Dokument: Proč žalobce odmítl stíhat Babiše za covid

Zdůvodnění státního zástupce v podstatě kopíruje vládní PR, kterým premiérův tým vysvětluje, proč ČR patří mezi nejhůře postižené státy.

Státní zástupce Zdeněk Michora odmítl zahájit vyšetřování proti premiérovi Andreji babišovi a bývalému ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi za nezvládnutý státní boj s druhou vlnu epidemie covid-19. Žalobce proto odložil trestní oznámení, které na politiky podal advokát Petr Němec.

Níže přikládáme celé zdůvodnění žalobce Michory, proč podle něj nejde Babiše a spol. za chaotická opatření stíhat. V České republice kvůli epidemii zemřelo téměř dvanáct tisíc lidí, země nyní po předvánočním vládním uvolnění patří mezi nejhůře postižené státy na světě.

Žalobce Michora se s trestním oznámením vypořádal v rekordně krátké době necelých dvou měsíců. Jeho zdůvodnění má celkem šest stránek. Jen tři věnoval vysvětlení, proč nemohou být premiér a Vojtěch obviněni. Zbývající tři stránky zabraly státnímu zástupci citace z původního trestního oznámení.

Státní zástupce Michora svůj závěr opřel v podstatě jen o veřejné zdroje. Nikoho se na nic neptal, jeho zdůvodnění do značné míry kopíruje PR strategii vlády: lidi neposlouchají, i odborníci mají různé názory a dopady epidemie nemohl nikdo předvídat.

Žalobce například píše, že vláda konala, protože: “Z veřejných zdrojů se podává, že předseda vlády a její členové v rozhodném období činili určité kroky ke zmírnění rozšíření nákazy. Jedná se například o ustavení Rady vlády pro zdravotní rizika usnesením vlády ze dne 27. 7. 2020 se související
pravomocí zřízení Integrovaného centrálního řídícího týmu pro zajištění řízení a koordinace opatření pro řešení zdravotního rizika, dále například zpracování Národní strategie testování nemoci Covid-19 ze dne 30. 7. 2020, jakož i o řadu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví – v rozhodném období například ze dne 9. 9. 2020, o nutnosti nošení roušek.”

Státní zástupce už ale nezjišťoval, co za práci vláda fakticky odvedla. Neptal se, co přesně obsahuje zmiňovaná strategie testování či kolikrát se sešla Rada vlády pro zdravotní rizika, kterou premiér zřídil ve chvíli, kdy prasklo, že jeho vlajková loď – chytrá karanténa – absolutně nefunguje. Jak v září prozradil ministr Lubomír Zaorálek, rada se v létě, kdy byl čas se na podzimní vlnu připravit, sešla “třikrát nebo čtyřikrát”.

Žalobce rovněž opomenul například fakt, že se za celé léto vůbec nesešla Ústřední epidemiologická komise. Jak pravil Adam Vojtěch: “Situace byla klidná nemělo to smysl.”

Kompletní rozhodnutí státního zástupce Zdeňka Michory ZDE:

OBVODNÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ

PRO PRAHU 1

Mgr. Petr Němec, advokát

Slezská 1297/3 120 00 Praha 2

Podání ze dne 22. 10. 2020 a jeho doplnění ze dne 26. 10. 2020 – vyrozumění

Zdejšímu státnímu zastupitelství bylo dne 5. 11. 2020 prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství v Brně doručeno Vaše podání ze dne 22. 10. 2020 označené jako „Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu“, jakož i podání ze dne 26. 10. 2020 nazvané jako „Doplnění trestního oznámení“.

V prvém podání ze dne 22. 10. 2020 uvádíte, že podáváte trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, vydírání, případně jiných trestných činů, které mohli spáchat Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA, v té době ministr zdravotnictví, dále Ing. Andrej Babiš, předseda vlády, ostatní členové vlády a jiné neznámé osoby. Vláda České republiky vydala dne 30. 9. 2020 usnesení číslo 957, kterým vyhlásila pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázaným výskytem koronaviru SARS-CoV-2. Tímto bylo aprobováno, že v České republice fakticky nastala vážná krizová situace, která vyžaduje vyhlášení krizového stavu a její urgentní řešení. Podle Vás skutečnost, že musel být vyhlášen nouzový stav, že došlo k masivnímu šíření koronaviru a nárůstu nemocných, nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k vážnému pochybení státních orgánů a konkrétních úředních osob.

Poukazujete na odlišnost situace ve srovnání s nouzovým stavem dne 12. 3. 2020, kdy situace byla pro všechny světové vlády spíše překvapivá a politici a odborníci disponovali omezenými informacemi. Uvedené tvrzení dokládáte i z pohledu krizového managementu s tím, že vláda na jaře 2020 předešla nástupu akutního stádia krize, ovšem na podzim 2020 již měla být z krizového vývoje poučena. Současný stav je podle Vás toliko výsledkem krizového řízení odpovědných orgánů a osob, kteří měli postupovat tak, aby nedošlo k tomu, že se krize rozvine do takového stavu, aby musel být vyhlášen nouzový stav či dokonce tzv. lockdown.

V další části podání shledáváte trestní odpovědnost tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha pro spáchání trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Již na konci června 2020 počty nakažených výrazně stoupaly. Pozdější ministr zdravotnictví Roman Prymula veřejně uvedl, že druhá vlna může kdykoliv přijít, pokud bychom ji podcenili. Z pohledu krizového řízení byly jasné signály, že krize může opět propuknout. Dne 17. 8. 2020 se sešla Rada vlády pro zdravotní rizika s předsedou Andrejem Babišem. Bylo rozhodnuto, že roušky se budou muset nosit ve veřejných prostorách. Rozhodnutí bylo veřejně prezentováno a dne 19. 8. 2020 bylo zveřejněno na úřední desce ministerstva.

Vlna nesouhlasu části společnosti vedla k otočení názoru Andreje Babiše, který Adama Vojtěcha přiměl, aby povinnost nošení roušek na některých místech nenařizoval. Již dne 20. 8. 2020 Adam Vojtěch oznámil, že nakonec k 1. 9. 2020 budou nařízena mírnější nařízení a ministerstvo zdravotnictví dne 24. 8. 2020 zveřejnilo nová příslušná opatření. Původní opatření bylo odůvodněno dostupnými odbornými závěry, že ochrana dýchacích cest ve vnitřních prostorách je úspěšnou metodou ke snížení rizika nákazy. Nové opatření přitom popisuje totožné odůvodnění. Ministerstvo se rozhodlo v rozporu s podklady a daty postupovat zcela rozporně s doporučeními odborníků a proti cílům snížení šíření koronaviru. Tehdejší ministr zdravotnictví jako úřední osoba při výkonu pravomoci z nedbalosti podstatně ztížil splnění důležitého úkolu, kterým je ochrana zdraví a životů. Kdyby postupoval podle původního opatření, nedošlo by k takovému prudkému šíření nákazy.

Dále spatřujete spáchání tohoto trestného činu Andrejem Babišem, který – s odkazem na výstupy jmenovaného z médií – fakticky zvrátil výše uvedené původní opatření ministerstva zdravotnictví. Kvůli prudkému nárůstu počtu nakažených byla nakonec dne 10. 9. 2020 přijata přísnější opatření, která byla prakticky totožná s těmi původními. Proti šíření nákazy mohlo být zasáhnuto o deset dní dříve, nebýt premiérova rozhodnutí. Podle Vás je třeba zvážit, zda Adam Vojtěch nečinil své rozhodnutí pod pohrůžkou jiné těžké újmy ve smyslu skutkové podstaty trestného činu vydírání spočívající ve vyhrožování odvoláním z funkce ministra zdravotnictví a Adam Vojtěch takto jednal pod nátlakem.

Naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti Adamem Vojtěchem a Andrejem Babišem spatřujete s odkazem na výše popsané zrušení původního opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 8. 2020 opatřením ze dne 24. 8. 2020 bez racionálního odůvodnění. Samotné odůvodnění nového opatření přitom jasně dokládá, že daným krokem došlo ke zvýšení nebezpečí šíření nakažlivé lidské nemoci, když odůvodnění opatření mluví o rizicích šíření nákazy v uzavřených prostorách a o přínosech použití ochrany dýchacích cest v podobě roušek, přesto uvedené opatření jde zcela proti těmto zjištěním a doporučením. Podle Vašeho názoru se tohoto trestného činu dopustili i ostatní členové vlády, když dne 30. 9. 2020 došlo usnesením vlády číslo 957 k vyhlášení nouzového stavu, avšak s účinností až od 5. 10. 2020 a až od tohoto data byla účinná první opatření. Vláda či odpovědní ministři tak nekonali včas.

I samotný zákon o bezpečnosti České republiky předpokládá, že nouzový stav je vyhlašován i s konkrétními omezeními práv a povinnostmi občanů. Pokud byly ke dni 30. 9. 2020 dány okolnosti odůvodňující vyhlášení krizové situace, měla bezodkladně činit kroky k řešení. Vláda učinila zcela bezdůvodné pětidenní prodlení, ve kterém nechala šíření koronaviru volný průběh.

Konečně jste s odkazem na pandemický plán České republiky toho názoru, že trestní odpovědnost kromě Adama Vojtěcha, Andreje Babiše a ostatních členů vlády nesou i další subjekty, které zanedbaly své povinnosti. Konkrétně poukazujete na nedostatečné zajištění trasování kontaktů nakažených a velmi nízkému počtu testování potenciálně nemocných. Hygieny znaly a musely znát své kapacity a mohly predikovat, od jakého počtu nakažených osob nebudou schopny plnit svou funkci. Nebylo provedeno včasné personální posílení hygieny.

Ve druhém podání ze dne 26. 10. 2020 poukazujete na odpověď ministerstva zdravotnictví na žádost o informace, která se týká hodnocení vývoje epidemiologické situace ve dnech 19. – 20. 8. 2020. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že dne 20. 8. 2020 byla potvrzena změna v počtu nových případů pouze +12,5 %, tudíž došlo i ke zpomalení dynamiky denního nárůstu nakažených oproti dnům předchozím.

V podání polemizujete s takovým hodnocením epidemiologické situace, když má být pracováno s celou řadou dat za delší období, aby byl správně zachycen trend. Navíc v době přijetí prvního opatření ministerstvu nemohl být znám nárůst počtu nakažených mezi dny 17. – 18. 8. 2020. V rozhodné době byl trend mírně stoupající a ke zpomalení dynamiky nedošlo. Metodologie ministerstva je podle Vás zcela chybná a proto se domníváte, že může nadále docházet k pokračování trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti a šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti.

Svá tvrzení dokládáte uvedenou odpovědí ministerstva zdravotnictví na žádosti o informace a tiskovými a jinými zprávami z veřejných zdrojů.

Tímto Vás státní zástupce vyrozumívá, že podání ze dne 22. 10. 2020 včetně jeho doplnění ze dne 26. 10. 2020 neobsahují skutečnosti odůvodňující podezření ze spáchání trestného činu.

Přečinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Nedbalostní varianty tohoto přečinu se podle § 153 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti § 330 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako úřední osoba při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu.

Státní zástupce přezkoumal Vaše podání a po zjištění dalších souvisejících informací především z veřejných zdrojů došel k následujícím závěrům.

Ze statistik Úřadu zdravotnických informací a statistiky ČR, případně ze statistik zveřejněných na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví je zřejmé, že v průběhu září začalo docházet ke zvýšenému rozšíření nákazy na území celé České republiky, které kulminovalo na přelomu října a listopadu 2020. Na druhou stranu se nelze zcela ztotožnit s Vaším tvrzením, že tento stav byl vyvolán toliko výsledkem krizového řízení odpovědných orgánů a osob, kteří měli odvrátit nutnost nařízení nouzového stavu v říjnu 2020. Z veřejných zdrojů se podává, že předseda vlády a její členové v rozhodném období činili určité kroky ke zmírnění rozšíření nákazy. Jedná se například o ustavení Rady vlády pro zdravotní rizika usnesením vlády ze dne 27. 7. 2020 se související pravomocí zřízení Integrovaného centrálního řídícího týmu pro zajištění řízení a koordinace opatření pro řešení zdravotního rizika, dále například zpracování Národní strategie testování nemoci Covid-19 ze dne 30. 7. 2020, jakož i o řadu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví – v rozhodném období například ze dne 9. 9. 2020, o nutnosti nošení roušek a jiných ochranných prostředků dýchacích cest ve vnitřních prostorách a ve veřejné dopravě s určitými výjimkami, dále ze dne 16. 9. 2020, o zákazu nebo omezení slavností, kulturních představení a jiných shromáždění a tak podobně. Od 5. 10. 2020 poté vláda nařídila nouzový stav se souvisejícím omezením hromadných akcí a jiných razantnějších opatření.

Otázkou zůstává, zda byla výše nastíněná opatření dostatečná pro efektivní potírání epidemie koronaviru Covid-19 na našem území, a pokud nebyla, zda lze na základě takového zjištění dovodit trestní odpovědnost příslušných osob v klíčových rozhodovacích pozicích, především pak trestní odpovědnost předsedy vlády a ministra zdravotnictví. Jednoduchou komparací počtu nakažených s ostatními „zasaženými“ státy lze na základě poměru nakažených na sto tisíc obyvatel dojít k závěru, že Česká republika zejména v říjnu a listopadu 2020 patřila k nejvíce zasaženým zemím v Evropě. Na základě této komparace by sice ex post bylo možné učinit zjednodušený závěr o nedostatečnosti přijatých opatření, nelze z ní však bez dalšího automaticky dovodit natolik flagrantní zanedbání povinností odpovědných osob při potírání epidemie, které by ve svém důsledku vedlo k jejich trestní odpovědnosti.

Předně je třeba ve světle rozebíraných skutkových podstat trestných činů uvést, že epidemie koronaviru Covid-19 je poměrně ojedinělé nebezpečí hrozící obyvatelům České republiky. Šíření tohoto typu koronaviru ve společnosti a možnosti jeho potírání se výrazně liší od „obvyklých“ situací, které vyžadují Vámi nastíněné krizové řízení a vyhlášení určité formy krizového stavu (například hrozba povodní). Do úvahy o případné trestní odpovědnosti předsedy vlády je proto třeba zahrnout i skutečnost, že se nejednalo o hrozbu klasické přírodní katastrofy v našich podmínkách, jejíž následky lze poměrně dobře předvídat, a to včetně zjištění její příčiny a předpovědi jejího následku. Při epidemii koronaviru Covid-19 jako specifické epidemie nové nakažlivé lidské nemoci nebylo a není jednoznačné, jak výrazné je nebezpečí důsledků rozšíření nemoci v obyvatelstvu a jaká vhodná opatření použít k jejímu potírání. I v případě odborné veřejnosti byly nastíněny různé názory na nebezpečí způsobené nákazou koronavirem a různé možnosti potírání epidemie, od ponechání „volného průběhu“ šíření koronaviru na straně jedné, až k zavedení tzv. lockdownu včetně zákazu vycházení, omezení služeb a zachování toliko kritické infrastruktury po co nejdelší dobu na straně druhé. Nutno dodat, že tyto protichůdné teorie byly veřejně prezentovány i na podzim 2020. Lze si všimnout i různých forem potírání epidemie v zemích Evropy, dokonce i různých forem jejich závaznosti. Ze specifik tohoto druhu nebezpečí vyplývá i poměrně obtížné zhodnocení příčinné souvislosti mezi příčinou potenciální trestné činnosti a jejím následkem.

I pokud by státní zástupce přijal Vámi prezentovanou zjednodušenou rovnici o příčině zvýšeného šíření koronaviru (pochybení odpovědných osob v rámci řešení krizové situace), pro řádné posouzení příčinné souvislosti s následkem (zvýšení počtu nemocných a zemřelých) je nutné do úvahy zahrnout i další proměnné, které mohou mít zásadní vliv na celkový vývoj epidemie a které nemohou odpovědné osoby účinně ovlivnit, například míra disciplíny obyvatel k zachovávání opatření, ochota obyvatel k testování, objektivní klimatické podmínky pro šíření nemoci a tak podobně.

Z výše uvedeného lze dovodit, že v rámci přijímání opatření pro potírání epidemie tohoto charakteru musí odpovědné osoby v čele s předsedou vlády poměřovat i jiné činitele k zachování vyváženého vývoje české společnosti, například faktory ekonomické, jakožto faktory sociální. Přestože by z hlediska ochrany veřejného zdraví bylo na straně jedné pravděpodobně vhodné přijmout opatření „tvrdá“ – zákaz vycházení, omezení služeb a zachování toliko kritické infrastruktury – nejlépe po dlouhou dobu za účelem co nejvyšší eliminace viru ve společnosti, z hlediska ekonomické stability či faktorů sociálních jsou tato opatření dlouhodobě nevhodná. Takové rozhodování je v parlamentním demokratickém systému svěřeno voleným zástupcům, respektive vládě jako orgánu odpovědnému Poslanecké sněmovně. Konkrétní formy opatření v uvedené krizové situaci a její následky jsou tak z důvodů výše uvedených za takto zjištěného skutkového stavu především politickým rozhodnutím. Předseda vlády a její členové za ně nesou odpovědnost politickou, nikoliv bez dalšího odpovědnost trestněprávní.

Jinak řečeno, při zvážení výše uvedených argumentů státní zástupce ve Vámi popisovaném jednání neshledal trestní odpovědnost uvedených osob, a to ani v rovině nedbalostního zavinění. Výše zmíněné lze do jisté míry vztáhnout i na Vámi popisovanou situaci týkající se nařízení povinného nošení roušek ve veřejných prostorách na přelomu srpna a září 2020. I přesto, že nošení roušek bylo nařízeno ve veřejných prostorách až posléze ke dni 10. 9. 2020 (nikoliv jak bylo předtím avizováno ministrem zdravotnictví začátkem září 2020), nelze nalézt přesné rovnítko mezi odložením nařízení povinného nošení roušek ve veřejných prostorách a následným nárůstem počtu nakažených, nota bene za situace, kdy již ve společnosti byla známa základní osvěta základních zásad potírání epidemie (dodržování rozestupů, zakrývání dýchacích cest a dodržování základních hygienických opatření), přičemž obyvatelům v zásadě nic nebránilo ochranné pomůcky používat i bez autoritativního nařízení.

Navíc opět nelze nalézt obecnou shodu v tom, zda lze nařízení o nošení roušek považovat za natolik zásadní opatření při potírání epidemie, a pokud ano, zda lze z pohledu vývoje nebezpečí nákazy na přelomu srpna a září 2020 ze skutečnosti, že opatření bylo nakonec vydáno až v průběhu září 2020, nikoliv na počátku tohoto měsíce, dovodit, že za nárůst nakažených v pozdějším období může především absence takového nařízení. Samotný nesoulad výroku opatření s jeho odůvodněním pak může být potenciální námitkou stran vhodnosti a přiměřenosti takového opatření, ovšem toliko v gesci správního soudnictví či v konečném důsledku Ústavního soudu.

K Vámi tvrzenému spáchání trestného činu vydírání podle § 175 tr. zákoníku, kterého se v základní skutkové podstatě dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, je třeba uvést následující. Z veřejných zdrojů se podává, že ministr zdravotnictví (jak je výše popsáno) původně plánoval zavedení povinného nošení roušek ve veřejných prostorách v širokém rozsahu již k 1. 9. 2020, ovšem po schůzce s předsedou vlády své opatření zmírnil.

Podle státního zástupce je Vaše podezření, že ministr vydal takové rozhodnutí z důvodu vydírání předsedou vlády, v zásadě fabulací. Uvedené opatření bylo sice v gesci ministra zdravotnictví, ovšem konzultace předpokládaného postupu ministra s předsedou vlády, navíc v rámci krizové situace, není vyloučena, přičemž z veřejných zdrojů vyplývá, že změna náhledu předsedy vlády na zmírnění opatření o nošení roušek měla být vyvolána novou skutečností spočívající mimo jiné v nesouhlasu části veřejnosti s avizovaným postupem ministra. S přihlédnutím k tomu, že ministr je vázán svým slibem vykonávat mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a bez zjištění jiných okolností, například z vyjádření ministra, ze kterého by vyplývaly indicie o protiprávním nátlaku ze strany předsedy vlády, který by překročil běžný pracovní vztah předsedy vlády a ministra této vlády, nelze z takto zjištěného skutkového stavu dovodit Vámi tvrzenou trestnou činnost.

Konečně trestní odpovědnost členů vlády z výše uvedených důvodů nelze dovodit ani ze skutečnosti, že nouzový stav účinný od 5. 10. 2020 nebyl účinný souběžně s jeho vyhlášením, tedy od 30. 9. 2020. Pětidenní „prodleva“ byla vysvětlena nutností přípravy k provedení souvisejících opatření dotčenými subjekty, případně adresátů opatření. Takový postup se zdá logický i pohledem předchozí kritiky vládních opatření spočívajících v nemožnosti subjektů včas reagovat na uvedené razantní změny.

Z těchto důvodů státní zástupce Vaše podání bez dalšího opatření založil.

Závěrem přijměte poučení ve smyslu § 16a odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, že pokud nebudete se způsobem vyřízení podání spokojen, můžete požádat o přezkoumání vyřízení podání Městské státní zastupitelství v Praze, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné.

Mgr. Zdeněk Michora, Ph.D. státní zástupce

Zdroj náhledové foto: Facebook Andreje Babiše