Její rodina opustila Československo v roce 1968, když byla ještě malá. Její příběh je neuvěřitelnou ságou plnou zvratů: v hlavní roli vždy byly její šikovné ruce a dobré nápady. Ivana Nohel pracovala pro Disneyho i Hasbro, vytvářela kostýmy pro BBC. Dnes spolupracuje s Buckinghamským palácem, její šátky nosí samotná královna. V Česku je Ivanin příběh zcela neznámý. Pojďme to změnit.
„Mám ráda, když se obyčejné věci změní v něco impozantního,“ směje se Ivana Nohel. Příběh této dnes devětapadesátileté rodilé Češky je taky impozantní.
Ivana je dcerou českých emigrantů z osmašedesátého roku – když jí bylo jen sedm let, odešli dva týdny po sovětské okupaci z Prahy přes Rakousko až do daleké Kanady. Prahu si ale malá Ivana nechala hluboko v srdci a dodnes mluví velmi slušně česky. Ivanu Nohel pak osud nakonec zavál do Londýna. Ona sama je zosobněním všeho britského, a aby toho všudypřítomného anglického šarmu nebylo málo, dostala se rodačka z Prahy až do Buckinghamského paláce.
A tak blízko královně Alžbětě II., jak to jenom jde. Ivana Nohel je totiž autorkou královniných šátků.
Alžběta II. hedvábné šátky miluje, nosí je od mládí, třeba při pravidelných vyjížďkách na koni nebo ve volném čase. Články věnující se slavným hedvábným šátkům, které dnes čtyřiadevadesátiletá panovnice celý život nosí, pravidelně tvrdí, že všechny šátky, které si královna s osobitou nonšalancí uvazuje pod bradou na mašli, pocházejí z dílny nejslavnější ze slavných, od francouzského domu Hermès. Není to však pravda.
Fotografie, na níž je královna zachycena ve volném čase ve Skotsku, kde ráda tráví dovolenou, a na sobě má khaki nepromokavý plášť a k němu ladící hedvábný šátek v edwardiánském stylu v olivových barvách, zdobený pestrými motivy realisticky vyvedených starožitných houpacích koní, neukazuje model z dílny Hermès. Navrhla ho a pro královnu vytvořila Češka Ivana Nohel.
Její Veličenstvo královna Alžběta II. ve svém oblíbeném hedvábném šátku olivové barvy, zdobeném realisticky propracovanými motivy starožitných dřevěných houpacích koní. Vytvořila ho Češka Ivana Nohel. | Foto Getty
A Její Veličenstvo bylo s výsledkem zjevně natolik spokojeno, že dnes je tato devětapadesátiletá rodačka z Prahy oficiální dodavatelkou hedvábných šátků, které můžete coby suvenýr nakoupit v Buckinghamském paláci a na jeho e-shopu, populárním po celém světě. V obchodě, kde si fanoušci britské královské rodiny mohou kupovat všechno, co v obchodě se suvenýry čekáte: od autentických royal ozdob na vánoční stromeček, dětských hraček, replik královnina porcelánu, jejích oblíbených sušenek či plechovek naplněných královninou oblíbenou čokoládou až po nejrůznější publikace, lahůdky, domácí potřeby zdobené motivem korunky, bižuterii a další oficiální královské suvenýry. A právě tady najdete i šátky označené jménem Ivana Nohel a zdobené vším, co si s britskou královnou a jejím palácem spojujete.
Jsou tu šátky s královským porcelánem, šátky zachycující hudební sál Buckinghamského paláce, královniny klenoty i detaily palácových interiérů. Vše s oficiálním razítkem autentického „british royal“ suvenýru, zřejmě nejslavnější licencí světa. A všechny vytvořila tato drobná dáma. A dokázala toho ještě mnohem víc.
Jak čtenáři našeho pravidelného sloupku Forbes Royal vědí, zabývám se dlouhodobě všemi záležitostmi týkajícími se britské královské rodiny, na našem webu už vyšlo víc než 50 dílů. Nedávno jsem chtěla nový sloupek věnovat právě královniným šátkům a při rešerši jsem v obchodu v Buckinghamském paláci narazila na šátek s koníky, který královna prokazatelně používá a často nosí.
Pátrala jsem tedy dál a objevila jsem jméno designérky – Ivana Nohel. Povědomé, česky znějící jméno, řekla jsem si. Napsala jsem tedy do londýnského studia Ivany Nohel e-mail. Představila jsem se (anglicky), představila jsem náš projekt Forbes Royal a otázala se, zda je možné, že šátky a další zboží, které vidím v Buckinghamském paláci a které Alžběta II. nosí, opravdu vytvořila ona. Odpověď přišla – v angličtině. Ovšem s úvodem do příběhu československé emigrantky, který místy bere dech.
Foto archiv Ivany Nohel
„Ten mail mě pobavil i potěšil,“ směje se Ivana Nohel teď. Její šikovné ruce neobdivuje jenom britská panovnice. Ivana Nohel spolupracuje se špičkovými britskými restauracemi a hotely, jimž ilustruje a graficky upravuje jídelní lístky. Je designérkou kostýmů pro dramata z dílny BBC.
A pokud dnes v hračkářství obdivujete propracovaný obleček princezny Popelky od Disneyho, po kterém touží vaše malá dcera, vězte, že i za tím je Ivana Nohel.
Neuvěřitelné? Na přelomu milénia pracovala tato dáma řadu let právě pro Disneyho, jako šéfka designérského týmu divize Walt Disney Consumer Products měla z Londýna na starosti doprovodný merchandising nejznámějších Disneyho pohádek pro Spojené království, Evropu a další trhy.
„Okolnosti způsobily, že jsem dostala na starosti celý licenční program nazvaný Disney Princesses, což je franšíza, která funguje celosvětově dodnes. Jakmile se v kinech objeví nová pohádka od Disneyho, hračkářství zaplaví panenky v princeznovských oblečcích známých z daného filmu. To byla dřív taky moje práce,“ směje se Ivana Nohel. V tuhle chvíli už mi zvědavost nedá. Chci se o ní dozvědět trochu víc. O moc víc. Ivana Nohel nevystudovala žádnou výtvarnou školu, původním vzděláním je architektka a studovala také sociální antropologii.
„Ve Vancouveru, kde jsme žili, nebyly moc dobré umělecké školy, natožpak školy pro začínající designéry, rozhodla jsem se proto, že budu studovat něco, co mě může živit,“ líčí Ivana Nohel. „Vždycky mě fascinovalo, jak materiály, barvy a věci, jimiž se obklopujeme, ovlivňují to, jak se cítíme. Chtěla jsem stavět veřejné budovy, takové, ze kterých má prospěch co nejvíce lidí. Zajímá mě estetika – ve všem,“ říká Ivana, kterou to však odmalička táhlo i k výtvarnu, ke kresbě, malbě, ručním pracím a kreativitě, která prý byla v jejím případě „takřka bezbřehá“.
„Takhle jsem se narodila. Mám to v genech. Moje babička byla česká meziválečná návrhářka a švadlena, vytvářela potisky na látky,“ vysvětluje Ivana svůj zápal pro prvorepublikovou módu. Ivanin dědeček, inženýr Otto Kadlec, byl zase amatérský ornitolog. „Dědeček zavedl systém amatérského pozorování a kroužkování ptáků, který se využívá dodnes. Systém, který zavedl, doprovodil katalogem, jejž sám ilustroval. Jde vlastně o encyklopedii ptactva žijícího na českém území – a stovky kreseb vytvořil dědeček sám. Neměl žádné výtvarné školy, ale měl ohromný talent,“ vysvětluje Ivana.
Právě dědeček měl na její dětství velký vliv. „Byl to muž, který miloval život. Bral mě na dlouhé vycházky po Praze, vzpomínal na dobu první republiky, vodil mě na Pražský hrad, obdivovala jsem s ním pražskou architekturu.
A učil mě, že rukama se dá dokázat úplně všechno, má-li člověk trpělivost a vášeň,“ líčí Ivana, která jako malá holka doma vystřihovala papírové panenky, v lese stavěla mechové domečky skřítkům a veverkám a plyšovým zvířátkům šila ze zbytků látek oblečení. „V obchodech tehdy nebylo nic, co si člověk přál, musel si to vyrobit. A já vyráběla pořád. Pod lavicí jsem kreslila návrhy a skici, doma jsem místo úkolů malovala a šila. Že to jednou bude moje práce, to mě ale ani nenapadlo.“
Dětství strávené v Praze 60. let mělo prý na její estetiku a pozdější práci ohromný vliv. „Uvědomila jsem si to, až když jsme se v roce 1990 mohli jako emigranti vrátit. Viděla jsem najednou Prahu dospělýma očima a zjistila jsem, že se odráží ve všem, co jsem do té doby vytvořila. Ať dělám kdekoli ve světě cokoli, dělám to těmahle českýma rukama a vidím to těmahle českýma očima.“
Láska k šití, výtvarnému umění a designu nakonec převážila nad architekturou a Ivana se ve 23 letech rozhodla přesídlit z Vancouveru do Londýna. Psala se 80. léta a Ivanu doporučil její kanadský učitel scénografie a jevištního designu, okouzlený jejím rukodělným umem, do kostýmního oddělení stanice BBC, kde už tehdy vznikaly desítky populárních televizních seriálů a dramat. Během pár roků se vypracovala na asistentku uměleckého ředitele, tvořila kostýmy pro film, divadlo i reklamu.
K tomu se sblížila s vrstevníky, kteří v Londýně studovali na Central St. Martins School of Art, nejprestižnější módní a umělecké škole světa. „Patřili jsme všichni do stejné komunity, mohla jsem chodit na jejich přednášky a mnoho jsem odkoukala. Třeba seminář, kde se učilo tvořit potisky, jsem dochodila celý. Tehdy to bylo všechno možné, nikde nebyla žádná velká bezpečnostní pravidla, přednášky byly veřejné, a pokud jste patřili do komunity módních tvůrců, měli jste dveře otevřené. Moje práce pro BBC taky hodně pomohla.“
Krátce pak experimentovala dokonce s myšlenkou založit si vlastní módní značku, spolu s několika přáteli z Central St. Martins pracovali pro tehdy populární britskou návrhářku Jean Muir. Ivana se dostala i do ateliéru dalšího donedávna téměř zapomenutého českého rodáka, předválečného emigranta Ziky Aschera, a jeho ženy Lídy. Legendární tvůrce textilních potisků a exkluzivních látek, s nímž už od konce 40. let spolupracoval Dior, Balenciaga, ale jehož vzory a potisky na halenkách nosila třeba i mladá Diana, princezna z Walesu, Ivanu zcela okouzlil.
Přišly ovšem i nezdary. „Sama jsem tehdy pochopila, jak nákladný je módní byznys, pokud ho táhnete sami, kolik investic musíte do začátků vložit a s malou jistotou návratnosti. Do toho přišla v Anglii recese, byl rok 1987 a naše představa šití elegantní módy pro bohaté anglické dámy vzala rychle za své. Ty, které na to opravdu měly, šily u zahraničních značek a ty ostatní byly rády, že jim zbylo na obyčejné živobytí,“ připomíná Ivana hospodářskou krizi, která Británii na konci 80. let silně zasáhla.
Tehdy Ivana našla novinový inzerát výrobce hraček Hasbro. „Hledali někoho do oddělení produktového designu panenek Sindy. Vypracovala jsem tedy své portfolio, vymyslela chytlavý marketingový projekt pro nový komerční produkt a sebevědomě vyrazila na konkurz.“ Šikovné české ruce zase zabraly – její portfolio obsahovalo několik panenek, kterým Ivana našila elegantní módní šaty, ty, které chtěla dříve navrhovat bohatým anglickým dámám. Panenkám vyrobila i krabice a spoustu doplňků a znalosti sociální antropologie jí pomohly s obsahovou stránkou prezentace.
Foto archiv Ivany Nohel
„Přijali mě do designérského týmu – jejich slovy nenašli nikoho jiného, ani studenta prestižní školy průmyslového designu, kdo by byl vlastnoručně schopen vytvořit tolik věcí jako já.“
Ve firmě Hasbro strávila pět let, dokud jí bývalý kolega, vždy spokojený s její prací, nenabídl zaměstnání u konkurence – a zase o úroveň výš. Přišel designérský tým hraček u Disneyho. „Merchandising se dynamicky rozvíjel na obou stranách Atlantiku.
Nabrali mě přímo jako expertku na panenky, tedy na jejich šaty, doplňky a vše, co s nimi souvisí. Vymýšleli jsme kompletní produkty,“ líčí Ivana, která se vypracovala na pozici šéfky designérského týmu Walt Disney Consumer Products pro britsko-evropský trh.
V roce 2007 se však Ivana rozhodla pro změnu a něco, co dosud nezkusila. Odešla na volnou nohu. „Měla jsem dost vyděláno a velká korporace je únavná, když v ní pracujete řadu let. Blížila se mi padesátka a chtěla jsem ještě udělat něco vlastního. A tak jsem to riskla.“
Vedle rozjezdu vlastní eponymní značky se začala živit i jako produktová designérka a ilustrátorka na volné noze a brzy si zajistila slušné portfolio velkých a známých klientů, pro něž tvoří vše, co souvisí s papírem – od elegantních prospektů přes luxusní balicí papír a dekorace až třeba po ručně vyráběné a psané pozvánky na slavnostní akce a další papírové produkty.
„Mojí superschopností jsou papírové 3D instalace a výrobky, zjednodušeně řečeno, různé originální vystřihovánky mě prostě živí dodnes,“ připomene někdejší dětskou zálibu.
K šátkům se Ivana dostala mnohem dříve, než se z nich stala součást její obživy a momentálně asi nejslavnější část jejího portfolia. „Šátky jsem vždycky milovala. Líbily se mi jako doplněk. Hlavně ty staré, vintage kousky. Když jsem v 80. letech potkala Ziku Aschera, který byl proslulý svými šátky, na něž maloval třeba Henri Matisse, nadchla jsem se.
Nepovažuju se za umělkyni. Ráda dělám věci, které lidem doopravdy slouží. Ke kterým se rádi vracejí. A šátek je mimořádný produkt, který může každý outfit povýšit úplně na jinou úroveň,“ věří Ivana Nohel, podle níž jsou šátky dnes trochu podceňovanou součástí ženské garderoby.
Šátek přitom podle ní může vyprávět příběh. „Je to čtverec hedvábí, ale závisí jen na nositelce, jak ho uváže, jakou část vystaví na odiv, jak šátek využije. Šátek je velmi variabilní. Důležitý je motiv, nápad. A nápady, ty já mám,“ směje se Ivana Nohel, která na svých šátcích stoprocentně využívá svou velkou kreativitu a schopnost zapojit různé smysly a fantazii.
„Spolupracuju s expertkou na barevnost, která ví, jaká barva nejvíc lichotí ženskému obličeji. Jsou barvy, které vám do tváře můžou hodit zdravější tón, vysloveně vám lichotit. Šátek je doplněk, který se nosí blízko tváře, proto je zrovna jeho barevnost extrémně důležitá. Dokáže zajistit, abyste působili svěžejší, odpočinutější, správná barva ve tváři vás omladí i o 10 let,“ popisuje Ivana, která věří, že její design s časem získává na hodnotě.
Inspiraci pro své návrhy hledá tahle původem česká designérka úplně všude. „Inspirací může být doslova cokoli. Vkládám na své šátky své oblíbené věci, to, co mám ráda. Jeden z mých šátků se jmenuje po Elizabeth Taylor, se kterou sdílím vášeň pro šperky a klenoty. Vytvořila jsem tedy šátek pokrytý šperky. A prodávám ho s popiskem: Každá dáma by si měla dopřát svou kolekci šperků. Část mít ve šperkovnici, část namalovanou na hedvábí.“
Na šátky však tiskne i každodenní věci – model nazvaný Road Trip Scarf inspiroval její starý Mini Cooper, který si nechala před časem renovovat. „Moje auto má oranžový interiér a strop pokrytý mým vlastním autorským potiskem. A na šátku se tento motiv opakuje, práce s detaily mě nesmírně baví,“ popisuje Ivana.
A pak přišly motivy, které se zalíbily dokonce i Jejímu Veličenstvu. „V Británii působí slavní Stevenson Brothers, legendární rodinná firma vyrábějící houpací koně podle replik z viktoriánské a edwardiánské éry. Působí i jako restaurátoři starých houpacích koní Jejího Veličenstva, mají licenci královského dvorního dodavatele. Seznámila jsem se s nimi už před mnoha lety, kdysi jsem s nimi totiž konzultovala podobu koní, které jsme u Disneyho designovali k Popelčinu kočáru,“ líčí Ivana Nohel.
„Později mě napadlo, že právě motiv starožitných houpacích koníků by byl báječný potisk na šátky. Tak jsem je oslovila ke spolupráci,“ vypráví designérka. Kromě motivů skutečných historických houpacích koní, mezi něž patřily i modely, s nimiž si ve 30. letech hrála malá princezna Alžběta a její sestra Margaret, Ivana využila i další atributy související s renovací starožitných hraček a barevnou škálu, která vychází z dekorativních ohlávek a postrojů těchto starožitností.
Foto archiv Ivany Nohel
Tehdy se zrodil nápad přihlásit šátky s houpacími koni do oficiální soutěže potenciálních státních darů – souboru památečních suvenýrů, které královna a její rodina používají při svých oficiálních zahraničních cestách a v diplomacii. Ivana se dobře připravila. „Nastudovala jsem si barevné palety i modely šátků, které královna ráda nosí, a zkusila jsem štěstí. Jeden šátek jsme pak poslali do paláce jako dar.“
Dlouho se nic nedělo. Ivanu těšila myšlenka, že se možná zrak královny setkal s jejím výrobkem, i to jí stačilo. „Jsem ohromná fanynka naší panovnice, myslím, že je prostě skvělá. Je to jedna z nejúžasnějších žen naší historie a mám k ní hluboký respekt. Je prostě báječná. Přesto jsem přemýšlela, co se asi s mým dárkem stalo. Jestli ho věnovali někomu dalšímu, jestli byl založen do nějakého kumbálu nebo do archivu… Člověku se honí hlavou všelicos.“
Jenže pak přišel den, kdy několik magazínů otisklo nové fotografie královny na její oblíbené projížďce na koni, což je záliba, které se panovnice ani po devadesátce nehodlá vzdát. „A královna měla na hlavě – pane na nebesích – můj šátek. Byl to on. Ty fotky byly najednou všude. Šla jsem do mdlob,“ popisuje Ivana Nohel moment, který byl „největší satisfakcí celé její kariéry“. Její Veličenstvo totiž odmítá při projížďkách na koni nosit jezdeckou helmu s dovětkem, že „90 let jezdí bez přilby a nebude na tom nic měnit“, účes si chrání právě jen tradičním šátkem. A tentokrát zvolila ten od Ivany, která v sedmi letech opustila Československo.
Ivanin šátek si Alžběta II. vzala pak ještě mnohokrát.
A z Buckinghamského paláce dorazila do studia Ivany Nohel oficiální žádost, zda by se její design mohl stát součástí stálé nabídky oficiálního palácového obchodu se suvenýry jako šátek, který nosí královna. „Bylo to největší vyznamenání, jakého se mi mohlo dostat. Královna nosí vesměs Hermès, mé šátky jsou jednou z mála výjimek,“ říká Ivana, která je přesvědčená, že zabral motiv koní, které královna zná a miluje. „Nejsem člověk, který často pláče, ale vždy, když si královna znovu vezme můj šátek, mě to rozbrečí.“
Dnes se šátky Ivany Nohel dají koupit nejen na e-shopu Buckinghamského paláce, ale také na oficiálním e-shopu ivananohel.com. V mezidobí Ivana založila i vlastní lifestylový brand Castanohel.com. Královnin šátek s koníky si tak může koupit každý, jeho cena se pohybuje okolo 200 liber.
„Buckinghamský palác mě zároveň oslovil s nabídkou vytvořit kolekci šátků jenom pro ně, šlo o exkluzivní limitovanou edici spojenou s pamětihodnostmi Buckinghamského paláce a jeho historií. Vznikl tak šátek oslavující královskou sbírku porcelánu z Royal Collection Trust nebo šátek využívající motivy z královnina hudebního pokoje.“
Z Buckinghamského paláce zboží Češky s dobrodružnou povahou a nekonečným elánem jen tak nezmizí. „Pokud si některý z šátků opět vybere i Její Veličenstvo, budu jedině poctěna. Když si to tak uvědomím, každý šátek tvořím pro královnu. Není malých cílů! Žijeme ve světě, kde člověk může dokázat, úplně cokoli si zamane. Tedy pokud do toho dává celé svoje srdce.“
