Podařilo se mu po rekonstrukci znovuotevřít muzeum na Manském dvoře, dotáhl do zdárného konce vznik regionálního muzea ve Velké Hleďsebi a také vydal knihu, která se věnuje především historii zemských stezek na Chebsku.
Pozorný čtenář na téměř sto dvaceti stranách knihy s názvem Brána Království českého však najde i řadu dalších regionálních zajímavostí, o nichž často ani místní nemají potuchy.
Jste autorem nebo spoluautorem několika desítek publikací, které se týkají okolí Mariánských Lázní. O čem je zatím poslední kniha?
Ta shrnuje všechny moje poznatky ohledně historických zemských stezek. Ty vedly z Chebska do Českého království. Hlavní stezka směřovala k Manskému dvoru, který byl takovou hlavní, dosud nepojmenovanou zemskou branou. Za ním se větvila na známou stezku Via Regia, vedoucí kolem Úbočí a hradu Kynžvart na takzvané Strážiště u Nimrodu, a pokračovala na Teplou. Druhá vedla směrem na Dolní Žandov a Starou Vodu, odtud mířila přes dnešní obec Valy do Velké Hleďsebe.
Co ještě v knize čtenáři najdou?
Vložil jsem do ní řadu náčrtů, historických i současných fotografií, leteckých pohledů i mapek. Pak jsou zde nejrůznější zajímavosti, které řadu věcí vysvětlují. Proč se třeba hájence Králův kámen říká právě takto. On je to vlastně špatný název, protože ta hájenka se původně jmenovala Modrý kámen. Králův kámen je jméno vrcholku kopce, od něhož je hájenka vzdálená asi šest stovek metrů. Čtenáři zde poodhalím i velmi zajímavý zemní útvar. Já jej pojmenoval Čtverce u Bašuse. Bašus byla hájenka na Kladské, při Via Regia.
Jak tahle zajímavost vypadá?
Nedaleko od hájenky jsem objevil více než sto metrů dlouhý a pětadvacet metrů široký pás různých zemních objektů čtvercového nebo obdélníkového půdorysu. Od sebe je oddělují příkopy. Dodnes nikdo nevysvětlil, co by to mohlo být a k čemu to sloužilo. Jsou jen hypotézy. Ta zajímavost nepochází ze světových válek, nevznikla ani za třicetileté války. Vše se ověřovalo. Je pravděpodobně o dost starší. Mohlo by to být třeba symbolické políčko, které pohané osévali a tím uctívali matku Zemi? Možná. Ale na druhou stranu, ten útvar je natolik zachovalý, že předpokládanému stáří v tomto případě naprosto neodpovídá. Našla se tam bronzová spona, nějaké podkovy, ale ty se dají těžko identifikovat a určit. Zatím je tahle záležitost otevřená.
Upoutal mne název hájenky Bašus. Pochází asi z němčiny, že?
Kdepak. Žádný Bauchschuss, ale pěkně česky Bašus. V knize je otištěn dopis ženy tehdejšího hajného Marie Bašusové. Právě po nich se hájenka jmenuje. Prosila mne, abych uvedl na pravou míru báchorky, které se o pojmenování hájenky na Kladské objevily. Psala, že těsně po válce, když na Kladskou přišli, byl život v tak odlehlé končině velmi tvrdý. Děti musely i v tuhých zimách chodit dolů do Kynžvartu do školy. Často se brodily po pás ve sněhu.
Věnujete se tu i oblasti, kterou místní znají jako Pozorka...
Kolem obce Valy, které se původně jmenovaly Šance, protože tu bývalo veliké ležení císařských vojsk, takzvaných šancí, s dnešním místem Pozorka velmi úzce souvisí. Podrobnosti píšu v knize, kam jsem vložil i korespondenci nejrůznějších místních hrabat a knížátek, kteří v době třicetileté války s veliteli vojsk komunikovali. Také jsem nezapomněl na rekonstrukci hradu Boršengrýn v Úbočí.
Takže se čtenář dozví, jak hrad vypadal?
Ano, jde o nejpravděpodobnější podobu. Mám dojem, že se zatím nikdo nepokusil vytvořit model hradu, a až nyní si jej čtenáři budou moci prohlédnout na fotografiích. Možná to nebude úplně přesné, ale z pozůstatků, které jsou na místě, vyplývá, že takhle nějak to mohlo být. Je zajímavé, že ten hrad byl zbořen Chebskými a vojskem z Maktredwitz. Devastace byla zásadní. Kamenné prvky byly použity na stavbu ovčína pod hradem. Ten byl nedávno zbouraný. Bohužel, odborníky nenapadlo, že by tam něco takového mohlo být. Naštěstí některé kamenné prvky z hradu zachránil soukromý sběratel ze Žandova. Díky tomu nešly do drtičky a já jsem pořídil alespoň jejich fotodokumentaci.
A co hrad Kynžvart? Také dostal v knize prostor?
Samozřejmě, informace o tomto sídle jsem doplnil o další zajímavosti, které se mi v poslední době podařilo zjistit. V knize je představuji v jedenácti bodech. Je zde třeba fotografie hradní brány, dnes zazděné v jednom z původně židovských domů v Lázních Kynžvart. Uvnitř tohoto domu se našla i rituální mikve. Vedle brány jsou vidět krakorce. Ostění u vstupu a vstup jsou také z hradu. Ono je to logické. Dům byl postaven roku 1648 a tahle část se přistavovala v roce 1777. A proč nakupovat kámen a zaměstnávat kameníka, když potřebné bylo nedaleko? Tehdy prostě materiál z hradu přivezli a při stavbě použili.
Při čtení se zmiňujete i o místních pověstech…
Podařilo se mi shromáždit několik pověstí třeba o Křížovém vrchu u Žandova, která se někdy zaměňuje s podobnou pověstí o Křížovém kostelíku mezi Žandovem a Úbočím. Zajímavá je třeba pověst o nevěstě z hradu Kynžvart a ženichovi z Čertova kamene.
