Medúzy. Patří mezi nejstarší tvory na planetě Zemi. Přežily v relativně nezměněné formě stovky milionů let a navzdory své jednoduchosti, nebo právě díky ní, mají medúzy šanci ovládnout světové oceány. Naše mořské letité souputníky bychom měli patrně poznat více, jsou zajímavější, než se zdá.
Světová moře a oceány obývají medúzy již více než 600 milionů let. Za tu dobu se ale evolučně skoro nezměnily, dalo by se říct, že Stvořitel je patrně naprojektoval stejně dokonale jako žraloky, kteří též od pravěku nedošli větších vývojových změn. Pravda, tělu medúz chybí jakákoliv výztuž a slabá svalovina na okraji zvonu nestačí na překonávání mořských proudů. Vypadají křehce a bezbranně, ale jsou to dravci, kteří používají zákeřné zbraně – jemná, sotva viditelná vlákna jsou vybavena žahavými buňkami, jejichž jed může být v některých případech nebezpečný i lidem. A i když většinou na usmrcení člověka nestačí (výjimkou jsou čtyřhranky), dovede lidskou kůži nepříjemně popálit. Medúzy se liší mimo jiné velikostí. Nejmenší filtrují mikroskopické živočichy pasivně se vznášející ve vodním sloupci (zooplankton), tak drobné, že nemusejí čelit konkurenci jiných živočichů. Biologové donedávna pokládali medúzy za jakési živé sáčky se slanou vodou, a tudíž s nízkou energetickou hodnotou. Protože každý živočich chce při získávání potravy co nejvíce energie získat a přitom naopak co nejméně vydat, předpokládalo se, že se medúzami živí jen několik málo druhů, schopných konzumovat je ve velkém množství. Mezi živočichy potravně specializované na medúzy patří například v současnosti největší žijící mořská želva kožatka velká. Tradiční z knihy do knihy opisované tvrzení vyvrátil až Luis Cardona, působící na univerzitě ve španělské Barceloně.
Ilustrační obrázek
Medůza
Nepřátelé medúz
Pro tuto příležitost využil stabilní izotopy, pomocí kterých lze v živočišných tkáních sledovat chemické stopy uhlíku a dusíku. Cardonův badatelský tým postupně analyzoval dvacet druhů mořských dravců a třináct druhů možné kořisti medúz. Výsledky výzkumu přinesly nečekané překvapení. Ukázalo se totiž, že medúzami nepohrdnou ani hospodářsky tak významné druhy mořských ryb, jako jsou tuňák obecný, tuňák malý nebo plachetník štíhlý. Jak vidno, medúzy jsou zajímavé a evidentně nedoceněné. Mají různý tvar, jsou nejen zvonovité, ale i zploštělé (nahoře jen mírně vypouklé a dole jen málo vyduté). Horní plocha se nazývá exumbrella a spodní část subumbrella. Ústa jsou umístěna ve spodní části. Trávicí dutina se skládá z láčky a paprsčitě umístěných kanálků, které směřují ven. Na okraji disku jsou smyslové orgány a chapadla. Největší medúza je patrně talířovka obrovská (Cyanea capillata), žijící v severním Atlantiku. Ve vzácných případech byli nalezeni jedinci o šířce dvou metrů a délce ramen 37 metrů. Délkou překonává i plejtváka. Jedná se tedy o druhého nejdelšího živočicha vůbec po trubýši pochybném, kterého opravdu nechcete potkat při koupání v moři.
Ilustrační obrázek
Talířovka obrovská (Cyanea capillata)