Jože Udovič: Sýkorka zimy mi ve spáncích zpívá

„Jeho básnický jazyk, jeho absolutní metaforika má moc objevovat zázračnost života, přírody a básně,“ napsal o tvorbě Jožeho Udoviče básník a muzeolog Antonín Bartušek. Slovinský básník, prozaik, literární kritik a překladatel (1912–1986) se narodil v Cerknici, vystudoval gymnázium v Lublani a poté dokončil vysokoškolská studia na lublaňské filozofické fakultě. Své první povídky, básně a kritiky tiskl v revuích Domov a svět a Čin. Knižně debutoval až ve svých devětačtyřiceti letech sbírkou Zrcadlo snů, za níž ještě v tomtéž roce, tj. 1961, dostal nejvyšší národní ocenění – Prešernovu cenu. Do slovinštiny překládal například Goetha, Puškina nebo Poea. Výbor z jeho básní v češtině vyšel v roce 1979 v překladu Františka Benharta.