Zdeňka si myslela, že její syn se s nástupem do školky bude čím dál víc zlepšovat ve svých dovednostech. Pravdou ale je, že udělal několik kroků zpět a ona si s ním neví rady.
Ještě v srpnu jsme měli doma bezproblémové tříleté dítě, o kterém se i cizí lidé pochvalně vyjadřovali, jak krásně mluví a jak je vůbec úžasně vychované. Které matce by to neudělalo radost! Těšila jsem se, jak se syn ve školce hezky uvede a jak do ní bez problémů zapadne. Ale ono je to přesně naopak. Připadá nám, že se školkou přišly jen samé potíže!
Tadeáš je úplně normální kluk, zatím je jedináček, takže máme spoustu času se mu věnovat. Nevím, jestli je to jen tím, ale často jsme od jiných lidí – i úplně cizích – slýchávali, jak je na svůj věk šikovný, jak už umí tohle a tamto, jak krásně mluví. „Na kluka obzvlášť!“ To byla věta, která mi úplně otevírala kudlu v kapse. Jako by snad chlapečci měli být nějací nešikové.
Martina Machová
7. ledna 2021
Ale je pravda, že hlavně na to mluvení jsem byla pyšná, protože mi opravdu nemohlo uniknout, že v tom byl Tadeáš výrazně jiný než děti stejného věku, které jsme znali. Měl velkou slovní zásobu, a především mu bylo dobře rozumět, což se u jeho vrstevníků vždycky říct nedalo.
Zkrátka když se blížil nástup do školky, byla jsem klidná. Táda už byl zvyklý na dětský kolektiv z různých cvičení, na která jsme chodili, uměl se sám obout a většinu věcí zvládl i obléct i chození na záchod bylo bezproblémové.
A tak jsme v září odvedli syna do školky s tím, že očekáváme počáteční stýskání a slzičky, které společně překonáme. Nenapadlo by nás, že přijdou jiné potíže.
Laura Poláková
5. ledna 2021
Po pár měsících školkové docházky bych Tadeáše popsala tak, že se nám vývojově vrátil tak o rok zpátky. Bez legrace. Jsme z toho s manželem čím dál víc nešťastní, protože jsme si vždycky mysleli, že školka dětem pomáhá, vzdělává je a posouvá dál, jenže v našem případě je to přesně naopak.
To úplně nejhorší je Tadeášovo mluvení. Zatímco v srpnu mluvil jako kniha, teď mám kolikrát i já co dělat, abych mu rozuměla. Patlá, polyká slabiky, koktá, prská, dělá různé pazvuky a skřeky, kloudnou větu aby z něj člověk páčil, místo toho povídá naprosté nesmysly. Navíc mu to připadá děsně legrační, takže čím víc se ho snažíme vést k opravě, tím víc ještě začne takhle blbnout.
Částečně to dělá schválně, což by se dalo odpustit, jenže víc se nám zdá, že už mu to začíná být přirozené a je pro něj problém vrátit se k „normální“ řeči, jakou používal dřív.
Martina Machová
3. ledna 2021
Důvod je víceméně zřejmý. Tadeáš je ve třídě jeden z nejstarších, zatímco některé děti jsou skoro o rok mladší než on. Je jich tam dohromady pětadvacet a co tak stihnu vyslechnout ráno nebo odpoledne v šatně, ty, které mluví hezky srozumitelně, bych spočítala na prstech jedné ruky. Nechci teď řešit, čím to je, to mi nepřísluší, nicméně je mi jasné, že Tadeáš přejímá vyjadřování většiny a napodobuje to, jak mluví ostatní.
O víkendu doma se jakžtakž vzpamatuje, ale jakmile v pondělí ráno vejde do třídy, slyším, jak se s jinými dětmi zdraví všemi možnými pazvuky, jen obyčejné „ahoj“ mezi nimi nezazní.
A nejde jen o mluvení, krok nazpět se odehrál snad ve všem, na co si vzpomenete. Oblékání, obouvání, hygiena. Najednou mu nejdou nazout boty, zapnout kalhoty, několikrát se ve školce počural.
Věra Zikmundová
15. prosince 2020
No a jídlo, to je úplně samostatná kapitola. Tadeáš od dvou let jí úplně sám, dokonce už občas používal i vidličku a nůž. A najednou se mě učitelky ptají, jestli ho doma krmíme, že jim to pořád tvrdí! To už jsem se rozčílila. „No to ani náhodou, jí už rok úplně sám, dokonce i příborem!“ Učitelka pak pokývala, že si to myslela.
Daly jsme se na to konto víc do řeči, zmínila jsem se, jak se Tadeáš ve všem zhoršil a že jsme z toho dost nešťastní. „Ano, tohle se stává poměrně často. Děti v kolektivu se přizpůsobují průměru. Takže kdo byl napřed, toho školka nejdřív spíš stáhne dolů, zatímco těm slabším dětem naopak pomůže,“ řekla mi. A že prý se to časem srovná.
Věra Zikmundová
3. prosince 2020
No, nezbývá než doufat, ale jsme z toho nešťastní. Příbuzní i známí už si Tadeášovy proměny všimli a je docela únavné ho dokola obhajovat a vysvětlovat jim, čím to je. Nemám se ani moc koho zeptat na vlastní zkušenosti, protože kamarádky, které mají podobně staré děti, mám jen dvě – a obě patří spíš na tu druhou stranu spektra, kdy jim podle teorie paní učitelky školka spíše pomůže.
Manžel si myslí a já s ním souhlasím, že Tadeášovi by prospěl menší kolektiv dětí, kde by na ně i paní učitelky měly víc času a věnovaly pozornost každému zvlášť, ve státní školce s tak velkou třídou to prostě není v jejich silách. Jenže žádnou jinou alternativu v okolí nemáme. Nezbývá tedy než Tadeášovi doma všechno trpělivě vysvětlovat a věřit, že se to časem opravdu samo srovná.