen k smrti.
Stejně jako byla obě stáda vybita za napadení člověka, i pouhý přihlížející, který s protizákonnou situací nic neudělal, bude potrestán.
Dnes by už nejspíš tyto teorie nikam nevedly a docházelo by pouze ke zbytečnému násilí na zvířatech. Ačkoli je pravda, že si žádný živý tvor nezaslouží trpět a že některá zvířata vykazují vysokou inteligenci, je téměř nemožné tvrdit, že si například prase domácí uvědomuje následky svých činů.
Autor: Šárka Cvrkalová
