Šel byste do soutěže znovu?
Určitě ano, i když to bylo nesmírně náročné. Ale i tak bych si rád zopakoval alespoň jednu výzvu se všemi soutěžícími. Myslím, že jsme společně strávili pár skvělých měsíců.
Když jste viděl odvysílané díly, mrzelo vás zpětně něco? Udělal byste třeba něco jinak?
Samozřejmě. Je toho hodně, co bych změnil. Myslím, že celkově jsem někdy až moc zmatkoval. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál. (smích)
Jak moc se vám po účinkování v této show změnil život?
Musím říct, že život se mně i příteli Matějovi změnil dost razantně. Najednou se věnuji něčemu, co bylo ještě donedávna jen mým koníčkem, a přistihnu se při úvahách, že by vaření mohlo být klidně i mým druhým povoláním. No a samozřejmě jsem víc na očích veřejnosti, zajímají se o mě média, což pro mě i pro Matěje není úplně nové, protože se už nějakou dobu pohybujeme v uměleckém oboru, ale po soutěži MasterChef se zájem médií o nás dost zvýšil.
Věřím, že teď máte i o mnoho víc fanoušků, než jste měl. Zastavují vás na ulici a radí se s vámi ohledně vaření?
Není dne, kdy by mě někdo nezastavil na ulici nebo v obchodě. Je to zvláštní pocit, ale všichni jsou velmi milí a většinou chtějí jen pozdravit nebo se vyfotit. Mě samotného velmi mile překvapilo, kolik lidí pořad sledovalo a kolik z nich mi fandilo. Jsem za to moc vděčný a vážím si toho.
Pavel Berky se v módě pohybuje už několik let
Jak už bylo zmíněno, svět showbyznysu vám není úplně neznámý. Podporovaly vás v soutěži některé naše VIP osobnosti?
V módě se pohybuji už několik let a je pravda, že bylo pár osobností, které jsem měl tu čest v minulosti oblékat, jako třeba Moniku Bagárovou, Lucii Vondráčkovou, Lenku Špillarovou a jiné. Ale na tom moje oděvní značka není postavená. Paradoxně mě těší mnohem víc, když vím, že mé věci nosí i obyčejní lidé, třeba i mimo Prahu, a cítí se v nich skvěle. A pak miluji, když vidím svou práci na světových módních molech. Přede dvěma lety to byla přehlídka v rámci New York Fashion Week nebo předtím London Fashion Week… To byl úžasný pocit.
S čím jste vůbec do soutěže šel? Měl jste nějaký sen, který jste si díky pořadu chtěl splnit?
Chtěl jsem hlavně změnu. V tu dobu jsem toužil alespoň na chvíli vypadnout z módy a věnovat se něčemu jinému. A také mě baví výzvy. Samozřejmě vaření a celkově gastronomie mě vždycky lákaly. Po pravdě vaření bylo mou vášní ještě před tím, než jsem se rozhodl věnovat se návrhářství. Ale neměl jsem vyloženě sen, se kterým bych do soutěže šel. Nechtěl jsem restauraci, takový blázen zase nejsem. Naštěstí jsem byl vždy jednou nohou na zemi a věděl, že i kdybych náhodou titul MasterChefa vyhrál, tak to určitě neznamená, že bych se nějak automaticky kvalifikoval na profi kuchaře. Naopak jsem to bral jako první krok k tomu, se jím třeba někdy v budoucnu stát.
Vaření bylo vaší první vášní, nakonec jste se ale rozhodl pro návrhářství, proč?
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale móda mě vždycky fascinovala. Celý ten svět kolem. Modelky, vizážisté, kadeřníci, krásné látky… A také mě hodně bavilo kreslení návrhů. Pamatuji si, že všechny moje sešity na základní škole byly pomalované návrhy.
Vaši rodiče pracují ve zdravotnictví, to vás nikdy nelákalo?
Ani ne. Měl jsem k tomu vždycky velký respekt a dodnes mám, ale také jsem celou dobu věděl, že půjdu spíše uměleckým směrem.
Pavla baví ochutnávat a poznávat nové věci a chutě. I proto se do soutěže přihlásil. Jí všechno kromě syrových paprik
Koho vůbec jako prvního napadlo, že byste se mohl přihlásit do kuchařské soutěže?
Mě samotného. Pak jsem to samozřejmě konzultoval s Matějem, protože pokud bych postupoval nějak dál, znamenalo by to, že se nebudu moci naplno věnovat své oděvní značce a Matěj by se o všechno musel několik měsíců starat sám. Což tak úplně nejde, když vše navrhuji já a zakázky na míru i sám šiji a osobně konzultuji s klientkami. Ale Matěj mi řekl, ať do toho jdu, když to chci, a že to společně nějak zvládneme. No, a tak jsem hned odeslal přihlášku. Když si na to vzpomenu, byla to dost spontánní akce. (smích)
Měl jste už před soutěží s vařením velké zkušenosti?
Právě že vůbec. Má jediná příprava byla doma v kuchyni. A to ještě ne kdovíjaká. Neměl jsem nikdy kuchyň vybavenou nějakými speciálními roboty nebo přístroji a ani si s Matějem nepotrpíme na nějaké méně známé nebo drahé suroviny. Takže většina těch výzev pro mě byla premiérou. Leccos jsem třeba ani neznal.
Váš přítel Matěj Pardus prozradil, že díky vašemu kuchařskému umění přibral padesát kilo. Kolik jste za společné roky přibral vy?
Ani nevím, asi nějakých deset patnáct kilo, ale nevadí mi to. Vím, že když někdy budu chtít, tak to půjde dolů. Nezatěžuji si tím hlavu. Někdy mi přijde, že lidé řeší věci, do kterých jim nic není. Jako říkat, že je někdo tlustý nebo hubený a že by s tím měl něco dělat. Přijde mi to absurdní. Je to každého osobní věc. Stejně jako třeba styl oblékání. Z duše nenávidím rubriky typu módní policie apod. Jak nějaká paní nebo pán ví, kam zrovna jdu a proč mám na sobě to, co mám. Přijde mi to divné.
Co vás baví kromě navrhování a vaření?
Baví mě vyrábět různé věci, třeba ze dřeva, uklidňuje mě to. Už jsem si vyrobil dva stoly, lustr a různé police. A také mě hodně baví malování a kreslení. Když mám čas, tak nám domů vytvořím nějaký obraz nebo ho třeba někomu věnuji. To mě naplňuje. Nedávno jsem také vydal vlastní kalendář se svými obrazy a recepty na rok 2021. Je to myslím něco unikátního a denně mi lidé píšou, že už ho mají doma a že si jednotlivé obrazy zarámují a vystaví. Je to moc hezký pocit, že se mé obrazy mohou tímto způsobem rozšířit do domácností po celé republice i na Slovensku.
Co považujete za svůj zatím největší životní úspěch?
Asi to, kde jsem, jak jsem se sem dostal a kam směřuji. Jsem rád, že dělám to, co mě baví a naplňuje. A také jsem rád, že jsem našel partnera, který mi je denně obrovskou oporou v tom, co dělám.
Nějakou dobu jste žil ve Francii a později v Londýně. Neláká vás znovu odjet do zahraničí?
Klidně bych se zítra odstěhoval. Někam do Provence nebo na Kubu. Kdyby mi někdo nabídl domek na pláži, kde je pořád sluníčko, byl bych schopný sbalit se do jednoho kufru a odletět hned zítra.
