Co by také nehrál, přesněji nechytal. V dubnu mu sice bude 42 let, tento gólman je ale pořád klasa. Poslední dva roky ho v Česku vyhlásili házenkářem roku. V polské lize válí za Zabrze a příští týden vyrazí s reprezentací na mistrovství světa v Egyptě.
„Vyloženě se těším. Může být moje poslední,“ praví Galia a hned se usměje: „U mě už po každém takovém turnaji nezbude nic jiného než uvažovat, jestli pokračovat. Ale domluvili jsme se, že ještě nenastal čas. Že by náhrada byla tak adekvátní, abych tým mohl opustit.“
Nepřehání. Jakkoli jsou brankáři obecně odolnější proti stárnutí, jeho výkonnost po čtyřicítce udivuje. Jako typ gólmana-skokana (jeho vlastní charakteristika) se v národním týmu skvěle doplňuje se stoičtějším obrem Tomášem Mrkvou. Ten výtečně vykrývá prostor, Galia zase aspiruje na hitparády akrobatickými kousky jako z gymnastiky.
Jak dlouho ještě?
„Situace se trochu změnila, snažíme se do toho zapojit Mizerku,“ oceňuje dvacetiletého Šimona Mizeru ze Zubří. „Má obrovský potenciál, aby mohl začít i v nároďáku. Uvidíme, třeba budu na mistrovství světa já sedět na tribuně a on bude chytat. Všechno je možné!“
Český brankář Martin Galia v utkání proti Íránu.
Možné, leč ne zrovna pravděpodobné. Česko čekají ve středu a v sobotu jako generálka odložené duely evropské kvalifikace proti Faerským ostrovům - a pak hurá na světový svátek. Bohužel v divné době bublin, omezení a nemocných: reprezentaci scházejí oba trenéři, Daniel Kubeš i Jan Filip mají koronavirus. A Galiova důležitost se ukazuje, činí se nejen mezi tyčemi.
„Neříkám, že se to dalo čekat, ale může se to stát kdykoli,“ kývne. „Já s Ondrou Zdráhalou jsme v tomto směru pomáhali vždycky - hierarchie je udělaná tak, že my dva trochu dbáme na to, aby mladší byli stoprocentně připravení na trénink. Aby odvedli, co mají.“
Však je Galia i oproti mládežníkům, jimž by leckdy mohl dělat tátu, pořád plný energie, chuti.
I v časech koronavirových.
„U nás v týmu bylo z dvaceti kluků sedmnáct pozitivních. Já to měl bez příznaků, jen jsem byl 14 dní doma a udělal kus práce na zahradě,“ usmál se. „A tím jsme dostali takovou několikaměsíční imunitu. 13. prosince jsem chytal poslední zápas v Polsku, pak si ještě domluvil tréninky s Karvinou, o svátcích relaxoval a teď začíná starý známý kolotoč. Jako před každou akcí.“
Martin Galia na tiskové konferenci.
Ale jiné to bude, to určitě. Natřískané haly a divoká energie tribun měly z Egypta učinit sváteční házenkářskou destinaci, exotické prostředí zase slibovalo mezizápasový relax. „Jestli budeme jen na hotelu, v autobuse a v hale, bude to těžké na hlavu,“ uznává. „Bude třeba trochu vymýšlet nějaký kulturní program, ať nejsme jen ve dvojicích a neležíme na pokojích.“
Přes to všechno ho omluvenka - kterou poslalo tolik hvězd napříč Evropou - vůbec nenapadla. „A nesnižoval bych kvalitu akce,“ říká. „Při absencích dostanou možnost noví kluci. Já v reprezentaci taky začínal ve dvaceti a nikdo nepočítal s tím, že začnu hned nastupovat. Ale šanci jsem chytil okamžitě.“
Doslova - a nepustil. Ať se ve světě děje cokoli, covid necovid.
