Jak byste letošní rok zkráceně nazval?

Já bych ho nazval, nechci říci pandemie, tak řeknu rokem velké nejistoty.

Čeká nás ta nejistota i v roce příštím právě kvůli koronavirové pandemii?

Čeká nás situace, o které se málo mluví, nikoliv po pandemii, ale po nouzovém stavu, protože ten nemůže být donekonečna. A podle mě je iluze si myslet, že se vrátíme zpátky do všech práv a svobod, které jsme považovali za svoje naprosto základní a zásadní, jako tomu bylo před pandemií, a že se bude muset nějaká regulace udržet, ale nikdo nám neřekl, jak se to udělá.

Domníváte se, že o některá práva či svobody mohou lidé přijít?

Určitě. Například dnes jsem jako občan České republiky i občanem Evropské unie a mohu se kdykoliv zvednout a jít a žít kdekoliv po celé Evropské unii. To už asi nebude možné z hlediska ochrany zdraví. Nebo se možná budou nějaká opatření týkat podnikání v cestovním ruchu a tak dále. Bude něco, ale ještě nám nikdo neřekl co.

Fotogalerie: - Proti prodloužení nouzového stavu

Dá se závažnost události koronaviru v letošním roce nějak srovnat se zásadními událostmi ve století minulém – například v letech 1929, 1938, 1939, 1968…?

To se nedá srovnat. Jedinečnost je v tom, že pandemie nemá viníka. To je objektivní stav, nejde o krizi burzy nebo přehřátí ekonomiky, ale objektivní stav a poprvé to zasáhlo celou planetu. To se nikdy dříve nestalo, takže to nesnese srovnání. Pandemie dopadla na všechny země – vyspělé i nevyspělé a na všech pěti kontinentech.

Jaké změny ve společnosti a ve způsobu přemýšlení kolem sebe pozorujete?

Pozoruji dva extrémy. Za prvé se setkávám s lidmi, kteří mají po mém soudu velmi přehnaný strach o své zdraví, protože celá atmosféra na ně působí a komplikuje jim život v jakémkoliv sociálním kontaktu, jakýchkoliv sociálních aktivitách a podobně. Druhý extrém jsou fanfaróni, kteří na všechno kašlou a ostentativně mají za to, že projevem lidské svobody je kašlat na všechna pravidla, což není pravda. Lidská svoboda musí být v rámci jistých pravidel, na kterých se společnost dohodne. A tyto dva extrémy začaly čnít z obou dvou stran a uprostřed je střed, který je zdravý, a který si uvědomuje, že lidské zdraví potřebuje ochranu, tudíž i nějaká omezení. A teď se hledá racionalita omezení a proporcionalita, tedy co je ještě ve jménu zdraví a co už není.

Jakou změnu v přemýšlení pozorujete sám u sebe?

Myslíte si, že se u nás může stát něco podobného jako ve Francii a v Rakousku?

Určitě se může stát, ale může dojít i ke kybernetickému útoku, možností je hodně. Jelikož se společnost bojí a jelikož je fragmentizovaná, je náchylnější k tomu, že politických cíl, kterého chtějí dosáhnout různí teroristé svým útokem, může v uvozovkách dopadnout na úrodnější půdu než ve společnosti, která je v klidu, konsolidovaná a bez problémů.

Poučili jsme se po letošku, co se týká soběstačnosti státu? Ať už jde o potraviny nebo problém s ochrannými pomůckami a podobně?

Jsme v globálním světě a jsme v Evropské unii, to znamená, že nemůžeme myslet na to, že bude soběstačný český stát. Platí, že máme být v unii a to, že jsme v unii, se i nyní ukazuje jako správné. Jiný problém je v tom, jak se připravujeme pro případ krizí zásobami a hmotnými rezervami, tady je spíše potřeba zpružnit rozhodování, protože proměny ve společnosti jsou velmi velké. Nemůžeme počítat se vším a na všechno.

A co poučení, jak moc lpíme na majetku a hmotných věcech, když je nyní tolik ohroženo zdraví? Myslíte si, že lidem bude více záležet na duchovním či skromnějším životním stylu?

Určitě. Za prvé to všem sluší, protože lpění na majetku se ukazuje jako velmi pofiderní. Teď budete bohužel znát příběhy lidí, kteří vybudovali něco dobrého a nyní o to přicházejí, protože to zapříčinily vnější okolnosti nebo byly součástí příčiny. Ukazuje se, že nejdůležitější jsou vztahy, že vztah je víc. Jak píše Fromm (Erich, americký a německý filozof, psycholog a sociolog, pozn. red.), správná otázka není mít, ale být. Tedy vztah je důležitější než majetek a vztahy vás potom přenesou přes všechny krize, pokud jsou to dobré vztahy.

Psali jsme:

MŽP: 10 otázek a odpovědí k uplatnění tzv. třídicí slevy podle nového zákona o odpadech

Omluvíte se? Novináři ze Seznamu oslovili „popírače kovidu“. Šmucler jim vzkázal něco o Rudém právu

Už i Švýcaři se omlouvají za kolonialismus. Přitom nikdy žádné kolonie neměli

Vakcíny z další dodávky budou příští týden směřovat do krajů

V tom jsme se mohli letos poučit?

Určitě. Znám i příběhy mimořádné solidarity, péče o nemocné a podobně. Ti, kteří mají strašlivý strach a fobie z toho, že se jim může něco stát, se izolují. Sociální vztahy potřebujeme, jsou moc důležité.

Zvítězila v krizi solidarita nad strachem?

Jak kde a jak u koho. V českém národě máme zvyk, že vždy umíme velké vzedmutí solidarity a potom opadává, ale obecně jsme v Čechách lidé solidární. Bohužel ne v Evropě, ale v Čechách jsme.

S tím vším se objevují dohady, zda je západní společnost dostatečně silná a pevná, a jak je ekonomika v podstatě velmi křehká. Potvrdil to covid?

Ano, covid nám ukázal jednu pravdu, kterou říkal Marx (Karl, takzvaný otec komunismu, německý filozof, spisovatel a ekonom), když mluvil o proletariátu, že nemá co ztratit než své okovy. Tím, že jsme bohatí a žijeme v dobrém sociálním systému, máme hodně co ztratit. A ti, co nás ohrožují, v uvozovkách, nemají co ztratit. Vždy, když existuje tento rozpor, jsou ohroženější ti, kdo mají co ztratit.

Jinak řečeno, ukázala nám pandemie, že vlastně představa, jak je všechno relativně v pořádku, vše funguje bez obav z velkého maléru, byla trochu naivní?

To je vždy naivní, protože stát se může leccos. Proto se vracím k tomu, že je důležitější vztah než majetek, protože přátelé nebo dobře fungující rodina pomůže v těžkých situacích a dá se to s pomocí zvládnout. A když máte dost peněz na kontě, tak vám nepomohou.

Ztratili jsme respekt k cizím názorům, schopnost naslouchat, neodsuzovat opačný pohled, jak se často ozývá? Co o tom ukázala koronavirové krize?

Především nám ukázala, že jsme strašlivě zahledění do sebe, že si vůbec neuvědomujeme rozměr některých jevů. To, že přemýšlíme, co zajímá nás Čechy, a stejným způsobem se stavíme k unii – co budeme z unie mít, kolik budeme čerpat peněz? Nedíváme se na svět kolem sebe v komplexnosti, abychom viděli lidi, procesy, vztahy někde za humny, a tím myslím třeba v Africe, Blízkém východě, žijeme stále ve stereotypech a ty nám covid rozbije. Musíme si uvědomit, že svět už není tak nalajnovaný, jak byl v minulém století.

Bude vystřízlivění z této domněnky těžké? Nemyslí si většina lidí, že se zase vrátíme tam, kde byl život před pandemií?

Pokud si to myslí, tak jsou naivní.

Koho byste z politiků za letošní rok ocenil v dobrém a koho ve špatném?

Spíše bych řekl obecně, že nám třeba chybělo strategické rozhodování vlády, nicméně jsem přesvědčen, že výkonná moc dělala, co bylo v jejích silách. Nebyli jsme svědky nějakého rozkradení, dalších akcí nebo totálního rozvratu, to znamená, že výkonná moc fungovala. Problém je, že opoziční bitky zůstaly na stejné úrovni, jako byly v minulosti, není tam nic nového. Myslím, že tato krize by měla vést politické strany, aby vygenerovaly někoho, kdo nám ukáže cestu v nouzovém stavu jak dál. A doufejme, že se tak stane. Kdo to bude, nevím, ale nechtěl bych teď nikoho jmenovat, nevím koho.

Vidíte někoho takových schopností v české politické reprezentaci?

Asi ta krize není tak hluboká, protože když se podíváme do minulosti, tak konzervativní strana Velké Británie byla velká, mohutná, měla Chamberlaina (Neville, bývalý britský premiér, pozn. red.) a nakonec se objevil Churchill (Winston, bývalý britský premiér po Chamberlainovi, pozn. red.), ve Francii se objevil de Gaule (Charles, bývalý francouzský prezident, pozn. red.) a v Německu se objevil starosta Kolína nad Rýnem, Konrad Adenauer (německý poválečný kancléř, pozn. red.), což byl starosta menšího města. A všichni potom vedli země v těžkých krizích. To znamená, že ti lidé jsou, ale kde jsou, nevím. Ale určitě tady jsou.

Jaké máte předsevzetí do nového roku, pokud nějaké?

Chci dotáhnout své úkoly, které mám před sebou. V každém případě je důležité neztratit schopnost komunikace s jinými lidmi a respektovat názory těch druhých. To se mi zdá, že je velké poučení, když jsem vypadl z politiky. První poučení je, že lidé se nemusejí zajímat o politické strany a jejich programy a rozhodují se podle svých potřeb. Budeme rádi, když to budou dělat, ale není to povinnost. A dále je problém, když už děláte politiku, že je člověk zacyklen v určité rétorice, v určitém uvažování a chybí mu vykročení do prostoru mimo politické struktury, které člověku hodně pomůže. Takže mně to pomohlo.

Psali jsme:

Filip Andler: Blíží se pád premiéra Matoviče?

Peníze na „podporu demokracie“ do Pákistánu místo pro Američany? Zastavte to, bouchl Trump do stolu. Rozčílil Bidena

Válek (TOP 09): Opatření se mění podle toho, jak se vyspí dvojministr Havlíček, koordinátor všeho Babiš a PES

Premiér Babiš: Šel jsem příkladem, abych vyvrátil nepravdy o vakcíně

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.