Která pohádka si zaslouží zamknout do trezoru a nevysílat?Anketa
Přinesl rok 2020 vůbec něco dobrého, nebo byste při ohlédnutí za ním souhlasil s tím, že šlo z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů o hrozný rok? Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?
Tak je třeba rozlišovat subjektivní vnímání reality, tedy co každému konkrétnímu z nás daný rok přinesl či odnesl, a pak samozřejmě onen objektivní stav. Bohužel mně se události roku 2020 promítly i do osobního života, zastupuji řadu podnikatelů, takže vím, co pro ně omezení a ztráty v tomto roce znamenaly. Mám možnost díky častému setkávání se s lidmi seznamovat se s jejich osudy i s tím, jak stav společnosti vnímají. A navíc sám jsem prodělal covid-19, a to ne se zcela lehkým průběhem. Nemocný jsem byl dva měsíce. Pozitivní je snad to, že se nám podařilo ten rok jakžtakž přežít, pozitivně vnímám i to, že zvláště na jaře se dokázali Češi zase semknout, obdobně jako v dobách povodní, jenže ten čas minul.
Jaké neblahé následky pro naši zemi tedy koronavirová pandemie může mít?
Důvěra a zájem veřejnosti spolupracovat se promrhaly, a teď máme stav takový, jaký je. Neutěšený, vyznačující se frustrací, nedůvěrou, chaosem a obavami o budoucnost. Celkově tedy lze rok 2020 označit za hrozný. Jak jste v úvodu zmínil, v ledasčem může být i osudový. Ale spíše jako počátek změn, které možná ani nedokážeme dohlédnout. V letošním roce nás čekají parlamentní volby, ale myslím si především, že ten rok bude náročný vzhledem k dopadům pandemických opatření, krachům českých podnikatelů, zvýšení nezaměstnanosti, celkově pochmurné náladě ve společnosti, a především kvůli tomu, že vládní elity, ať již na národní nebo eurounijní úrovni, se z událostí nepoučily.
EU se na jaře příliš nepředvedla, a kdo si myslel, že dojde k jakési vnitřní sebereflexi, se zjevně mýlil. Šrouby se utahují dál, Jourová nadále vymýšlí, jak přitlačit naše severní a jižní sousedy ke zdi, Brusel a satelitní vlády plodí další a další nesmysly směřující k pomalému, ale jistému omezování našich svobod a práv, k čemuž jim nakonec koronavirus náramně pomáhá. Plánují se další cenzorní tlaky na provozovatele sociálních sítí, politické neziskovky nadále dojí naše rozpočty, nájezdů migrantů výrazně neubylo a žijeme všichni na dluh, který sotva někdy někdo splatí. Těžko tomu říkat „odvaha zadlužit se“.
Jako zásadně negativní signál také vnímám zatím nedefinitivní výsledek amerických voleb. Jsem samozřejmě fanouškem Donalda Trumpa. To je jakýsi pud sebezáchovy. Z pozitiv loňského roku lze určitě uvést dokončení brexitu a úspěch Poláků a Maďarů při jednání o rozpočtu s Evropskou komisí. Na naší politické scéně toho moc pozitivního nevidím. Snad jen vzedmutí se vlny odporu proti chaotickým vládním opatřením. Nejsme ještě úplné ovce.
Během druhé vlny pandemie v Česku jste začal bojovat proti přijímaným vládním opatřením. I když některá lze považovat za chaotická, jsou evidentně vedena snahou chránit společnost před šířením nákazy a v neposlední řadě i před kolapsem zdravotnictví či nemocnic. Toto nebezpečí, které nám hrozí, nevnímáte?
Především chci zdůraznit, a musím to stále opakovat, že nejsem to, čím jsou tak lacině nálepkováni lidé s odlišným názorem na současný postup vlády, tedy nejsem antirouškař, mám rodiče v rizikové skupině, nemoc nijak nezlehčuji, sám jsem si ji užil, ale ten virus mě nepřipravil o zdravý rozum. Totiž ono by bylo dobré si dát tu práci a srovnat za celou dobu epidemie prohlášení řady zainteresovaných odborníků a politiků na téma koronavirus, vládní opatření a kompenzace. Pak by mi musel dát každý za pravdu, že mé pochybnosti o správnosti postupu naší vlády v době epidemie a oprávněné obavy o budoucnost naší země, ekonomiky a občanů jsou namístě. A že nezůstávám jen u kritiky, o tom svědčí i moje současné angažmá jako spoluautora petice iniciativy Chcípl PES pana Jiřího Janečka a jeho kolegů Davida Biksadského a Jakuba Olbrechta, i mé členství v petičním výboru téže iniciativy.
Prostě mi není lhostejné, jak se s námi zachází. Chaos střídá chaos, nikdo už vlastně neví, co platí, týden po týdnu se mění zákazy a příkazy, a to na základě čísel, kterým prostě nevěřím, a dle mého názoru jim nevěří ani odborníci na slovo vzatí. Vždyť denně jsme svědky jejich relevantního zpochybňování, denně jsme svědky nesjednocených výstupů dotčených ministerstev, ve vládě neví levá ruka, co dělá pravá, a jen aby se ukázal rázný a rádoby odpovědný postup našich politických elit, tak jsou vydávána opatření, která nejsou opřena o žádná relevantní data, studie či statistiky.
Psali jsme:
Jakými konkrétními příklady byste svá tvrzení podepřel?
Příklad za všechny. Stačí si vzpomenout na vyjádření exministra Prymuly, který zdůvodnil uzavření restaurací a ubytovacích zařízení názorem sociologů, aniž by vůbec dokázal procentuálně určit, že právě tento segment ekonomiky je zdrojem nákazy a ohniskem jejího šíření. Naopak, podle posledních statistik ÚZIS jsou restaurace prostředím, kde se nakazilo skoro nejméně lidí. Na tento segment ekonomiky jsou ale napojeny další tisíce podnikatelů, kteří se dostávají do stejných problémů.
Proto ta opatření vlády považuji za nevěrohodná, chaotická a nezákonná. Považuji je za cílený fatální útok na sebevědomý střední stav, útok na naše svobody, likvidaci celého odvětví ekonomiky, a především ať již neúmyslnou, či úmyslnou snahu srazit na kolena davy do té doby nezávislých a svobodných občanů. Je to likvidace celé jedné generace, která na svých bedrech nesla roky tíhu ekonomiky, nedosáhla si na žádné dotace, na svém podnikání zázračně nezbohatla, a přesto ji stát, a možná právě proto, hodil přes palubu. Mně se to nelíbí a odmítám to akceptovat. Proto jsem například spolu s ekonomem Petrem Machovským založil platformu otevreno.net, prostřednictvím které chceme podnikatelům nejen v gastronomii bezplatně poskytovat základní právní a ekonomickou poradenskou činnost. Přijde mi fér pomoci kolegům z jiných branží, když se na ně v podstatě každý vykašlal.
A na to, že vláda naše i EU sledují vyšší zájem ochrany zdraví a naší bezpečnosti, já neslyším. Nedojímá mě ani ministr Havlíček, nenechám se dojmout ani srdceryvným projevem Angely Merkelové. Jak mám třeba v případě německé kancléřky věřit tomu, že jí jde o německý národ a jeho blaho a zdraví, když Německo zcela zničila svojí migrační politikou a osud Němců, zkoušených soužitím s migranty a vystavených teroristickému běsnění, je jí zcela lhostejný? Nevěřím ani naší vládě, ani Angele Merkelové, ani Evropské komisi.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Co byste popřáli Janu Hrušínskému do nového roku?Anketa
Z vašeho postoje je zřejmé, že máte pochopení pro ty, co se nechtějí smířit s omezováním vlastních životů. Považujete však za přijatelné i demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování?
Upřednostňuji jednání, ale jak koneckonců vyplynulo i z rozhovoru s ministrem Havlíčkem pro ParlamentníListy.cz, nikdo se s námi nechce bavit. Připravujeme tedy některé další kroky, aby vláda věděla, že nás musí brát vážně. Že ten Josef Novák ze Lhoty, který celý život provozuje se svojí rodinou hospodu skoro jako charitu, nebo ta paní Marie Nováková, která po letech musí zavřít galerii, na kterou si vzala hypotéku nebo půjčku, nebo ta firma XY, která provozuje fitness nebo horskou boudu, se vinou opatření vlády dostali do mnohdy zoufalé situace. Do stavu, který už nepůjde napravit.
Všichni tito lidé, kteří se nakonec uchylují k porušování opatření, jsou prostě zoufalí, oni prostě neberou dotace na řepku, není jim proplácen celý plat na home office, ani se neválejí na odborářských schůzích jako bolševik Dufek. Ti lidé mají podnikání jako obživu, jako radost, jako naplnění života. A vláda jim to zničila. Pokud s námi nikdo nejedná, nemůže se divit, že se lidé budou srocovat a hlasitěji volat po změnách a úpravě opatření, nebo že je nebudou dodržovat. Proto mám pro ně pochopení, a byť právník, tak podporuji tuto zoufalou rebelii. Kompenzace jsou nastaveny nesmyslně a řada podnikatelů na ně nikdy nedosáhne.
Ostatní vlády, třeba jen ty evropské, si oproti té české počínají lépe?
Ze srovnání se zahraničím je možné dovozovat, že ač někde byl lockdown, a někde ne, někde byla přísnější opatření, někde se rozvolňovalo – nemělo to tak zásadní dopad, že by se od sebe jednotlivé státy nějak významně lišily v počtu nakažených. A jsme zase u těch čísel. Já jim prostě nevěřím. Otevřme Česko, začněme svobodně dýchat, dodržujme nezbytná opatření v provozovnách, jako tomu bylo do zavedení lockdownu od 18. prosince, a ušetřené prostředky soustřeďme na pomoc skutečně ohroženým, to je nemocným a seniorům.
Vláda situaci nezvládla, je zcela nekompetentní a chová se k lidem, kteří ji živí, jak k onucím. Těžko to snáším, přijde mi to až neuvěřitelné, že máme zákazy vycházení jak za protektorátu, přijde mi zcela nedůstojné, jak se vláda k ekonomicky soběstačným lidem otočila zády, přijde mi zcela šílené, jak nás vláda zadlužila a jak nešetří, kde by mohla, a naopak rozhazuje nadále peníze na nesmyslné projekty, dotace, politické neziskovky a podobně. Vláda si neutáhla opasek, ale nás nutí k tomu, abychom se kvůli její politice o sebe postarali sami, ale ani nám k tomu nedá prostor. Je to hanebné, a proto jsem se do iniciativy zapojil. Selhala vláda i opozice, tlachání v Parlamentu lidem nepomůže.
Co se vládě podařilo, je zcela rozdělit společnost. Na ty, co nekriticky přijímají veškeré blaho, které jim vláda servíruje jak ovcím na pastvě – a na ty, kteří si troufale dovolují pochybovat a jsou ostrakizování a stigmatizováni. Já nejsem ovce a nikdy součástí stáda nebudu!
Jana Maláčová
V minulých letech se v Evropě řešilo především klima, migrace či terorismus. Letos se zmiňují jen okrajově, protože ve veřejném prostoru vše přebila koronavirová pandemie. Znamená to, že nešlo ve skutečnosti o tak podstatná témata, nebo je naopak covid-19 neprávem odsunul z centra pozornosti, ale sám důležitosti tří zmíněných problémů nedosahuje?
Možná to někomu vyhovuje, nemyslíte? Lidé v důsledku proticovidové politiky řeší svoji vlastní existenci. Narušily se základní mezilidské vztahy a kontakty. To je to, co jsem říkal. Evropská unie na jaře selhala a ukázalo se, že v krizi si musíme každý pomoci sám, tedy každý národ či stát. Jakmile se Evropská komise otřepala, využívá ihned svoji šanci v duchu „více Evropy“ k posílení své moci a pokračování sebelikvidační politiky, v oblasti ochrany klimatu nebo migrace. Že je Evropa nemocná a potřebuje radikální a nekompromisní řešení, ukázaly nedávné teroristické útoky ve Francii a ve Vídni. Nic se nezměnilo a bude hůř. Podívejte se třeba na Jourovou, jaké má starosti. Za ty peníze, kdo by to nedělal.
Například migraci, ale i multikulturalismu či Evropské unii se věnuje nový dokument hnutí Trikolóra, v němž jste předsedou odborné komise pro právo a spravedlnost. Materiál evidentně cílí na voliče z ryze pravé strany politického spektra, kterou už svým spojenectvím s lidovci a TOP 09 opouští ODS a míří do politického středu. Co by tedy mělo být hlavním tahákem Trikolóry pro pravicové voliče?
Určitě návrat k obhajobě zapomenutých a opomíjených myšlenek a idejí. Já dnes na politické ose, tedy v pravé části politického spektra, nevidím žádnou stranu, kterou bych označil za pravicovou či konzervativně pravicovou. ODS se vydala s tou směšnou partou nalevo od středu, bude komické sledovat slaďování programu těch nesourodých subjektů, ANO nemá žádnou ideologii, je to firma Andreje Babiše, a ta nevýznamná besídka pod taktovkou Hamáčka či ministryně Maláčové či kryptokomunisti z KSČM snad ani nestojí za řeč.
Co vidím jako největší nebezpečí pro naši zemi, jsou Piráti. Je jen hanbou STANu, že se s nimi spojují do voleb. Piráti jsou přesně reprezentanti toho všeho, co dnes ničí západní Evropu. Je to nová neomarxistická síla, svoji politiku dělají velmi poctivě a pracovitě, ale bůh s námi, pokud se dostanou do vlády. To je největší ideový nepřítel Trikolóry.
Prostě napravo je prázdno a já tam vidím velký potenciál, pokud v nejbližších dnech představíme hlasitě a čitelně základní ideje pro směřování naší strany. Trikolóru považuji za jedinou autentickou pravicově konzervativní stranu v České republice. S jasně profilovaným programem, s kvalitní členskou základnou a v čele s Václavem Klausem mladším. Jak vůči našim členům, tak vůči voličům se musíme jasně a nade vší pochybnost vyjádřit k zásadním otázkám směřování naší země.
Tou otázkou, která zajímá každého, je naše setrvání v EU. Na to já mám zcela jasný názor. Už před lety jsem hlasoval proti vstupu, cítil jsem, že už tehdy bylo to společenství nasáto odérem socialismu, kterého jsme se tak dlouho zbavovali, a teď ho máme zpět. Nejsem zastánce hurá akcí typu: vypišme ihned referendum a pryč z EU. Taháme za kratší provaz a nikdy nevíte, jak referendum dopadne. To je nevěrohodná politika. My si musíme jasně říci, že EU je nereformovatelná, naší zemi nic dobrého již nepřináší a pojďme se připravit na odchod. To je poctivé. Jen intenzivní a konstruktivní příprava na odchod ve stylu Nigela Farage má smysl a je to vůči veřejnosti zcela čitelné. Já rozhodně jsem a budu pro odchod z EU. Skvěle se k tomuto tématu vyjádřila nedávno má kolegyně z hnutí Natálie Vachatová.
I když je hnutí Trikolóra mainstreamovými médii přehlíženo a veřejnost tak má minimum příležitostí se o něm něco dozvědět, není pro vás velkým zklamáním, že se jeho voličská podpora dlouhodobě pohybuje kolem tří procent a nejeví tendenci zamířit k potřebné pětiprocentní hranici?
Já moc výzkumům nevěřím a ani je nesleduji. Pracoval jsem na Ministerstvu práce a sociálních věcí a dobře vím, jak tam některé agentury dostávaly tučné dotace na sociologický výzkum a vědecké bádání. Ať si každý udělá názor sám. Podstatné je, co sami předvedeme v tomto roce.
Média našemu hnutí Trikolóra moc nepřejí, ale to se snad změní. Máme co říct a budeme to říkat hodně hlasitě. Proti ignorování či snad dehonestování naší strany je stále možné se účinně bránit. Koneckonců stížnost na Českou televizi, konkrétně pořad Reportéři, kterou jsem s některými kolegy podal k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, je toho důkazem. S Českou televizí bylo zahájeno správní řízení.
My nefňukáme, snažíme se intenzivně pracovat a věřím, že naše Trikolóra se do Poslanecké sněmovny dostane. Koneckonců pravicově konzervativní strana tam chybí jako sůl.
Strany, o nichž jste před chvílí mluvil, zformovaly pro letošní volby dva bloky, které mají zabránit ve vítězství Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. Na jedné straně Piráti a STAN, na druhé trio ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Kdo z nich je povolanější převzít po volbách moc? Nebo může volebními trumfy zamíchat i spolek Lidé PRO Mikuláše Mináře?
Ty demobloky a podobná uskupení či láskyplné sepětí s Piráty nemají dle mého názoru budoucnost a všechny zainteresované strany to poškodí. Minář, ten podle mého názoru nezamíchá ničím. Ten jeho stupidní spolek je spíše k smíchu. Stále dominantní roli hraje Andrej Babiš, ale myslím si, že z voleb má už teď také zamotanou hlavu. Covidové období pro něho nebylo nejšťastnějším, ten amatérismus, který předvedl, lidé, doufám, jen tak nezapomenou.
S vaším jménem je spojována kauza „muslimských šátků na českých školách“, protože jste byl obhájcem ředitelky Střední zdravotnické školy Ivanky Kohoutové. Ta byla dlouhé roky popotahována po soudech po žalobě somálské studentky, kterou vydatně podporovala bývalá ombudsmanka Anna Šabatová. Koncem minulého roku Nejvyšší soud vyhověl dovolání protistrany a zrušil předchozí rozsudky, v polovině letošního zase Obvodní soud pro Prahu 10 na žádost muslimky kauzu zastavil. Berete ty dva verdikty jako prohru?
Neberu. Školu zastupuji nadále a k věci jsem se už mnohokrát vyjadřoval. My bojujeme dál. A máme proč. Veřejnosti jsem poskytl na sociálních sítích celý text usnesení policie z prošetřování Anny Šabatové a myslím, že kdo si to přečetl, tak chápe, proč já i doktorka Kohoutová chceme v kauze pokračovat. I přes mé časté výhrady ke stavu justice stále věřím ve spravedlnost, a ta v tomto případě dostala na frak. Zatím. Jak ale říkám, nesnáším levárny, a proto chci, aby se soud měl možnost zabývat zjištěními policie. Pak to může mít zásadní vliv na výsledek celého sporu.
Rovněž je známo, že zastupujete dětského psychiatra Jaroslava Matýse, který byl v roce 2020 vyznamenán prezidentem republiky. Jak jeho kauza pokračuje?
Doktor Matýs se stal obětí ekofanatiků, kteří využili jeho vyjádření o Gretě Thurnbergové, a zároveň i určitých vlivových skupin ve zdravotnictví, kterým se nelíbily názory a postoje pana doktora k reformě psychiatrické péče. Nyní budeme podávat několik žalob na ochranu osobnosti, neboť výroky některých institucí a osobností byl pan doktor Matýs zcela jednoznačně poškozen na svých osobnostních právech. Pana doktora Matýse si rovněž velice vážím za to, jaké postoje zastává, i za to, že má odvahu říkat, co si myslí a stojí si za tím. V tomto je náš přístup velmi podobný. Žaloby směřují jednak vůči Ministerstvu zdravotnictví, a pak na některá profesní uskupení a konkrétní osoby. Věřím, že uspějeme.
Celkově mě tedy čeká opět zajímavý a nelehký rok. Ale to asi nás všechny.
Závěrem mi ještě dovolte, abych vaší redakci i všem čtenářům popřál do roku 2021 vše jen dobré, hlavně hodně zdraví a pevné nervy. Nebude to lehký rok, ale s trochou dobré vůle jej zvládneme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
