Montérky namísto zástěry: Kavárník z Třebíče se krátce po otevření podniku ocitl bez příjmů

Josef Mikyska se svou partnerkou rok budoval novou kavárnu nedaleko třebíčské baziliky sv. Prokopa. Než ale stačil podnik u památky UNESCO otevřít, museli si oba začít hledat jinou práci.

Hodinový manžel

„Když to dám dohromady, tak když si někdo koupí levnou linku a je tam špatná pracovní deska, tak se koupí nová pracovní deska a mám tady stroje, kterými se tam dají vyřezat otvory na sporák a na dřez.“

Josef Mikyska ukazuje na své půdě truhlářské náčiní. Naposledy jej využil při rekonstrukci kavárny, kterou s partnerkou otevřeli před půl rokem. Teď bude náčiní opět potřebovat, rozhodl se totiž nabízet služby hodinového manžela. „Drobné zednické práce, pokládka plovoucí podlahy, malování, natírání, montáž poliček, výměna vodovodní baterie.“

Bez příjmů…

Partneři se vinou krizových opatření ocitli zcela bez příjmů. Podle majitelky Petry Jonášové kavárně nepomůže ani možnost okénkového prodeje. „Jsme zavření. Občas něco upeču na zakázku, když se lidi ozvou. Jsme noví, lidi o nás neví, všechno je to těžký. Ještě jsme na místě, že to okýnko se vůbec nevyplatí.“

Rekonstrukce kavárny dvojici zabrala celý rok, návrh interiéru i stavební práce přitom prováděl sám majitel. „Záměr byl takový, když lidi přijdou, aby to vypadalo, že je to tady třeba sto let.“

Úpravu interiérů včetně návrhu i realizace teď nabízí i jiným. Krom nevšedních architektonických prvků si u Josefa Mikysky mohou lidé objednat také uměleckou vitráž na zakázku. „Jestli potřebují do obýváku nebo do kuchyňské linky, v podstatě cokoli.“

Navzdory nadšení pro jiná řemesla ale dvojice přece jen nejvíc doufá, že se situace co nejdříve začne vracet do normálu. „Čekáme, co se bude dít. Jestli to bude ještě na dlouho, tak budu muset jít jedině někam do fabriky, tady nic jiného možného není,“ uzavírá Petra Jonášová.