Tomáš Ouředníček přišl o servořízení a Aleši Lopraisovi hořelo kolo. Motorkáři Milanu Engelovi pomáhali s opravou David Pabiška a Rudolf Lhotský.

Maratónská etapa z Hai´lu do Sakaky (737 kilometrů, 471 kilometrů rychlostních zkoušek) začala téměř hrůzostrašným sledem písečných hor a sto kilometrů závodění nahoru a dolů. Soutěžící si museli dávat pozor, aby zabránili přehřátí motorů. Etapa končila sérií kamenitých plošin a kombinací klikatých a rychlých úseků. V cíli etapy je zakázaná práce mechaniků. Pomoci si musí posádky samy, nebo mohou přijmout asistenci jiných týmových kolegů.

Bojovnice Lady a Královna spasitelka

Aleši Lopraisovi, Khalidu Alkendimu a Petru Pokorovi stačila na Rallye Dakar 2021 jediná etapa, aby svou Pragu V4S DKR vrátili na čtvrté místo průběžného hodnocení kamionů. Postup pořadím stál posádku Instaforex Loprais Praga Teamu spoustu sil.

Rallye Dakar 2021 vstoupila v neděli 10. ledna do své druhé poloviny. Účastníky nešetřili ani organizátoři, ani příroda a podnebí Arabského poloostrova. Pořadatelé se rozhodli, že hned po dni volna vrátí závodníky do ostrého tempa rovnou maratonskou etapou. A namíchali opravdu silný koktejl. Kromě toho, že soutěžící tentokrát nemohou v nočním bivaku spoléhat na pomoc ostatních členů svých týmů, museli během dne zdolat velmi náročnou trať. Přibližně prvních sto kilometrů speciálky se jelo v písku a písečných kopcích nezřídka porostlých vegetací. Situaci zkomplikoval ještě déšť, díky němuž byl písek velmi těžký. Následovaly pasáže na pláních s ukrytými kameny, rychlejší i techničtější úseky a bylo potřeba překonat také několik dunových hřebenů.

Rallye Dakar: Zraněný Podmol chce dojet do cíle!

Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora však prožili první drama dne již na spojovacím úseku mezi bivakem a startem rychlostní zkoušky. „Hořelo nám ložisko pravého předního kola. Požár zničil také brzdu a dohušťování. Po celou etapu jsme nemohli dohušťovat a podhušťovat pneumatiky na přední nápravě,“ popisuje Aleš Loprais. „V dunách jsme tak měli vepředu třeba čtyři atmosféry i v místech, kde jindy máme jen dvě nebo dokonce jednu a půl. Když před námi zapadl Maz, musel Petr z auta, aby pneumatiky upustil ručně. Bylo to martyrium.

Celou dobu jsem měl obavu, aby se kolo nezablokovalo. Kdyby k tomu došlo, mohlo to mít následky, jaké člověk ani nechce domýšlet. Protože v případě zablokování předního kola s tím řidič neudělá vůbec nic. Aby toho nebylo málo, dojížděli jsme do cíle na pomalém defektu zadní pneumatiky, který se ale dařilo dohušťovat. Zkrátka etapa se vším všudy. Ale štěstí stálo při nás. Fakt jsem rád, že jsme tady. Víc z toho dneska vykřesat nešlo. Bylo to psychicky vyčerpávající. To, že jsme dojeli do bivaku, je pro mě nejlepší narozeninový dárek,“ říká jezdec, jenž oslavil 41. narozeniny. 

Navzdory všem komplikacím figuruje Lady, jak speciálu Praga V4S DKR v týmu přezdívají, ve výsledcích etapy na šestém místě za čtveřicí továrních kamazů a Alexejem Višněvským s továrním mazem. Díky tomu se v průběžném pořadí posouvá na čtvrté místo s odstupem pouhých 16 minut a 41 sekund od třetího Ajrata Mardějeva s kamazem.

S ohledem na okolnosti je pro Instaforex Loprais Praga Team mimořádně důležité, že se o volném dni podařilo opravit převodovku druhého kamionu a Tatra Jamal, přezdívaná Královna, se vrátila na trať. Po odstoupení z páté etapy sice již nefiguruje v celkovém pořadí a pokračuje v rámci tzv. Dakar Experience, přesto může plnit hlavní úkol, s nímž byla na Dakar vyslána. Trojice Jan Tománek, Tomáš Kašpárek a Jiří Stross úspěšně dorazila do maratonského bivaku a ve svém kamionu vezou vše, co bude k noční opravě Pragy potřeba. Hodit se budou i jejich zkušenosti a dovednosti.

Parádní výkony Michka

Pětinásobný domácí šampion v motokrosu na dakarské rallye nezpomaluje. Naopak! Martin Michek v první části maratonské etapě vybojoval 12. místo a na prvního závodníka ztratil osm a půl minuty. „Etapa se mi líbila a myslím, že se mi povedla,“ prohlásil jezdec z týmu ORION – Moto Racing Group. Naopak Milan Engel měl na trati technický problém s čerpadlem a ztratil skoro hodinu a půl. V celkovém pořadí drží 27. místo. 

Začátek maratonské etapy se odehrál v dunách a na závodníky čekalo mnoho nebezpečných úseků. Racing Group se udržel na osmnácté příčce. „Byla to drsná, ale pěkná etapa, která se mi docela povedla. Trefil jsem i navigaci. Dvanácté místo je povedený výsledek a konečně regulérních ztráta pod deset minut na vítěze. Prvních 120 kilometrů byl masakr, jelo se jen na písku, sjíždělo se z velkých dun dolů a nahoru. Potom přišel hrubý písek plný trávy, takže to i kopalo a zadek motorky létal ze strany na stranu. To jsem si víc užíval,“ řekl Michek. Jízda v písku byla velkým marastem,“ popisoval Michek nedělní dění v Saudské Arábii.

Jezdec českého týmu opět potvrdil příslušnost ve špičce, když zajel dvanáctý čas. A stejně jako v pátek ho od vítěze dělilo méně než deset minut. V předešlé etapě ale následně dostal minutovou penalizaci za překročení stanovené rychlosti. „Vyšla mi navigace a dostal jsem se hodně dopředu. Někteří kluci bloudili. Dvanácté místo je perfektní výsledek, já jsem za to moc rád. A budeme bojovat dál. Všichni, kdo nám fandí, tak nás sledujte na našich sociálních sítích. Moc nám vaše podpora pomáhá,“ dodal Michek, který celkově drží 18. příčku. 

Jeho týmový kolega z ORION – Moto Racing Group měl v neděli problémy. Milan Engel se potýkal s poruchou zadního čerpadla na nádrži, během etapy musel zastavit a opravovat. „S motorkou se naštěstí dokázal dostat do cíle, ale v bivaku na tom musel hodně pracovat. V rámci maratonské etapy jsme mu nemohli pomoct, ale vše konzultoval přes telefon na dálku s naším mechanikem,“ popisoval Ervín Krajčovič, šéf českého týmu. Engel dojel v maratonské etapě na 43. místě. 

Specialitou maratonské etapy je skutečnost, že jsou závodníci oddělení od svých týmů. Spí společně v jedné hale, až na výjimky. „Jsme v hale všichni kromě jezdců z továrních stájí. Ti mohou spát ve svých karavanech. Nevím, proč tomu tak je,“ divil se Michek. Zástupci týmu ORION – Moto Racing Group chtěli po pořadatelích vysvětlení. 

„Z našeho pohledu je to nestandardní řešení. Byli jsme kvůli tomu za ředitelem závodu, který nám odpověděl, že to chápe. A že je to rozhodnutí na poslední chvíli, dosud to tak nebylo. Organizátoři se odvolávají na koronavirovou pandemii, někteří závodníci nechtěli spát s dalšími v jedné hale. Z mého pohledu tohle rozhodnutí na Dakar nepatří,“ prohlásil Ervín Krajčovič. 

Rallye Dakar, 7. etapa: Loprais oslavil narozeniny

Podmol hrál na piano

Elitní světový freestyle motokrosař si na dakarské rallye připsal svůj nejlepší výsledek. V nedělní maratonské etapě dojel Libor Podmol na 29. místě, na nejrychlejší jezdce ztratil 46 minut. A to hlavní – pomalu mu přestávají bolet jeho namožené šlachy na rukou. 

„Vzbudil jsem se a nebyly už skoro vůbec nateklé. S první top třicítkou jsem velmi spokojený,“ prohlásil šéf týmu Podmol Dakar Team, který je v celkovém pořadí je 42. příčce. V noci z neděle na pondělí přespával Podmol společně s dalšími jezdci v jedné větší hale. 

V sobotu si nováček Dakaru nedokázal představit, že by odstartoval do etapy. Celý volný den musel léčit namožené šlachy na rukách. Magnetická terapie a masáže zabraly! Libor Podmol nedělní etapu zvládl bravurně. „Pravá ruka mě trochu brní, levačka vypadá dobře. Když jsem mohl, tak jsem se jim snažil ulevit. Když to šlo, při jízdě jsem pouštěl řídítka nebo jsem ulevoval prstům tím, že jsem hrál jako na piano a hýbal s nimi,“ popisoval Podmol taktiku na unavené ruce. 

Umístění mezi nejlepšími třiceti jezdci šampiona FMX velmi potěšilo. Ani v neděli nebyly podmínky na trati jednoduché. „Na startu pršelo a vytvořil se těžký písek, pak zase vysvitlo slunce. Občas se objevil nepříjemný kámen. Dojel jsem skupinu, ve které byli matadoři, například David Knight. V jeden moment jsem je předjel, ale pak mě stejně dojeli před cílem,“ dodal Podmol, který se v neděli neviděl se svým týmem a zkušeným mechanikem Petrem Veseckým. 

V rámci maratonské etapy se musel o motorku Husqvarna postarat sám. „Utáhl jsem šroubky a zkontroloval ji, zalepil proti dešti. Pak jsem odešel do tělocvičny, ve které spíme všichni. Tedy až na tovární jezdce, kteří odešli do svých karavanů, což je celkem divné. Asi se bojí, že bychom po nich chtěli podpisy,“ dodal s úsměvem Podmol, o kterém šel v bivaku ve volném dni televizní medailonek. „Takže všichni viděli moji „tlamu“ loni v Mnichově, jak jsem si zlomil obě mé nožky. Ale myslím, že je to jedno. Každý tady má svůj příběh. Tady jsme všichni dakaristi.“

V hale, kde účastníci po dojetí přespávali, se žádná party rozhodně nekonala. „Je tu taková komorní atmosféra, mluví se potichu, jezdci tu poléhávají po zemi. Většina odpočívá nebo jdou spát hned, co přijeli. Jsme v takové hale a na zemi rozházené matrace a deky,“ popisoval Podmol. „Já se pořád mažu mastmi, mám s sebou také masážní pistoli. Budu se dávat do kupy, ať jsem ready i další den.“

Macík nerad spojovačky

V neděli se Dakar po dni volna pěkně zostra rozjel do 7. maratonské etapy. Posádce týmu Big Shock! Racing se podařilo uhájit 5. celkově místo poté, co v cíli etapy byla desátá nejrychlejší. Po 500 metrech od startu přišla rychlá akce, když bylo potřeba po jednom ze skoků a prudším brzdění vyřešit ohnutou spojovačku. 

Po bleskové opravě Martin Macík s Františkem Tomáškem a Davidem Švandou nasadili stíhací jízd. Důležité bude, jak se večer dokáží postarat o Karla, svůj závodní kamion. Týmoví mechanici totiž dnes posádkám nesmějí pomáhat.

„Na půltém kilometru jsem při jednom skoku hamtnul na brzdu a auto šlo najednou doprava. Ohnutá spojovačka. Zhruba za 25 minut jsme měli hotovou opravu a pokračovali dál. Chytli jsme tempo a letěli k cíli. Dost nám prášili osobáci, ale povedlo se nám je postupně předjet. Ta spojovačka nás samozřejmě mrzí, každá minuta už je teď hodně cenná,“ hlásil z cíle Martin Macík. Posádka se tak po zbytek etapy snažila mazat časovou ztrátu. Žlutý speciál Karel proto nasadil tempo lehce na hraně možného. Svou svižnou jízdou začal postupovat pořadím a dohánět ztracené minuty.

Po maratonské etapě s cílem v Sakaka si Macík s Tomáškem a Švandou nepůjdou oddechnout do svého oblíbeného bydlíku, v plánu je hromadné nocování. V bivaku tentokrát závodníci přečkají noc bez svých doprovodných týmů. Než ale vlezou do spacáků, čeká na ně ještě důležitá povinnost. Musejí se postarat o Karla, jejich závodní kamion. Kompletní nedělní servis auta mají ve vlastní režii. Mechanici a další členové týmu se přesunuli do následujícího bivaku v Neomu. Hlavním technickým stratégem večera je proto David Švanda. „Snad nebude moc práce. Určitě projdeme celé auto. Zkontrolujeme brzdy, pneumatiky i tu spojovačku, abychom se ujistili, že je všechno na svém místě a v cajku. Ať zítra můžeme s klidem pokračovat do druhé maratonské půlky,“ říká palubní mechanik týmu Big Shock! Racing.

Rallye Dakar: Speciál Martina Macíka pro čtenáře Auto.cz

Lhotský válel, Pabiška držel pozice 

Po dni volna přišla 742 kilometrů dlouhá etapa z Hailu do Sakaky, která byla vypsaná jako maratonská. Měřených było 471 kilometrů. V jejím cíli nečekal na závodníky standardní bivak s doprovodnými týmy a mechaniky. Jezdci jsou odkázáni sami na sebe a servisní úkony na motocyklech smí provádět pouze s materiálem, který si vezli v etapě s sebou. To samozřejmě platí také o obou jezdcích českého Jantar teamu.

David Pabiška si drží tempo a stejně jako v 6. etapě si i nyní vyjel 41. místo.  V celkovém pořadí si o příčku polepšil a je 37. V pořadí Original by Motul dojel etapu na 5. místě a stejná příčka mu patří i v celkovém hodnocení kategorie. „Na začátku jsem si nasadil tempo, udělal si i nějaký náskok na soupeře a jelo se mi moc dobře. Ale poté jsme přijeli do dun, které byly měkčí než ty z předchozích dní. V nich jsem udělal několik školáckých chyb a dvakrát spadnul. Takže jsem byl na sebe naštvaný a zbytek etapy dojel v nastaveném tempu. Víc to nešlo i proto, že mě znovu rozbolely ruce a zápěstí. Bude to ještě těžké.“

Etapa se vydařila Rudolfovi Lhotskému, který si vyjel letošní maximum, poprvé nakoukl v etapě do první padesátky a skončil 48. a v celkovém pořadí je na 49. místě. V Original by Motul se díky etapové 7. příčce vrátil do TOP 10 a je na 9. pozici. „Opravdu mi to sedlo. Ráno pršelo a tak byl začátek na těžším terénu v kolejích a to mi připomnělo Polské Baji, na kterých jsem letos trénoval. A od toho se pak odvíjel celý den. Od prvního do posledního kilometru se mi jelo skvěle, bez problémů. Jsme v maratonském bivaku, motorka je v pořádku a pokusím se výsledek zopakovat. Po dojezdu jsme s Davidem pomáhali Milanovi Engelovi. Měl problém s čerpadlem, tak jsme vymýšleli co s tím. Nakonec se to podařilo dát provizorně dohromady a snad to Milan zítra dojede k mechanikům.“

Rallye Dakar: Zemřel vítěz a ředitel soutěže Hubert Auriol

Macháček je už třetí

Sedmou etapu pojali pořadatelé jako maratónskou, posádky se tak po dojezdu a v průběhu noci musí obejít mez týmového zázemí, především pak bez mechaniků. Příprava závodních speciálů je pouze na jezdcích. 

Josef Macháček se čtyřkolkou Can-Am DV21 zajel v kategorii lehkých prototypů třetí čas, na stejnou pozici se posunul také v průběžném pořadí. „Bylo to dlouhé a těžké. Střídaly se velké kameny, rolety a duny. Jsme moc rádi, že jsme v cíli, protože jsme na trati potkali Tomáše Engeho, který zrovna opravoval defekt. Problémů měli všichni dost. Neudělali jsme ani jednu gumu a můžeme pokračovat,“ uvedl dakarský matador. 

Naopak problémy se nevyhnuly Tomáši Engemu. „Štěstí nám nepřálo. Odnesly to tři pneumatiky, které jsme prorazili o kameny a pro změnu jedna poloosa. Jsme však v cíli, a to je důležité. Snad dáme techniku do dohromady,“ uvedl liberecký závodník, který ztratil jeden a půl hodiny.

Jezdci týmu Tatra Buggyra Racing odjeli etapu bez větších problémům navíc, šetřili techniku na pondělní etapu. „Žádné velké problémy nebyly, jen trochu ve výjezdech do velkých kopců. Ale jinak vše v pohodě. Etapa byla dlouhá a uskákaná. Jsem rád, že jsme tady a uděláme nutný servis. Připravíme auto a pokračujeme dál,“ uvedl průběžné desátý Martin Šoltys. 

O příčku výše je v celkovém pořadí Ignacio Casale, který dnes na trati zastavil u nehody a byl mu odečten čas. „Zpočátku bylo všechno v pohodě. Podmínky byly perfektní a vše probíhalo v relativním klidu. Na 120. kilometru jsme museli zastavit u velmi ošklivé nehody jedné buginy. Volali jsme vrtulník, bylo to opravdu vážné. Jsme rádi, že jsme v cíli a pokračujeme,“ řekl trojnásobný vítěz Dakaru v kategorii quadů.

Přišli o servo a ještě zapadli

Sedmá etapa budila respekt. Byla totiž první částí takzvané maratonské etapy. Posádka Tomáš Ouředníček a David Křípal musela ale spravovat už na trati, navíc jim nefungoval posilovač řízení a ještě za tmy zapadli v poušti. 

Tomáš s Davidem si na cestě do Sakaky sáhli na dno. Opět je vystrašil kouř, který se valil z jejich Toyoty Hilux. „Zkoušku jsme jeli zhruba dvanáct hodin. Všechno dobře začalo, svižně se po startu rozjeli. Ale třicet kilometrů po startu jsme si všimli kouře z našeho auta. Nejdřív to vypadalo na vyteklý tlumič. Zoufalá situace, protože jsme věděli, že nás i se zítřejší etapou čekalo prakticky devět set soutěžních kilometrů bez klasického servisu s mechaniky,“ říkal v cíli vyčerpaný Tomáš Ouředníček.

Tomáš s Davidem na trati zhodnotili, jestli jsou schopni se závadou dojet. Jako praví dakarští srdcerváči ale stejně věděli, že to zkusí. „Po chvíli ale auto najednou začalo strašně cukat a nedalo se skoro řídit. Ve finále jsme zjistili, že to nebyl tlumič, ale že šlo o hadici od řízení. Takže vytekl všechen olej z řízení a přestalo fungovat servo. To byla katastrofa, protože zvládnout auto bez něj je pakárna. Chtěl jsem to zabalit a vrátit se do prostoru startu. David mě přesvědčil, ať to zkusíme,“ vzpomínal na těžké chvíle pilot Ultimate Dakar Racing týmu.

Jízda se závodním vozem bez posilovače řízení v náročném terénu posádku doslova bolela. Naštěstí si mohli Tomáš s Davidem těžkou dřinu rozdělit. „Výjezdy na dunky, rozbité písečné cesty, skoro to nešlo. Řval jsem bolestí, protože, volant během řízení nenadále cukal velkou silou. Asi po 150 kilometrech jsme se s Davidem vystřídali a já jsem navigoval. Takže jsme míjeli jeden průjezdní bod, než jsem se zorientoval. Ale to nám bylo jedno, šlo o to v závodě přežít.“

Po příjezdu do neutralizace se klukům povedlo, s pomocí posádek kamiónů, hadici opravit. „Naštěstí to není tlaková hadice, ale jen vracečka. Po nouzové opravě jsme pokračovali dál. Jenže se setmělo dřív, než jsme přijeli do dun. A už jsme vůbec nic neviděli. Chytli jsme se jednoho kamionu a jeli za ním. Jenže jsme zapadli. Noc, my v dunách, nikde nikdo, nefungující pístnice, protože jsme měli málo oleje v řízení. Ta situace byla šílená,“ přibližoval těžké okamžiky Tomáš. 

Rallye Dakar Classic: Klymčiw vyhrál etapu a je pátý

Silou vůle a nezměrnou bojovností posádka asi po hodině Toyotu vyprostila. „Když jsme auto nějak vycukali, přijel s kamionem Tomáš Tomeček. Tak jsme jeli těsně za ním, aby nás vyvedl, protože má dobrá světla. My jsme z našeho vozu nic neviděli. Takže jsme to dotáhli až do cíle. Je to zázrak! Jsem ale zničenej, ruce mě bolí, že se s nimi snad ani nenajím. No ale musíme to ještě zkusit sami opravit, abychom byli schopni zítra odstartovat. Držte nám palce!“ uzavřel dění v dramatické sedmé etapě pilot Tomáš Ouředníček.

Druhá část maratonské etapy Sakaka – Neom (709 km, 375 km RZ) bude mít tendenci odměňovat ty, kteří byli v první části opatrní. Na trati přijdou na řadu nejdříve písečné a později kamenité části trati. Posádky nebudou mít příliš čas, musí sledovat itinerář. Užijí si především fotografové a diváci, kteří budou mít před očima nejmajestátnější scenerie v zemi. Navigátorům se vyplatí sledovat itinerář.