Když v československé armádě bojovali Senegalci

Kdybychom celý příběh pojali jako komedii, hlavním režisérem i scénáristou by byl armádní generál Josef Šnejdárek, osobnost velmi zajímavá. Dovolte mi tedy jeho stručné curriculum vitae.

Narodil se 2. dubna 1875 v Napajedlích  a již v jinošském věku to nebyl hošík, který by se zrovna řadil povahou mezi běžné vrstevníky. Svědčí o tom následující historka. Pravděpodobně ovlivněn dobrodružnou četbou se ve třinácti letech rozhodl stát cařihradským pašou. Není jasné, jak to chtěl provést, ale po útěku z domova se dostal až do Terstu, kde celou misi z důvodu nedostatku financi vzdal a nechal se dovést svým strýcem zpět do vlasti.

Je pak pochopitelné, že prarodiče, kteří Josefa vychovávali, usoudili, že pro hocha bude nejlepší, když bude zapsán do vojenské kadetky. Tak začala vojenská kariéra Josefa Šnejdárka.

V roce 1895 získává hodnost poručíka a je umístěn k 14. praporu v Innsbrucku. Rutinní služba v armádě je pro něho asi velká nuda, protože jakmile dostane dovolenou, hlásí se jako dobrovolník do turecké armády a bojuje proti Řekům. Za tento malý "vedlejšák" dostává trest 30 dnů vězení a přemýšlí o odchodu z armády. Tu skutečně v roce 1896 opouští, aby vstoupil do armády jiné, francouzské Cizinecké legie a následně bojuje v Maroku.

V době 1. světové války je v bojích s Němci na západní frontě několikrát zraněn a v roce 1917 přechází do československé armády ve Francii. V roce 1919, už v Československu, se zúčastňuje operací v rámci polsko - československé války a bojů proti maďarským bolševikům.

A právě tehdy se událo něco, co nemá v historii naší armády obdoby. V tu dobu probíhaly tvrdé boje kolem Zvolena a Šnejdárek měl zaútočit na Maďary ve směru Levice od severu. Byl v prekérní situaci, protože věděl, že útok bez záloh nebude úspěšný. Rozhodl se tedy ke lsti. Poručil, aby se sto vojáku převléklo do plátěných hadrů, začernili si tváře a na hlavy si uvázali z šátků turbany. Pak měli vyrazit vlakem směr Košice, na každé zastávce vystoupit, nesrozumitelně drmolit a občas říct Senegal. Díky maďarským špionům se za krátkou dobu už vědělo o Senegalcích v Pešti. Dle vyhodnocení maďarských stratégů měla posila Čechoslovákům přijít z Balkánu přes Rumunsko. Mělo se jednat o dva pluky Senegalců v počtu 6000 vojáků. Ve štábu, ale především na frontě zavládla panika a zděšení. Zkazky o tom, jaká zvěrstva tito "divoši" provádějí, hnaly bolševiky ve strachu ze zajetí pryč z bojiště. Netušili, že všichni ti "Senegalci" jsou kluci z pražských Vršovic.

V roce 1940 odchází Josef Šnejdárek do Francie a slouží v československé exilové armádě. Po porážce Francie, odjíždí do Casablanky, kde 13. května 1945 umírá.