Tahle si znovu nechce vůbec nic komplikovat, což v závěrečné třetině zase musí diváky hodně mrzet. Tohle je vůbec problém současné české kinematografie, že i nekomediální filmy, natož pak takovéto laciné komedie, se v závěru často dramaturgicky začnou rozpadat, až se nelze nevyhnout úvahám, proč se zrovna do tohoto scénáře někdo rozhodnul investovat miliony?!? Kvalitní scénář je vždycky základ a obávám se, že od jisté doby už neplatí, že by tvůrci rychle pospíchali z předprodukční fáze k samotnému natáčení. Ne, to není důvod, proč české filmové komedie ve 21. století obvykle za mnoho nestojí. V naprosté většina případů bude chyba na straně samotných tvůrců, kteří nemají potřebu natočit opravdu famózní dílo, jaké by mělo šanci zkultovnět, protože vědí, že lidi (za nekoronavirového stavu) přijdou na cokoli, co nese nálepku „česká komedie“.

Jak uvedeno, zápletka té s názvem Štěstí je krásná věc spočívá v tom, že sledujeme Čendu a jeho přítelkyni Janu. Oba bydlí na vesnici, ale srážejí je dluhy. Návštěvy exekutorů jsou na měsíčním pořádku. Ono když hrajete automaty a prohráváte tak často, že si musíte půjčovat po sousedech a sousedkách, nedá se předpokládat, že byste v brzké době zbohatli. Leda by vám osud přihrál posvěcený loterijní los, který by se po šťastném losování proměnil ve 176 milionů korun! Je jasné, že život těchto dvou spřízněných vítězných duší se výrazně změní. Otázka zní, jestli vyloženě k lepšímu.
 

Nikdy bych nevěřil, že někoho někdy napadne obsadit do komediální role přihlouplého vesničana Karla Zimu, kterého mám osobně nejvýrazněji zafixovaného coby svinského násilnického dozorce z dramatu Kousek nebe. Nicméně hraje výborně a chemie mezi ním a Petrou Hřebíčkovou funguje snad ještě lépe, než v případě zmíněné herečky s Ondřejem Vetchým v Bezva ženské na krku. Máloco však nasvědčuje tomu, že by spolupráce takhle pěkně klapala díky jasnému režijnímu vedení. Pravdou zůstává, že neexistuje mnoho českých hereček, které by s takovou přirozeností jako Petra Hřebíčková dokázaly ztvárnit tolik sympatickou postavu.

Mezi počinem z roku 2016 a tímto je jeden podstatný rozdíl. Tam jakoby tvůrci říkali: „Hele, tady jsme natočili tohleto. Je to skvělá komedie a vy na ni určitě běžte, abychom vydělali pořádný balík, protože hlavně kvůli tomu jsme jí dělali.“ Zatímco u Štěstí je krásná věc tvůrci rozhodně netvrdí, že by stvořili budoucí kultovní záležitost. A snaží se k ní přidat nějaký ten nadstandard, třebaže značně tuctový a mnohokrát obehraný. O tom, že peníze kolikrát nejsou úplně ku prospěchu. Získáte si nové falešné přátele, ztratíte ty skutečné staré. Pod vlivem peněz se můžete začít nad ostatní povyšovat, můžete si začít prostě jenom užívat a vyhazovat za nesmysly. A samozřejmě se můžou najít tací, co tvrdí, že na vašem úspěchu mají svůj podíl. A také vás můžou chtít okrást.
 

Situace je tentokrát o něco komplikovanější. Čenda a Jana totiž nejsou z nejchytřejších, což je (do jisté míry možná nevědomky) stupidně přisuzováno tomu, že pocházejí z vesnického prostředí. Vlastně všichni z vesnice jsou tak trochu „momentálně zavostalí“. Nebo chamtiví a naschvály dělající – to platí pro toho, od kterého bychom něco takového nejméně čekali, tj. od místního faráře (Tomáš „Air Bank“ Jeřábek). Nicméně, při pobytu hlavních postav ve městě opravdu dostaneme příležitost se zasmát. Jenže – jak naznačeno – od příchodu Čendova bráchy (Jan Dolanský) začnou přibývat tradiční nesmysly, jakých jsme si v současných komediích užili už vrchovatě. A rozhodně není nijak složité rozlousknout, že když Čenda a Jana nejsou vzatí, že celý film bude završen svatbou (ve stejném kostele, co se natáčely šílené Dvě nevěsty a jedna svatba?).

Štěstí je krásná věc je jednou z těch českých komedií, které nejsou marné a bezduché, a u kterých se dá najít minimálně stejný počet kladů jako záporů. Jasně, o nějaké originalitě tady nemůže být řeč, ale s tím se snad počítalo. Ledacos mohlo být veselejší, kdyby se tvůrci drželi při zemi. Jinými slovy kdyby byl celý příběh více zakotvený v realitě, a kdyby se nesnažili o žádné výstřední srandy a ujetosti, z nichž nejvýraznější bude pohřbívání na zahradě. Námět s výhrou či zděděním velké sumy peněz jest pro filmovou komedii (vlastně nejen komedii) ideální, protože se díky tomu můžou postavy dostat do velice pestrých situací. V tomto případě se však zdaleka nepodařilo využít potenciál na maximum.

FOTO: Bioscop