S plnými plachtami přímo k problémům

Že to bylo číslo střelené od boku, to jsme tehdy celkem na jistotu věděli a ani opozice s tím neměla nějaký naprosto zásadní problém – kromě opakování zjevné pravdy, že to byl odhad odborně na stejné úrovni, jako bychom se zeptali Franty z vedlejší vesnice. Ale nenasazujme paní ministryni psí hlavu. V té době bylo jasné, že spousta věcí prostě byla těžká odhadnout. U některých ale jen ekonomický nezřízený optimista mohl věřit, že se uskuteční. Konec konců jsem patřil k těm, kdo hned na začátku tvrdili, že investice k podpoře ekonomiky (nahozené hůře než horkou jehlou) nebude možné reálně uskutečnit. V zemi šéfované jako firma, kde klíčovou dálnici opravuje šest ministrů už krásných sedm a půl roku a snad za rok bude UŽ! hotovo (jenom nesmí moc sněžit, hlavně, aby nemrzlo, nesmí moc pršet a nemělo by být ani moc horko), tak v takové zemi skutečně nemůžeme čekat zázraky.

Dobře. Byla to nějak poskládaná halabala čísla. Což nic nemění na tom, že v roce 2020, kdy bylo opravdu životně potřeba utratit co nejvíce, doplnit za každou cenu likviditu živnostníkům, podnikatelům, malým a středním firmám, tak v tomto roce jsme nedokázali naplnit výdaje o maličkost, o pouhých 120 nebo 130 miliard korun. Prostě se to šéfování firmy zase tak úplně nepovedlo.

Pochopte – kdyby to bylo deset nebo dvacet, neřeknu ani slovo kritiky. Ale 130 miliard? To jako opravdu?

Co je horší: Při naprosto rekordním plánovaném (ale jaksi nevyužitém) schodku státních financí jsme to dotáhli na propad 7 až 8 procent HDP. Můžeme tedy s premiérem hrdě zvolat, že jsme ve skupině zemí best in Covid! Celoroční sešup ekonomiky mají všude, ale v tomto srovnání držíme tempo se špičkou kontinentu…

Zajímavé by bylo srovnání skutečného schodku veřejných financí (nejen vládních, protože vláda dokáže řadu průšvihů schovat jinde) a skutečného propadu domácího produktu. Vcelku bych se vsadil, že v této disciplíně bychom byli mezi třemi zeměmi EU s nejhorším poměrem těchto ukazatelů. Jinými slovy mám podezření, že jsme utratili strašně moc peněz, ale pořídili za to minimum muziky.

Na tomto místě slibuji, že někdy v dubnu 2021 se k tématu vrátím, posbírám číslíčka napříč Evropskou unií a udělám pěknou srovnávací tabulku. Pak se uvidí, jestli bodujeme nebo jsme lůzři k pohledání.

To je pořád ještě celkem neškodné. Samozřejmě je špatně, že při velkém schodku máme velký pokles ekonomiky, ale zase můžeme říct, že při malém schodku bychom ten pokles měli daleko větší. Jenže pro rok 2021 je schválených mínus 320 miliard bez daňového balíčku. Ten pro vládní finance znamená minimálně dalších sto miliard, ale klidně i 130 miliard mínus, pro veřejné rozpočty jako celek nějakých minimálně 150 miliard mínus.

Aby to bylo jasné. Za dva roky, za pouhopouhé dva roky, „prostě zařídí“ premiér Babiš a ministryně Schillerová zvýšení státního dluhu o nějakých 830 miliard korun. O veřejném dluhu raději ani nemluvě.

Tak, teď si to řekněte ještě jednou: 830 miliard korun. To už má pořádný zvuk, co?

Hrubý domácí produkt ČR se před koronakrizí pohyboval někde kolem 5,45 bilionu korun (jinak také můžeme říct 5 450 miliard). Oněch 830 miliard korun nového dluhu znamená zvýšení celkového dluhu o více než 15 procentních bodů.

I kdyby se na ministerstvo financí vrátil Velmistr škrtání rodinám zvaný také „za všechno může Kalousek“, tak v roce 2022 nelze snížit schodek pod nějakých 250–270 miliard (viz daňový balíček!). Prostě to matematicky není možné (tedy pokud se HDP nezvýší třeba o 15 procent, ale tomu asi nevěří ani v koncernu, nebo pokud nevzrostou drasticky daně, v tom případě ale: proč tedy nyní klesly?). Čili dluh se za pouhé TŘI roky zvýší o MINIMÁLNĚ 1,1 bilionu korun.

A copak nám na tohle kamikadze šílenství řeknou kapitálové trhy?

Ani když vynechám všechny nespisovné výrazy, nenacházím nic pěkného. Především to bude znamenat velké a citelné zdražení našeho dluhu. ZATÍM jsme si půjčovali levně. ZATÍM.

Tak s tím je Amen, konec, šlus.

Tato rozpočtová eskapáda přinese strašné výsledky. Kdybychom v roce 2020 udělali schodek opravdu 500 miliard, kdyby v roce 2021 byl třeba těch 320 miliard, ale v roce 2022 už jen 100 miliard, trhy by to vzaly a akceptovaly. Součet by přitom nebyl tak daleko od skutečného výhledu, ale dali bychom najevo trend, jasný plán, srozumitelný a čitelný projekt.

V tom, co dělá nyní Česká republika, ale nic takového není. Je v tom jen politikaření, předvolební úlitby a kšefty. A tak se s plnými plachtami ženeme vstříc problémům.

I tak Vám všem přeji šťastný a veselý rok 2021.