Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Nedaleko obce Rounek se z lesního sevření vymanily zbytky vojenského opevnění zvaného šance. Vybudovali ho vojáci 8. Moravského pěšího pluku arcivévody Ludwiga Josepha z Jihlavy v roce 1843, kdy kolem Vyskytné probíhaly velké manévry. 
Událost připomíná pamětní kámen s nápisem DAS 8. LIN. INF. REGIMENT IM JAHRE 1843, umístěný dodnes přímo v obranném valu. Z nálezů na polích v okolí lze jmenovat šavli a škorně.

Německý pojem Schanze označuje hradbu, ohradu či hráz z navezené země či kamene a dřeva, postavenou k obraně kolem takticky důležitého místa. Tato díla vznikala v průběhu bojových operací k podpoře činnosti polního vojska. 
U Rounku, doslova pár metrů od známé Kapličky sv. Antonína, byly vojáky 8. regimentu vybudovány pro účely manévrů šance polní, ve tvaru podkovy. Původně byly ještě zesíleny hradebními koši a rohožemi, které zde prý byly patrné ještě počátkem 20. století.
Uvnitř opevnění (před jeho valem je v široce otevřené krajině nalevo vidět obec Ježená a za ní věž dušejovského kostela, vpravo pak střechy Jiřína) byl rozložen vlastní vojenský tábor. 
Vykácením stromů nyní vynikl také příkop vyhloubený pod valem. Tomu ještě proti útočníkům předcházely další překážky – záseky, drátěné ploty a trnité větve.

Historii oblasti se např. ve své maturitní práci věnoval Marek Vlach, student Střední školy stavební Jihlava. Konzultantem práce byl rounecký badatel Ladislav Vilímek, vedoucím práce Josef Štrouf.
Jak je uváděno, byla na vrcholu hradby opevnění zřízena předprseň jako ochrana pro ležící střelce a dále jedna barbetta, vyvýšenina pro umístění děla. Proti střelbě vysokým obloukem byly uvnitř šancí zbudovány útulky či zátyně vzdorující granátům. 
Jak zmiňuje ve své práci M. Vlach, jedna část vojska opravila během manévrů pod vedením důstojníka Josefa Waltera hřbitovní zeď kolem kostela sv. Vavřince ve Vyskytné, což tamní duchovní zapsal do farní kroniky. 

V červnu roku 2008 připomněla rounecké manévry z roku 1843 akce přátel vojenské historie 19. století s ukázkami boje na polním opevnění. Na cestě byly k vidění ukázky výzbroje, výstroje a válečné taktiky, okolím se rozléhala palba z pušek – předovek. 

Kdysi rušná cesta
Rounecké šance stojí těsně při lesní cestě, která je bývalou hlavní silnicí z Jihlavy na Pelhřimov. Zanikla před polovinou 19. století. Ač je to dnes obtížně představitelné, bývala rušnou komunikací. Byla vyštětována kameny, které jsou dodnes částečně patrné poblíž šancí. 
Projížděly tudy povozy se zbožím. Z Jihlavy komunikace kopírovala dnešní silnici do Rantířova, poté vedla západně kolem dnešního zámku a brodem přes řeku Jihlavu. 
Pokračovala hlubokým úvozem vzhůru na kopec U sv. Antonína. Údajně zde mezi křovinami docházelo k loupežným přepadením. Dvě z tragických událostí (ze 14. a 15. století) zde připomínaly tesané křížové kameny.
Kopec s šancemi (od poloviny 18. století uváděný jako Hora svatého Antonína) má výšku 629 m.n.m. Ve středověku byl znám jako Korunní Vrch. Také okolí nabízí řadu historických cílů k podzimní vycházce.  

Poblíž stojí 9 metrů vysoká barokní kaple sv. Antonína, kterou nechal v roce 1737 u cesty zbudovat pelhřimovský pekař Antonín Polesný. Na stavbu věnoval 100 zlatých z dědictví po svém otci. Kaple byla vysvěcena 27. května 1738 za veliké účasti lidu.
Nedaleko šancí se rozkládá též stříbrné kutiště se zbytky řady šachet. Datováno je do první poloviny 13. do 15. století, je dlouhé 135 m. Toto první období mělo zásadní vliv na rozvoj Jihlavy. Kutiště bylo 1. 3. 2007 prohlášeno kulturní památkou. 
Dnes se pro místo největšího kutiště užívá název Vlčí jámy. Jedna z šachet je vybavena replikou rumpálu a dřevěné výbavy. Významnou technickou památkou po středověkém dobývání jsou v okolí též zbytky vodního kanálu z Rantířova ke starohorským dolům. Zde voda poháněla vodotěžní stroje.

Dalším cílem je v okolí např. Zaječí skok, třicet metrů vysoké rulové skalisko nad údolím řeky Jihlavy, nejstarší (původně soukromá) přírodní rezervace v jihlavském okrese, vyhlášená v roce 1924 majitelem pozemků, statkářem Leopoldem Kosovským. V roce 1933 se plocha o rozloze 2,31 hektaru stala přírodní rezervací se vzácnou květenou.  Za první republiky stála poblíž populární výletní restaurace.

Atraktivními objekty v okolí jsou např. i zámeček Rantířov, postavený roku 1873 jako centrum velkostatku podle projektu jihlavského rodáka Augusta Prokopa (1838 – 1915), profesora techniky v Brně, anebo objekt rantířovského nádraží. Stanice a trať byly slavnostně otevřeny v listopadu 1887. 

Diskuze k článku