Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který již deset let oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet pět svazků od různých autorů. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme věty Roberta Krumphanzla, které si zapisoval v prosinci před třemi lety.


Robert Krumphanzl, foto Karel Cudlín

Krumphanzlova Jedna věta vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 110/2018.



Jedna věta
Robert Krumphanzl

PROSINEC

318 Prokazoval odvahu tím, že mezi svými přáteli ostře kritizoval svého chlebodárce, až někdy udiveně kroutili hlavou.

319 „Nemám rád ta šedesátá léta, protože jsem je zažil,“ říkal Stanislav K. (souvisí to s tím přeučováním na praváka?), když šli s kolegou-studentem z promítání filmu O slavnosti a hostech, kterýžto se mu omlouval: „Stando, chceš, abych před tebou o šedesátých letech nemluvil?“

320 Vladimír Neuwirth byl vězněn od svých 38 do necelých 47 let (1961–1968), Jan Tesař od 36 do 44 (1969–1976, s přestávkou 13 měsíců)…

321 Při vší snaze o uměřenost: „šílenství“ je jediná možnost – a někdy se to povede, někomu se to povede.

322 „A když nám pedantové ukazovali
jak studeně mechanické budou
příští věci; naše duše říkaly ve skrytu:
Snad; ale jsou tu i jiné možnosti.“

323 – „Tyhle čtyři verše z Chestertonova Nottinghillského Napoleona mi, když jsem dospíval, změnily život,“ říkal mi táta, „z materialisty jsem se stal idealistou“ – ukazoval mi v knize Ondřej Němec a obhajoval starý překlad ve vydání z roku 1921.

324 Jan Vít vzpomínal, jak nesl na Rohanský ostrov Jiřímu Němcovi (hlídal tam) samizdaty, a Němec ve dveřích: „Pojď dál, zrovna slavíme – zvolili papežem Karola Wojtyłu, odteďka bude všechno jinak!“

325 Někdo je ve svém já doma, někdo sám sebe nemůže vystát; možná je jedno nebo druhé příležitost k proměně, k terapii anebo k zamyšlení, ale co když je jedno nebo druhé povoláním: jedno k tomu se projevit, druhé k tomu sloužit druhým?

326 …a čert stáhl ocas… nu, ale žalovat na čerta u ďábla? (8/12, ad 27/11)

327 „Lepší blbě sedět než dobře stát“ (paní v osmnáctce na Smetanově nábřeží).

328 Zkušenost ze zdejší politiky: vždycky může přijít někdo ještě horší a něco ještě horšího. (Ad: prohraná bitva ještě není prohraná válka…)

329 Výrok umožňuje dva protikladné výklady: „lepší je kroutit se (případně se plazit) než rovně stát“, či „lepší je jít sedět než křivě stát“.

330 Jednou Zdeněk v redakci na stole uviděl oranžovou knihu s názvem Vatikánský špión, sáhl po ní: „To byl on, kdo vybíral peníze za zpověď a dával je pak potřebným!“ – převor dominikánů Jakub A. Zemek OP, ve Znojmě v čtyřicátém osmém pomáhal dostat se na Západ kromě dalších Jiřímu Kovtunovi, než ho lágristé zavřeli na dvanáct let, po propuštění žil v Brně a zde se se Zdeňkem poznali, v roce 1969 dostal státní souhlas k vykonávání kněžské služby.

331 Nakopali psa / Apokalypsa.

332 „Co mě kdo má hodnotit, že jsem obstál?!“ zlobil se Zdeněk V. nad rukopisem vzpomínek Anny Blažíčkové na konci léta 2010.

333 Vladimír Nárožník se přece jen vrátil – tím, jak byl hubený, se podobal Pavlu Brázdovi, který dnes ráno zemřel: nejdřív nám v Liliové (kde to teď hnědými a někdy prosklenými policemi s šuplíky připomínalo starodávný školní kabinet jakoby na Umprum) ukazoval album kreseb vyvedených barevnými křídami na černých papírech A3 nebo A2 s apokalypticky vyhlížejícími výjevy (bylo jasné, že je to inspirováno tím, co v nemoci prožil), zpočátku u toho byl myslím Tomáš Hermann (chtěl o Vladimírovi psát historickou studii?); když T. H. odešel, ptal se mě Vladimír: „Chápete, že potřebuju peníze, mohl byste mi zaplatit za tu poslední zakázku?, mám ji hotovou“, opravdu, vymodeloval na obálku Guardiniho Ctností šest fi gurek, každá měla zobrazovat některou z ctností – omlouval jsem se, že už jsem úpravu mezitím, kdy tu Vladimír nebyl, zadal O. Karlasovi a kniha už vyšla, a navrhoval jsem, že jeho fi gurky uplatníme na nové obálce k druhému vydání. (17/12)

334 Pokaždé když přijde někdo z těch milých mrtvých, má pocit, že život se naplnil.

335 Ivan M. říkal, že měl na škole v přírodě lahvičku s džusem, kterou vždycky poté, co upil, dolil vodou, takže mu džus vystačil na celý týden, zatímco spolužáci měli své lahvičky s džusem dopité hned první den. (20/12)

336 Sen: Při letmém setkání na Floře mi Pavel Kuneš vytýkal, že žiju ‚ono se‘ (oba jsme někam spěchali, on šel ještě s někým, koho jsem neznal, nebo jen od vidění), pak jsme se octli v nějaké místnosti nedaleko odtud, kde oba odpočívali na gauči s hnědočerveným potahem, a Pavel uváděl opačný příklad K. P., na což jsem namítal, že to se mi nezdá, a v duchu jsem se divil, odkud literárního vědce K. P. zná. (sen, 24/12)

337 Hodně obětoval druhým lidem, včetně mě, a hodně trápení sám se sebou.

338 „Češství je symbolizováno nicotou, bezcestím, mezistavem – typickým ‚přechodným‘ rozpoložením, je symbolem mizející, nevyplněné jednoty.“ (Daniel Vojtěch, Vášeň…, 217)

339 V životě měl mnoho skvělých příležitostí, pokud však se některé z nich zhostil, ukázala se k zlosti.

340 U jistých lidí po čtvrt roce zapomene, že umřeli.

341 Maje vztah k přírodě zdegenerovaný, už jenom třídí ODPAD.

342 „Pravá křesťanská zásada v protivě k zásadě sokratovské není Poznej sebe sama, ale Zapomeň sebe sama; jinými slovy: Obrať svou pozornost jinam než k sobě samému, ať je to k Bohu či k věcem a lidem, vzhledem k nimž máš naplniti nějakou povinnost.“ (Paul Claudel, cit. F. X. Š, KP XII, 254)

343 K minulosti se vztahujeme pozpátku, „obrat letopočtu“ se týká každého předchozího dne.

344 Když skončil s malováním na toaletě, slezl ze štafl í a smekl malířskou čepici složenou z novin, orchestr v kuchyni dohrál a z reproduktoru se ozval dlouhotrvající potlesk.

345 Snad přes pět kilo vylouskaných vlašských ořechů v papírové tašce podávala o Vánocích sousedka paní T. přes plot a smutně dodávala: „Myslela jsem, že si pro ně přijdete dřív, měla jsem je připravené co možná brzy, aby z nich vaše paní mohla péct cukroví.“

346 Jaromír: „Tenhle Halasův verš ‚Panno Maria már Panno Maria már‘ se líbil mojí babičce, protože se jmenovala Márová.“ (30/12)

347 Dvorem přelétají, na střechách lomozí vyděšení ptáci.

Finis.