Polární vír zkolaboval, Evropu čekají další vpády studeného vzduchu
Stratosférický polární vír, který sahá od horního okraje tropopauzy do vyšších hladin stratosféry, tedy cca od 10 do 50 kilometrů, je typickou sezónní záležitostí severních oblastech severní polokoule. Na rozdíl od troposférického víru má podstatně hladší průběh, nicméně i v něm směřuje rychlost větru od západu k východu, tedy zonálním směrem, přičemž maximální rychlost bývá typicky v oblasti polárního kruhu. Vytváří se zpravidla na podzim, v zimě pak postupně sílí, přičemž maxima (měřeno rychlostí větru) dosahuje v období vrcholící zimy, v první polovině ledna, kdy je slunečních paprsků, a tedy energie dopadající do severních polárních oblastí jen velmi málo. To jsou ovšem průměrné poměry, v průběhu jednotlivých sezón můžeme pozorovat výraznější kolísání podoby polárního víru včetně jeho výrazného slábnutí nebo dokonce zániku.
Schématické znázornění obvyklého stratosférického a troposférického polárního víru, zdroj: climate.gov
Jaká je situace s polárním vírem v posledních týdnech? Po postupném zesílení západních větrů ve střední stratosféře (kolem 30 km, tedy cca v hladině 10 hPa) přišla v polovině prosince výrazná změna. Souvisela se stratosférickým oteplením, tedy výrazným nárůstem teploty vzduchu v arktické stratosféře, a ruku v ruce s tím pak začala výrazně klesat i rychlost zonálního proudění. V polovině první lednové dekády pak oteplení dosáhlo vrcholu a proudění v oblasti polárního kruhu změnilo svůj směr na opačný (tedy na východní). Nad severním pólem se místo tlakové níže vytvořila mohutná tlaková výše, která deformovala vlastní polární vír do tvaru připomínající banán a vytlačila jej do nižších zeměpisných šířek nad Atlantiku a euroasijský kontinent. V současnosti sice intenzita stratosférického oteplení slábne, nicméně předpovědi zatím neukazují na rychlou regeneraci polárního víru.
Vývoj polárního víru v následujících 10 dnech
Průměrná rychlost větru v polárních oblastech v hladině 10 hPa (kolem 30 km) - s příchodem letošního ledna (fialová čára) rychlost větru nad póly výrazně klesla a polární vír se rozpadl. Modře jsou pro srovnání znázorněny loňské hodnoty.
Dění ve stratosféře souvisí s děním v troposféře, tedy s oblastí, kde se utváří „naše“ počasí, nicméně nejde o úplně jednoduchou záležitost. Záleží na míře propagace daného jevu ze střední stratosféry dolů do troposféry. Například v roce 2013 podobná událost vedla k výrazné změně cirkulace nad Evropou a citelnému ochlazení, s častými vpády studeného vzduchu trvajícími až do jara. Každé zhroucení polárního víru je však jedinečné, a proto i dopady na počasí následujících týdnů bývají různé. Častý bývá ale sklon k výraznější meridionalizaci proudění, tedy k častějšímu pronikání teplého vzduchu na sever a studeného na jih. V některých případech se ale zhroucení polárního stratosférického víru prakticky na počasí neprojevilo.
Aktuálně se právě tahle meridionalizace nad Evropou začíná zvýrazňovat a povede k dalšímu vpádu studeného od severu ve druhé polovině tohoto týdne. Bude se jednat o nejvýraznější vpád studeného vzduchu od ledna 2019. Čekají nás proto celodenní mrazy, a to i v nížinách, v noci může při malé oblačnosti a sněhové pokrývce klesat teplota i pod -15 °C. Podstatně chladnější vzduch by se měl ale vyskytovat nad severovýchodní Evropou a západní Sibiří (oproti normálu teploty nižší o 10 až 20 °C). Zatím to vypadá, že přímo do střední Evropy nepronikne, nicméně přesnější předpovědi na příští týden jsou velmi nejisté, takže úplně vyloučit tuto variantu nelze. Pokud by k tomu došlo, mohli bychom se po delší době dočkat minimálně na horách arktických dnů (teplota celý den zůstane pod -10 °C).
Odchylka teploty vzduchu ve 2 m od normálu za následující 10denní období podle modelu GFS - severní Evropa bude mít výrazně podprůměrné teploty, zdroj: climatereanalyzer.org
Ensemblová předpověď teploty a srážek pro Prahu (podle modelu GFS) - jednotlivé čáry ukazují možné vývoje teplot v hladině 850 hPa (1500 m nad zemí). Červenou čárou je znázorněn dlouhodobý průměr teplot, bílou nejpravděpodobnější vývoj. V tomto týdnu je po mírném oteplení jisté další ochlazení. Naopak od 17. ledna je vývoj nejistý - rozpětí čar je vysoké, zdroj: wetterzentrale.de
Východ Evropy a západ Asie tedy čekají velmi studené dny, Grónsko a severovýchodní Kanada mají před sebou naopak dny nadprůměrně teplé (o 8 až 18 °C), ochladit by se tam mělo zřejmě až koncem ledna. Jestli pak dojde k opětovné regenerací polárního víru nad Arktidou je zatím poměrně obtížné říct, nicméně čerstvé dlouhodobé vyhlídky na únor počítají pro Evropu s nadprůměrně teplým měsícem. Ledový vzduch ze Sibiře by tak směrem na západ moc šancí proniknout neměl.
Schématické znázornění obvyklého stratosférického a troposférického polárního víru, zdroj: climate.gov
Jaká je situace s polárním vírem v posledních týdnech? Po postupném zesílení západních větrů ve střední stratosféře (kolem 30 km, tedy cca v hladině 10 hPa) přišla v polovině prosince výrazná změna. Souvisela se stratosférickým oteplením, tedy výrazným nárůstem teploty vzduchu v arktické stratosféře, a ruku v ruce s tím pak začala výrazně klesat i rychlost zonálního proudění. V polovině první lednové dekády pak oteplení dosáhlo vrcholu a proudění v oblasti polárního kruhu změnilo svůj směr na opačný (tedy na východní). Nad severním pólem se místo tlakové níže vytvořila mohutná tlaková výše, která deformovala vlastní polární vír do tvaru připomínající banán a vytlačila jej do nižších zeměpisných šířek nad Atlantiku a euroasijský kontinent. V současnosti sice intenzita stratosférického oteplení slábne, nicméně předpovědi zatím neukazují na rychlou regeneraci polárního víru.
Vývoj polárního víru v následujících 10 dnech
Průměrná rychlost větru v polárních oblastech v hladině 10 hPa (kolem 30 km) - s příchodem letošního ledna (fialová čára) rychlost větru nad póly výrazně klesla a polární vír se rozpadl. Modře jsou pro srovnání znázorněny loňské hodnoty.
Dění ve stratosféře souvisí s děním v troposféře, tedy s oblastí, kde se utváří „naše“ počasí, nicméně nejde o úplně jednoduchou záležitost. Záleží na míře propagace daného jevu ze střední stratosféry dolů do troposféry. Například v roce 2013 podobná událost vedla k výrazné změně cirkulace nad Evropou a citelnému ochlazení, s častými vpády studeného vzduchu trvajícími až do jara. Každé zhroucení polárního víru je však jedinečné, a proto i dopady na počasí následujících týdnů bývají různé. Častý bývá ale sklon k výraznější meridionalizaci proudění, tedy k častějšímu pronikání teplého vzduchu na sever a studeného na jih. V některých případech se ale zhroucení polárního stratosférického víru prakticky na počasí neprojevilo.
Aktuálně se právě tahle meridionalizace nad Evropou začíná zvýrazňovat a povede k dalšímu vpádu studeného od severu ve druhé polovině tohoto týdne. Bude se jednat o nejvýraznější vpád studeného vzduchu od ledna 2019. Čekají nás proto celodenní mrazy, a to i v nížinách, v noci může při malé oblačnosti a sněhové pokrývce klesat teplota i pod -15 °C. Podstatně chladnější vzduch by se měl ale vyskytovat nad severovýchodní Evropou a západní Sibiří (oproti normálu teploty nižší o 10 až 20 °C). Zatím to vypadá, že přímo do střední Evropy nepronikne, nicméně přesnější předpovědi na příští týden jsou velmi nejisté, takže úplně vyloučit tuto variantu nelze. Pokud by k tomu došlo, mohli bychom se po delší době dočkat minimálně na horách arktických dnů (teplota celý den zůstane pod -10 °C).
Odchylka teploty vzduchu ve 2 m od normálu za následující 10denní období podle modelu GFS - severní Evropa bude mít výrazně podprůměrné teploty, zdroj: climatereanalyzer.org
Ensemblová předpověď teploty a srážek pro Prahu (podle modelu GFS) - jednotlivé čáry ukazují možné vývoje teplot v hladině 850 hPa (1500 m nad zemí). Červenou čárou je znázorněn dlouhodobý průměr teplot, bílou nejpravděpodobnější vývoj. V tomto týdnu je po mírném oteplení jisté další ochlazení. Naopak od 17. ledna je vývoj nejistý - rozpětí čar je vysoké, zdroj: wetterzentrale.de
Východ Evropy a západ Asie tedy čekají velmi studené dny, Grónsko a severovýchodní Kanada mají před sebou naopak dny nadprůměrně teplé (o 8 až 18 °C), ochladit by se tam mělo zřejmě až koncem ledna. Jestli pak dojde k opětovné regenerací polárního víru nad Arktidou je zatím poměrně obtížné říct, nicméně čerstvé dlouhodobé vyhlídky na únor počítají pro Evropu s nadprůměrně teplým měsícem. Ledový vzduch ze Sibiře by tak směrem na západ moc šancí proniknout neměl.
