To nejlepší z české hudby v roce 2020

Lenka Dusilová vydala šest let po svém předchozím titulu V hodině smrti nové album Řeka. Zatímco minulé album zpěvačka nahrála se skupinou Baromantika, tentokrát jde o titul formálně sólový, ale v jednotlivých písních řada zajímavých hostů – od producenta elektronické hudby Aid Kida přes Martina Kyšperského, který se podílel na textech, nebo zpěvačky Ivu Bittovou a Moniku Načevu až po jazzový Concept Art Orchestra. Celé album vytváří jeden silný příběh, ve kterém se téma vody, řeky, větru či plynoucích vláken naprosto přirozeně proplétá s tématem války, smrti a ničení, symbolizovaného navždy spícími mladými srdci v sugestivním textu Doroty Barové Białe konie i rozbitou soškou Panny Marie ve zhudebněné básni Małgorzaty Lebdy.

S novým albem, nazvaným Motyle, se na podzim 2020 přihlásilo duo zpívajících violoncellistek Tara Fuki. I když polština zůstává jejich hlavním písňovým jazykem, na albu se objevují i tři písně v češtině. Novinkou je pak přizvání bubeníka Miloše Dvořáčka. „Má velký talent do hudby citlivě vplout a ve studiu s ním byla radost spolupracovat,“ říkají dámy. Tara Fuki novým albem oslavily 20 let od svého vzniku.

Pod názvem 11 podob lásky vyšlo v říjnu album Mariana Friedla, respektive jeho skupiny Odysea Mariana Friedla. Obsahuje sedm lidových a devět autorských písní zakořeněných v tradiční hudbě Západních Karpat, jejichž spojnicí je láska. „Stylově je deska rozkročená mezi folkem, folklorem, jazzem a world music,“ píše vydavatel na svém webu. Důležité také je, že album je věnováno památce houslistky a zpěvačky Jitky Šuranské. S ní je chtěl totiž Friedl původně realizovat a přesně v den prvního výročí Jitčina úmrtí nahrávka oficiálně vyšla. „Jitka nás opustila náhle v loňském roce, zanechala po sobě hlubokou díru v našich srdcích. Čím vážnější byl její stav, tím usilovněji jsem pracoval na přípravě nového alba, které jsme chtěli společně natočit v létě 2020. Moc jsem si přál, aby jí i tato vize pomohla překonat těžký úkol, před nímž stála. Bylo nám ale souzeno jinak,“ říká Marian Friedl, hudebník, producent, publicista, pedagog, etnomuzikolog a neúnavný hudební hledač.

Velkou událostí roku 2020 bylo také nové album brněnské skupiny Květy. Získalo mimo jiné nominaci na cenu české hudební kritiky Apollo a jistě zaboduje i v dalších anketách. Nové album skupiny Květy se jmenuje Květy Květy. Kapelník a autor repertoáru Martin Kyšperský tuto svou novinku nahrál jako čerstvý čtyřicátník. Říká: „Žiju sám a dochází mi, že často vedu s někým dialog. Vracím se zpátky, procházím si situace. Vybavují se mi příběhy, je na to teď čas. Píšu v těch písních dopisy hlavně sám sobě, abych nezapomněl, co jsem dělal za poslední dvě dekády, koho jsem miloval a s kým to nevyšlo. Politika a společenské věci úplně ustoupily do pozadí. Alba předtím byla o lásce, ale tohle je nejvíc.“ Květy toto album nahrály v nové sestavě s bubeníkem Jakubem Kočičkou, který je téměř o generaci mladší než ostatní členové skupiny. Původní bubeník Aleš Pilgr ze sestavy neodešel, ale začal hrát na kontrabas. Ondřej Kyas střídá klávesové nástroje s kytarou a i díky tomu – na kytaru samozřejmě hraje dál i Martin Kyšperský – jsou Květy Květy velmi energické album. Vedle lásky jako ústředního tématu je deska inspirována městem Brnem.

Martin Kyšperský z kapely Květy je zároveň producentem nového alba písničkáře, bluesmana a výrobce kytar Jana Fice, zatím posledního držitele ceny Proglasu Za krásu slova. Ficovo druhé sólové album se jmenuje Potom a autor o něm říká: „Je to westernový příběh, ve kterém hlavní hrdina cíleně spoluvytváří děj, bojuje o své štěstí aktivně a myslím, že i dost urputně a statečně.“ Pokud jde o texty písní – právě za ně Jan získal od našeho rádia cenu –, komentuje je slovy: „Snažím se vyhýbat různým klišé a baví mě třeba hrát si s rytmem a frázováním textu, aby zněl jako ledabyle odříkaná věc, ale bylo v tom nějaký napětí. A o to jsem se snažil i na novém albu Potom.“ Jan Fic dříve hrál v kapele The Weathermakers, vedl také recesistickou trampskou skupinu The Honzíci a živí se výrobou kytar a dalších nástrojů pod značkou Red Bird.

Čeští umělci zaznamenali v roce 2020 úspěchy i ve světě. Mezi ty největší patřilo umístění souboru Clarinet Factory v žebříčku World Music Charts Europe. V celoročním pořadí totiž tato česká skupina skončila na krásném 22. místě z více než 700 nominovaných alb z celého světa. Album se jmenuje Pipers a jeho vydavatel je charakterizuje slovy: „Fascinující zvuková cesta nesvázaná žánry ani konvencemi!“ Zatímco minulé album Meadows hodně stálo na spolupráci s hosty, jako byl dívčí soubor Grunik, tentokrát se čtyři klarinetisté úspěšně pokusili o velmi sevřenou podobu své hudby. Nepoužívají pouze akustické klarinety, ale také různé elektronické efekty, smyčky nebo třeba i elektronický klarinet. Pipers jsou album na pomezí alternativní hudby, jazzu a world music s instrumentálními skladbami i texty v angličtině, češtině a španělštině.

Jinak než Clarinet Factory prozkoumává pomezí různých žánrů na svém prvním albu brněnský big band Cotatcha Orchestra. Album se jmenuje Bigbandová elektronika a – jak název napovídá – stojí na propojení velkokapelového jazzu a decentně použitých elektronických zvuků. V tomto případě jde o čistě instrumentální hudbu, s výjimkou jedné skladby, ve které slyšíme hlas Lenky Dusilové, ovšem použitý opět jako hudební nástroj. Dalším hostem na albu je pak nizozemský trombonista Ilja Reijngoud, se kterým big band spolupracoval už v minulosti. Album obsahuje autorské skladby především pianisty Martina Konvičky.

Dan Bárta se skupinou Illustratosphere jsou na naší scéně zavedené pojmy. I na jejich nové album jsme však čekali více než šest let. Skupina v čele s milovníkem vážek a obecně biologie Bártou se na svém novém albu představuje v novém obsazení – se slovenským bubeníkem Martinem Valihorou, který v minulosti doprovázel například japonskou pianistku Hiromi. Skupina Illustratosphere novým albem Kráska a zvířený prach oslavila také 20 let od svého vzniku – podobně jako duo Tara Fuki. .

Své páté sólové album a čtvrté, na kterém se věnuje příběhům z česko-německého pohraničí, vydal v roce 2020 písničkář Petr Linhart. Nazval je Nezvěstní a navazuje na něm na svá předchozí alba Sudéta, Autobus do Podbořan a Rozhledna. Někdy navazuje přímo – v nové písni Oči Viléma Pellyho například rozvíjí příběh vizionářky Kristíny Ringlové, který už na minulém albu zpracoval v písni Kristýno! Linhartovy písně jsou vůbec zabydleny pozoruhodnými postavami, ať už je to noční lyžařka v písni Hraničky nebo Franz Kafka v úvodní skladbě Siřem. Hlavním tématem alba jsou pak nezvěstní v různých podobách, tedy ti, kteří s námi už nesdílejí tento svět.

Dvojalbum plánovala v roce 2020 vydat skupina Druhá tráva. Nakonec z původních plánů – i vinou epidemie – sešlo a prozatím vyšlo CD s názvem Díl první. Na Díl druhý si tedy musíme počkat, ale už „jednička“ rozhodně stojí za poslech a já jsem ji do tohoto přehledu toho nejlepšího z české scény za rok 2020 nemohl nezařadit. Kapela v čele s Robertem Křesťanem si tentokrát k nahrávání pozvala britského producenta Eddieho Stevense, který se nebál obohatit její hudbu o elektronické prvky, něco u Druhé trávy dříve nevídaného. „Producenta jsme si pozvali, abychom byli schopni se na naši muziku podívat zvenku,“ říká Robert Křesťan v rozhovoru s publicistou Tomášem Polívkou. Album obsahuje jak autorské písně Roberta Křesťana, tak převzaté skladby od autorů a interpretů, kteří jej v mládí zásadně ovlivnili. Jsou to například Kris Kristofferson, Tom Waits, Tom Petty nebo Sting.

V roce 2018 slavila 70. narozeniny písničkářka a kytaristka Dagmar Voňková. A producent Petr Ostroucho jí nadělil krásný dárek. Sestavil pro ni hvězdnou kapelu, se kterou zpěvačka vystoupila v rámci festivalu Struny podzimu v pražském Divadle Archa. Voňková je známá jako sólová interpretka, případně hrávala ve dvojici – jedno album kdysi natočila s Radimem Hladíkem, druhé později s pianistou Zdeňkem Zdeňkem. Přesto jí doprovod velkého a de facto jazzového orchestru svědčil. V rozhovoru pro časopis UNI k tomu řekla: „Pro mne – alespoň tak se mi to jevilo – nebylo náročné se sehrát, přišlo mi to jako něco blízkého, jako přijít domů. Určitě mi mnohé ulehčovali. Nenutili mě hrát z not, mohla jsem se řídit pouze citem, sluchem a intuicí, jak jsem zvyklá.“ Koncert byl tak silný, že vůbec není divu, že jeho záznam nyní vyšel jako album. Jmenuje se Archa.