RECENZE: Pukne mi srdce. Božena po vzoru Marie Terezie sází na postel

Řada dosavadních přepisů spisovatelčina života vede od televizní inscenace z roku 1961 Božena Němcová přes dva filmy Otakara Vávry, Horoucí srdce a Veroniku, až po dokudrama Obrazy ze života Boženy Němcové natočené před deseti lety. Neuskutečnil se bohužel autorský seriál Věry Chytilové na stejné téma, nazvaný Tvář naděje.

8 fotografií

Místo něj se na Kavčích horách zrodila Božena, jejíž scénář napsaly Hana Wlodarczyková a Martina Komárková pro režisérku Lenku Wimmerovou. A se znalostí první poloviny, v jejímž závěru střídá herečku Annu Kameníkovou v titulní roli Anna Geislerová, lze ctižádostivý projekt zařadit do šablony kostýmních romantických melodramat, po bok Marie Terezie, v níž se také povrchní „šťavnatost“ v podobě postelových hrátek vydávala za moderní objevitelský přístup.

Nekoná se tedy žádné boření mýtů, předvádí se pouze dobová ilustrace vyhovující současné poptávce po silných ženských postavách a vyjadřující soucit pro hrdinku, která neměla k dispozici ani pochopení, ani antikoncepci.

Němcová v prvních dvou dílech zůstává i po čtyřech porodech lehce pubertální romantičkou, která si od manželství slibuje, že si bude moci „číst a hrát na piano a chodit do společnosti“, načež si stýská „Je na mě zlý“, případně: „Nechci už rodit, chci na ples!“

Právě smyčka z vlasteneckého plesu naplněná čistě informativní konverzací typu „to je Čelakovský, Erben, Tyl, hrabě Chotek“ silně připomíná podobný průlet historickou elitou z filmu Jára Cimrman ležící spící. Tam je ovšem zdrojem humoru – přísady, která Boženě nehrozí ani v nejmenším. Bezděčné parodii se blíží i „nenápadný“ tajný.

K obrazu osudové ženy má Božena daleko, je hezká, ale oduševnělé kouzlo vyzařuje spíše z jejího slavného portrétu než z přepjatého chování ženy mezi dvěma (či více) muži. 

Zejména s nástupem básníka Nebeského dostává vyprávění podobu pavlačového milostného trojúhelníku, ve kterém o titul nejotravnějšího prvku bojují klavírní preludia, věčné slípky na dvorku a „umělecká“ erotika, která se s upachtěnou názorností snaží doložit rozdíl mezi trpným sexem s hrubým manželem a probuzenou rozkoší s něžným milencem.

Paradoxně se tak stává zajímavější postavou Josef Němec než jeho žena hledající doslovně „útěchu ve psaní“. Rušivě působí i směs současného jazyka s výlevy typu „miluji tě příliš, pukne mi srdce“; naopak v druhém plánu zajiskří pár pěkných scén jako děti u postele podnájemníka.

Možná, že se zralejším věkem hrdinky a s revolučními událostmi nabere Božena od druhé půli trochu jiný kurz, nicméně prvoplánovou feministickou notu už sotva setřese. Po každém dílu slibuje ČT na webu vyjádření odborníků, jak tomu bylo doopravdy: nemohl se seriál takhle natočit rovnou, bez líbivého balastu tajemství ložnic? Jinak Božena pouze zopakuje čítankové povědomí, že Němcová měla těžký život, bídu a milence a že napsala Babičku.