Tvorba české fotografky a vizuální umělkyně Aleny Kotzmannové inklinuje k jednomu zásadnímu tématu, kterým je kámen jako přírodní materiál. Hranice autorčina vnímání skalních masivů, nerostů a hornin se však stále posunuje. Kámen není již jen zástupcem přírodních krás, je i důležitým zdrojem industriální výroby. Toto poznání se promítlo i do názvu výstavy, odkazující k Silicon Valley v Severní Kalifornii, současného centra amerického počítačového a technologického průmyslu.
Umělkyně dává zároveň na misky vah dvě zásadní fakta – existenci nerostů, představující určitou věčnost v protikladu k trvání lidského života, a zároveň prchavost fotografického média, které zachytí nerost v jistém okamžiku. Časem ho však změní koroze, různé přírodní vlivy nebo lidský zásah, ať již ruční, nebo strojový.
Expozice sestává ze tří částí. Samozřejmě z černobílých fotografií, jimiž se Kotzmannová již dávno proslavila, kresbami a konečně v suterénu videoprojekcí. Kdo zná dosavadní dílo absolventky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze z jejích předchozích četných prezentací, bude překvapen. Umělkyně sice zůstala věrná klasické, perfektně provedené fotografii, ale zároveň našla vlastní způsob, jak vnést do snímku osobitý názor na pomíjivost fotografického média.
„Snažila jsem se nějak zpochybnit prchavost fotografie a vytvořit z ní, na rozdíl od multiplikovatelnosti pozitivu, neopakovatelný originál,“ říká Kotzmannová ke snímkům, v jejichž centru vytvořila pomocí barevných písků samostatné malé celky. „Mám ráda práci s detaily. Nejprve jsem je do fotografie vyřízla a následně jsem jejich spodní lepicí vrstvu vysypala pomocí šablon pískem,“ dodává Kotzmannová. Výsledek není jen efektní, vybízí k představám o nerostu jako celku i o jeho možném rozmělnění, o zásahu člověka do jeho struktury i o pomíjivosti momentu, kdy ho zachytí fotoaparát.
Ještě více možná na návštěvníky expozice zapůsobí Kotzmannová svými precizními kresbami nerostů, které nápaditě doplňují sérii fotografií. Autorka přiznává, že se ke kresbě, pro ni netypickému výtvarnému projevu, dostala v první vlně koranovirové epidemie, kdy neměla možnost nechat si fotografie vytisknout a toužila po fyzickém zhmotnění dlouhodobě snímaných kamenů.
Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého (v roce 2005 a 2009) uzavírá výstavu Silikony videem nazvaným Horizontální pád, natočeném v letošním roce. Poklidné kamerové záběry soustředěné na dvojici zvláštně tvarovaných kamenů doprovází hysterické zpravodajství z newyorské burzy, oznamující strmý propad akcií společností, jejichž loga vyryla Kotzmannová do omítky stěny galerie o patro výše.
Síla videa je především v autorčině nápadu, jehož prostřednictvím umocňuje prastaré poznání, že příroda je přes všechny změny a eroze věčná, lidský život s jeho touhami a snažením pomíjivý. V době uzavření galerií má Fotograf Gallery v pražské Jungmannově ulici tu výhodu, že se do ní dá dobře nahlédnout alespoň skrze velkou výlohu.
