Jak Zeman (ne)vetoval daňový balíček

Prezident Miloš Zeman ví, jak rozbouřit „stojaté vody“ české politiky. Nejprve pohrozil, že daňový balíček schválený poslaneckou sněmovnou „vetuje“ a poté, co Senát PČR daňový baliček upravil tak, že podstatně snížil daňovou slevu, prohlásil po jednání s premiérem a ministryní financí, že ho „vetovat“ nebude, ale ani ho nepodepíše.

Zeman pak vymyslel kouzelný trik, na který se chytila celá řada politiků nespokojených s tím, že daňový balíček sníží příjmy státního rozpočtu o asi 90 miliard korun. Prezident už dříve oznámil, že zákon nevetuje, ale ani nepodepíše. Umožní tak, aby začal platit. Aby se tak stalo od začátku ledna, jak zákonodárci předpokládali, musí vyjít do konce roku ve Sbírce zákonů. Předtím musí normu ještě podepsat premiér Andrej Babiš (ANO).

„Uvedený zákon vracím, vážený pane předsedo, k dalšímu opatření,“ napsal prezident na konci dopisu, který adresoval předsedovi Sněmovny Vondráčkovi. Věta tak vzápětí rozpoutala bitvu o to, co tím prezident vlastně myslel. Ministr Hamáček například pro Seznam zprávy uvedl, že z jeho pohledu lze formulaci vykládat jako veto. Ústava totiž v článku 50 říká: Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. „Jediný, kdo to může autoritativně říci, je Ústavní soud. Za ČSSD jsme připraveni případnou žádost o přezkum Ústavním soudem podpořit,” uvedl ministr. Následně dodal, že ČSSD bude jednat o postupu se stranami se stejným pohledem na daňový balíček. Jejích 14 poslanců je připraveno připojit své podpisy k případné žádosti o přezkum dopisu.

V Událostech 30.12.2020 na ČT pak dostal příležitost předseda SPD Tomio Okamura, který prohlásil, že Zeman zákon nevetoval a přezkum dopisu prosazují jen ti, kteří nechtějí, aby se zaměstnancům zvýšili mzdy díky znění daňového balíčku. Pak dala ČT prostor jakémusi právníkovi, který naopak prohlásil na kameru, že o veto jde. Kde je tedy pravda?

Poradil jsem se s internetem a nalezl velmi zajímavou vědeckou práci v oboru ústavního práva s názvem Prezidentské veto v ústavním systému Československa a České republiky. Je to rigorózní práce Mgr. Milana Janouška na Právní fakultě UK v Praze.  Tato práce hodnotí prezidentské veto v Ústavě České republiky jako velmi slabý nástroj k možnosti změnit rozhodnutí Parlamentu ČR.  K jeho přehlasování stačí většina všech členů Poslanecké sněmovny PČR (101 poslanců) a prezident nemůže vetovat ústavní zákony přijaté třípětinovou většinou poslanecké sněmovny.

K současnému znění Ústavy ČR Janoušek píše toto: Vrácení každého zákona musí být povinně spojeno s odůvodněním. Důvody, pro které může prezident veto uplatnit, ovšem nejsou v Ústavě (ani demonstrativně) uvedeny a v praxi bývají velmi rozmanité. Především se nabízí využití této pravomoci v situacích, kdy prezident zjistí nesoulad přijatého zákona s ústavním pořádkem, pro závažné vady v legislativním procesu (zde by nicméně případné přehlasování veta nebylo schopné takové vady zhojit) a obvykle též pro nepřekonatelné ideologické výhrady prezidenta k zákonu (zákon o registrovaném partnerství). Smyslem samotného odůvodnění je vést poslance k přehodnocení jejich podpory zákona. Odůvodnění slouží rovněž jako veřejné stanovisko prezidenta směrem k občanům a médiím a může být zdrojem poznání pro odbornou veřejnost z řad politologů a právníků. V praxi oscilovala odůvodnění prezidentova veta od velmi strohých (jedno souvětí) až k detailním (sedm stran). Zcela chybějící odůvodnění by ovšem bylo důvodem pro odmítnutí PS hlasovat o vráceném zákonu znovu, neboť by se nejednalo o vrácení zákona dle čl. 50 odst. 1 Ústavy. Prezident však může tento nedostatek napravit, pokud odůvodnění pošle dodatečně, ale ve lhůtě do 15 dnů od postoupení zákona. Nadto by prezident mohl poslancům svoje argumenty prezentovat též ústně na schůzi PS, na níž se má o vráceném zákonu hlasovat.

Výše uvedená citace z rigorózní práce Janouška ukazuje, že ústavní právník, který v ČT na kameru tvrdí, že Zemanův dopis je zcela jistě vetem, by měl ihned vrátit svůj titul. Janoušek totiž píše, že vetování zákona musí obsahovat odůvodnění. Zemanův dopis nic takového neobsahuje, a tudíž nemůže být považován za veto. Ministryně financí Alena Schillerová se v Událostech vyjádřila i tak, že Zeman již několikrát veřejně prohlásil, že zákon nepodepíše, ale ani nevetuje. Chce-li si Jan Hamáček a další politici „ujasnit“, zda o veto jde či nejde, měl by si především přečíst Janouškovu rigorózní práci z UK v Praze z roku 2017. Ta byla i obhájena a nepředpokládám, že by právní povědomí oponenta práce a zkušební komise bylo natolik „pomýlené“, že by pana magistra nechali projít s hrubkami v rigorózní práci.

Opět tedy mohu jen konstatovat, že Zeman jako vždy velmi dobře ví a zná své „pappenheimské“. Použije obrat „vracím vám“, který je stylisticky shodný s tím, jako by zákon „vetoval“, ale nenapíše žádné zdůvodnění, proč zákon vrací a spokojí se „vracím k dalšímu opatření“. A s jízlivostí čeká na politiky jako Jan Hamáček, Ivan Bartoš a další, kteří začnou křičet cosi o „vetu“ a chtějí požádat Ústavní soud o radu. Radu jim ostatně mohu dát rovněž – pánové, opět jste naletěli! Opozice je navíc zcela zaskočená i dalším mistrným tahem Miloše Zemana. Brzkým vyhlášením termínu voleb totiž „srovnal“ podmínky pro náklady na volby pro strany či koalice. Náklady se totiž počítají od data vyhlášení voleb a již ohlášená dvoukoalice ČPS a STAN či trojkoalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL tak mohou utratit pouze tolik co by v případě samostatné kandidátky mohla utratit každá strana.  Zeman tak mistrně využívá své pozice, a i z pozice slabého prezidenta (čím bezesporu z hlediska mocenských pravomocí v Česku je) tak dokáže strhnout na sebe většinu mediální pozornosti.  Na závěr tedy pro Jana Hamáčka naprosto explicitně: Prezident Miloš Zeman daňový balíček opravdu nevetoval.