Ve druhé část maratonské etapy Sakaka – Neom (709 km, 375 km RZ) přišly na řadu nejdříve písečné a později kamenité části trati. Posádky neměly čas na krásy přírody a musely sledovat itinerář. Užili si především fotografové a diváci, kteří měli před očima nejkrásnější scenerie v zemi. 

Michek nedělá chyby

Nejlepší český motocyklový jezdec na Rallye Dakar Martin Michek se dál úspěšně pere s překážkami soutěže. Jezdec stáje ORION – Moto Racing Group předvedl v osmé erzetě opět parádní jízdu. Pondělní 17. místo mu zajistilo posun mezi prvních patnáct závodníků průběžného pořadí. 

A mohlo to být ještě lepší. „Měl jsem problémy s konektorem na řídítkách, v navigačním panelu mi nešel ukazatel kilometrů. Musel jsem se vracet pro dva waypointy, takže jsem nakonec ještě nabral čtyři minuty ztrátu,“ uvedl rodák z Českých Budějovic. Jeho týmový kolega Milan Engel byl 35.

Michek opět nebyl daleko od špičky, za vítězným Chilanem Cornejem zaostal v pondělní etapě (485 měřených kilometrů) o šestnáct minut. „Bylo to brutálně rychlé a po těch dvou náročných dnech jsem rád v cíli. Moc mě samozřejmě těší, že jsem poskočil. Že jedeme kolem toho patnáctého místa, je něco krásného, ale Dakar je nevyzpytatelný. Máme před sebou ještě čtyři dny,“ upozorňuje úspěšný český motokrosař.

V nich by se určitě ještě o pár míst posunul. „Budu se snažit co nejvíc, ale bude to hrozně těžké. Když to srovnám s loňským Dakarem, tak tam už v tuhle dobu bylo deset favoritů mimo. Letos krom pár jezdců skoro celá špička zůstává. Dám do toho závěru maximum. Když se povede to patnácté místo udržet, bude to pecka,“ prohlásil ze Saúdské Arábie Michek. „Recept na úspěch však v takhle těžkém závodě neexistuje. Každá etapa člověku sedne jinak. Já osobně nemám rád šutry, v nich jsem raději opatrnější. Nechci, aby mě to tam koplo a hodilo v rychlosti na nějaký kámen. Mám radši písčité pisty. A taky doufám, že ještě budou nějaké duny, protože ty jsme zatím moc neměli,“ nastínil.

V čem je Michkova největší síla? „Jezdí stabilně a rychle. Nedělá velké chyby, ani navigační, ani jezdecké. Jednou při něm stálo štěstí, kdy trefil velký kámen, na kterém spadlo hodně závodníků, ale on to ustál. Má fakt dobré výsledky, ale bez podpory kolem by to nešlo. Všichni v týmu dělají svou práci skvěle a ono se to odráží i na výsledcích,“ zdůraznil Ervín Krajčovič, šéf stáje ORION – Moto Racing Group.

Z týmové podpory těží i Michkův parťák Milan Engel. V posledních dvou dnech se však musel spolehnout jen sám na sebe, když ho trápilo nefungující čerpadlo zadní palivové nádrže. „Dnes i v neděli jsem měl technické problémy. Zase jsem to tam lepil a kvůli tomu ztratil, takže etapa nic moc. Ale jsem rád, že jsem v cíli. Musí se na to podívat mechanik, rozebrat to a kouknout, co s tím je,“ konstatoval Engel, který je průběžně na 26. příčce.

Jak se později ukázalo, na jeho motorce naštěstí žádný vážnější problém nebyl. „Šlo o vyskočený tlakový ventil. Je to věc, se kterou si člověk bez asistence a bez náhradní součástky v poušti jen tak neporadí. Milan to ale zvládl perfektně. Ten problém vyřešil a s motorkou dojel do cíle. V tomhle je Milan jedinečný,“ chválil ho Krajčovič.

Rallye Dakar, 8. etapa: Michek si polepšil, zranění motorkáři

Sekalo se servořízení

V průběhu dvou maratonských etap sledovali Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora výsledky jen po očku. Kromě náročné trati zaměstnávala posádku Pragy V4S DKR také technika, která po osmi dnech nekompromisního dakarského závodění jeví pochopitelné známky únavy. 

Maratonské etapy, které se jely v neděli a pondělí, uzavřely druhou třetinu Dakaru 2021. Minimálně některým členům Instaforex Loprais Praga Teamu tyto dva dny splynuly v jeden. V bivaku v Sakace, kde posádky musely péči o techniku zvládnout pouze vlastními silami, bylo totiž potřeba vyměnit téměř kompletní přední nápravu Pragy V4S DKR.

„S Jirkou a Jendou jsme spali asi hodinu, ale je to hotové! Tuhle práci nemáme rádi ani doma, kde máme k dispozici jeřáb. Ale nějak jsme to dali,“ hlásil ráno Petr Pokora. „Je víc než jasné, že kluci svůj úkol splnili. Chtěl bych jim moc poděkovat za dovoz všeho potřebného a hlavně za celonoční vytrvalost, i když se jednalo o těžkou a špinavou práci,“ ocenil Lopraisův palubní mechanik trojici Jan Tománek, Tomáš Kašpárek, Jiří Stross, která do závodu nastupovala v roli týmové dvojky připravené pomoci právě v podobných situacích. Sama však už do pondělní etapy nenastoupila.

„Odstartovali jsme do maratonské etapy a zvládli jsme její první den. Díky tomu jsme mohli strávit noc v bivaku v Sakace a být k dispozici Alešově posádce. S Petrem jsme skoro až do rána pracovali na jejich voze. Tím jsme splnili hlavní úkol, s nímž jsme šli do závodu,“ rekapituluje Jan Tománek. „Obdobně vážný problém se bohužel objevil i na naší tatře, ale v jejím případě už na opravu nebyl materiál, čas ani síly. Tím definitivně odstupujeme ze závodu, ale zásadní je, že Aleš pokračuje dál.“

Posádka Aleše Lopraise absolvovala v pondělí 11. ledna osmou etapu, která dovedla dakarskou rallye na pobřeží Rudého moře do Naúmu. Cestou bylo potřeba zdolat další náročnou zkoušku o délce 375 kilometrů. „Byla to velká rozbíječka. Díry, skoky, prach, kamení. Až posledních sto kilometrů bylo hezkých, protože se jelo písečným vádí mezi skalami,“ přibližuje Aleš Loprais. „Jsme rádi, že jsme dojeli, protože jsem bojoval se servořízením, které se sekalo. Pravotočivé zatáčky byly trochu utrpením. Modlil jsem se, ať je co nejvíc levotočivých,“ říká s úsměvem frenštátský závodník. „Těší nás, že jsme dospěchali do cíle a neztratili jsme svou pozici v celkovém pořadí. Chvílemi to bylo na hraně. Kluci dají Lady v bivaku do pořádku a valíme dál.“

Navzdory potížím svedl průběžně čtvrtý Loprais další souboj s Ajratem Mardějevem. Pilota Kamazu porazil o 45 sekund. V celkovém součtu za Rusem zaostává o necelých šestnáct minut. Posádka Instaforex Loprais Praga Teamu zároveň mírně unikla svým pronásledovatelům. Před průběžně pátým Martinem Macíkem má k dobru více než 22 minut.

Lhotského limitují zuby

Jezdec motocyklového Jantar teamu David Pabiška uzavřel maratonskou etapu 38. místem a v celkovém pořadí drží 37. příčku. V pořadí Original by Motul (jezdci bez asistence) dojel etapu na 5. místě a stejná příčka mu patří i v celkovém hodnocení kategorie. „Tempo bylo skvělé. Jel jsem svoje maximum. Ráno byla hrozná zima, v cíli už zase přes 30 stupňů, takže to bylo náročné. Motorka dostala pěkně zabrat. Sjeli jsme se s Milanem Engelem, Romanem Krejčím a ještě dalšími jezdci a bylo to moc pěkné svezení. A hlavně jsme v cíli maratonské etapy, což je důležité. Pár lidí mělo problémy, tak uvidíme, kdo zítra nastoupí,“ zhodnotil situaci Pabiška.

Celkové hodnocení Original by Motul se ovšem bude s velkou pravděpodobností měnit, neboť druhý muž průběžného hodnocení Ital Maurizio Gerini bohužel utrpěl zranění. Etapu sice dokončil, ale z bivaku byl ihned transportován do nemocnice s podezřením na vnitřní krvácení a do další, úterní, etapy zcela jistě nenastoupí. 

Nedělní etapa se vydařila Rudolfovi Lhotskému, v pondělí však přišel výsledkový propad, když zajel 55. čas. Jeho výsledek byl značně ovlivněn bolestí zubu, která ho postihla. Na celkové pořadí a pořadí v Original by Motul to vliv nemělo a je stále v celkovém pořadí na 48. místě a na 9. pozici v Original by Motul. „První den maratonské etapy byl super, užíval jsem si to, ale tentokrát to nešlo. Moc jsem se nevyspal kvůli bolesti zubů, jsem pod prášky. Nebylo mi dobře a moc jsem se trápil v kamenech. Takže jsem radši zvolnil a to se vyplatilo, protože jsem v cíli a moc v celkovém hodnocení neztratil. Teď se musím postarat především sám o sebe, abych zítra odstartoval, najít zubaře a snad to dobře dopadne. Pak dám dohromady motorku, která dostala zabrat a snad zbyde i nějaký čas na spánek,“ řekl k situaci Lhotský.

Rallye Dakar: Loeb už neměl sílu a vzdal

Macíkovi odskakoval kamion 

Pondělní 8. etapa, druhá část maratonské prověrky, byla pro tým Big Shock! Racing prozatím nejnáročnější výzvou letošního Dakaru. Přesto pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik Davida Švanda uhájili 5. celkové místo, když etapu dokončili na 8. pozici. 

Co se dělo po příjezdu do včerejšího maratonského bivaku v Sakaka? Posádka týmu Big Shock! Racing se v rychlosti ubytovala ve velkém stanu na přistavených matracích a hned se vrhla do práce. Karel, jejich závodní kamion, prošel důkladnou kontrolou. „Zaměřili jsme se na spojovací tyč řízení, která v předchozí etapě dělala neplechu. Rozebírali jsme a znovu skládali jednotlivé části, abychom se přesvědčili, v jakém jsou stavu, ladili jsme i celou geometrii nastavení přední nápravy, opravovali utržený šroub na zadním diferenciálu, který způsoboval lehký únik oleje, měnili pneumatiky…,“ vyjmenovává palubní mechanik David Švanda. Už v bivaku se objevilo podezření, že v ideální kondici nejsou brzdy. Ale možnosti oprav byly v maratonské etapě omezené. 

Do 8. etapy vyjížděla posádka Martina Macíka mírně napnutá. Hned v úvodu se ukázalo, že při brzdění kamion odskakuje do strany. A to zdaleka nebylo vše, objevily se i další trable. Posádce se ale nakonec podařilo je zvládnout a výsledek se ukázal jako příjemné překvapení. „Hned na začátku etapy jsme zjistili, že pravé přední kolo nám brzdí více než levé. Kdykoliv jsem zabrzdil, auto uskakovalo doprava. Takže jsme opět měli několik leteckých výletů. Jeden hodně zlý. Ale stahovali jsme, předjížděli jednu buginku za druhou a snažili se být co nejdřív v bivaku. Zdržel nás i kontrolní bod, který jsme hledali asi patnáct minut. Asi 40 kilometrů před cílem jsme na duně šlápnul na brzdu, vytočila se kola, kousla se do písku a spojovačka byla zase ohnutá. Takže posledních kilometry jsme dojížděli s roztaženými koly,“ popisuje Martin Macík šťastné přistání v cíli.

Tady už na Karla čekala sehraná parta mechaniků, připravená na dlouhou noční práci, která si žlutý závoďák okamžitě vzala do parády. A nikdo nepochybuje o tom, že Karel zítra ráno bude zase jako nový. „Ztráta není velká, což je super po tom všem. Takže zítra zase mákneme. Karel už bude znova v topu a zase pojedeme, jak chceme a umíme,“ zakončuje vyprávění navigátor František Tomášek.

Podmol nespadl a léčí ruce

I přes zánět šlach v rukách bojuje Libor Podmol s nástrahami Rallye Dakar. V pondělní osmé erzetě, která byla součástí maratonské etapy, dojel na 36. místě. „Jsem spokojený. Nespadl jsem a v průběžném pořadí zase poskočil. Navíc už vím, jak na duny. Více předvídám, jedu je hezčeji a bezpečněji,“ uvedl rodák z Ostravy, který je celkově zatím na 38. příčce. 

„Dnes ráno jsme jeli 280 kilometrů přejezd v nepříjemné zimě. Bylo asi sedm stupňů. No a po 750 kilometrech bylo v bivaku asi 28 stupňů. Šílenost,“ říká jezdec, který rád surfuje a podobná strategie se při zdolávání nepříjemných dun v Saúdské Arábii velmi hodí. „Už jsem pochopil, že na duny nesmím najíždět rovně, ale ze strany a úplně našikmo. Tak abych se přes ně mohl nejdřív podívat a pak to do nich zlomit. Vyjíždět je rovně je více vysilující. Nyní šetřím síly a je to takové plynulejší,“ popsal Podmol. 

Nováček na Dakaru se díky lepší technice jízdy posouvá vpřed a zrychluje. Dnes ho však trochu zbrzdila horší navigace. „Do třístého kilometru jsem byl v TOP 30. Padesát kilometrů před cílem jsem bohužel zabloudil. Snažil jsem se co nejvíc zrychlit a dojet skupinku přede mnou. Jel po nějakých stopách a myslel, že jedu dobře, ale pak se zmenšovaly. Rozhlížel jsem se a nikoho neviděl, takže jsem to otočil a vracel se asi pět kilometrů v poušti a horách,“ vyprávěl Podmol. „V dálce jsem pak naštěstí uviděl prach od jiné motorky a vydal se za ní. Do cíle jsme pak dojeli s jedním Francouzem a Polákem.“ 

Do bivaku se po dvou náročných dnech náramně těšil. Zvlášť kvůli zmíněným problémům s rukama. „Během dne jsem je začal cítit na dvoustém kilometru. Díky tomu, jak jsem se snažil rvát dopředu, tak jsem to tolik nevnímal, ale postupně to sílilo. Brnělo a bolelo. Dostával jsem do nich elektrické rány, jako kdybych měl v rukavici devítivoltovou baterku, jak mi nervíky vystřelovaly do prstů. Tlapky mě sice zlobí, ale jiné nemám. Ráno jdeme zase na to,“ přiblížil Podmol, který v rámci regenerace využil i magnetoterapii.

Rallye Dakar 2021: Konečné výsledky

Mají vadné pneumatiky?

Posádka Tomáš Ouředníčeka David  Křípal pokořila vytoužený cíl osmé etapy, která byla součástí dvoudenního maratonského úseku bez servisu. Bojovníci z Ultimate Dakar Racing týmu opět uplatnili bojovnost i umíněnost, když museli na trati znovu opravovat svou Toyotu Hilux. 

„S úžasným pocitem a s nádherným výhledem po kraji jsme dojeli i do cíle druhé rychlostní zkoušky maratónské etapy. Už jsme to ani nečekali, protože včera to byl boj na krev. Já už to viděl černě, ale David je takovej motivátor, že by mě snad mě přesvědčil, že dokážu lítat,“ ulevil si na konci etapy pilot Tomáš Ouředníček. 

Ještě včera nebylo jasné, jestli budou Tomáš s Davidem moci do pondělní etapy odstartovat. Tak bylo jejich auto dobité. Česká zručnost a odhodlání opět slavily úspěch. „Všechno se přes noc v dobré obrátilo. Byla to krásná trať, písčité i kamenité cesty. Občas takzvané rozbíječky, i když technické. Dneska nám to s Davidem sedlo, šlo nám to. Jen se špatně předjíždělo, protože se hodně prášilo a nefoukalo. Každé naše předjíždění bylo napínavé, ale o to víc nás to bavilo.“

Jenže konečné 48. etapové místo se rozhodně nerodilo lehce. V celkovém pořadí aut po osmi etapách teď patří Ouředníčkovi s Křípalem 44. místo. „Myslím si, že by to nebyl marný etapový výsledek, kdybychom v neutralizaci tratě nepřišli na to, že máme zase defekt. Vzhledem k tomu, kolik jich už bylo, jsme asi pořídili nějakou špatnou sérii. Všechny pneumatiky totiž odcházejí stejným způsobem. Takže budeme zkoumat, jestli je to opravdu nějaká vadná série, protože nás to brzdí,“ uvědomuje si Tomáš.

To nebyl jediný zjištěný problém. Posádka odhalila i strženou manžetu poloosy. „David doporučil, ať jí celou vyměníme. Proto jsme se zdrželi. To by ale nevadilo, kdyby se nám asi sto kilometrů před cílem nezačalo auto silně přehřívat. Teplota vody v motoru vystoupala až na 115 stupňů. Takže jsme museli čekat, až vychladne. A dolévat vodu, kterou jsme dostali i od fotografů na trati.“ 

Další komplikace už naštěstí nenastaly a posádka dojela do cíle maratónské etapy. „To je velká úleva. Tím spíš, že se objevily nepodložené zprávy, že jsme vyloučení ze závodu. To byl úplný nesmysl. Protože my jsme všechny podmínky splnili a jsme dál v hlavním závodě. Včera totiž organizátorům nefungoval systém, proto jsme nebyli v celkových výsledcích. Ale byla to jen chyba systému,“ dává na pravou míru nepravdivé zvěsti Tomáš

Po dvou dnech čeká Toyotu Hilux celonoční oprava. „Mechaniky dostatečně namotivujeme, aby vyřešili zásadní věci na autě. Bez toho nebudeme schopní ráno odstartovat. Mají na to celou noc, protože je těch věcí na řešení opravdu hodně. Je to důležité. Když nám to totiž s Davidem jde a předjíždíme, tak přijde nějaká technická porucha a auto se zastaví. Přitom dneska jsme díky Davidově skvělé navigaci předběhli pět aut, která se ztratila. Je škoda o to pak přijít. Takže to musíme do rána vyřešit a naši krásku dobře připravit,“ uvědomuje si pilot Tomáš Ouředníček a dodává: „Poblíž města Neom, kde máme bivak, jsou nádherná panoramata. Krásné skály rostoucí z písku. Úchvatné pohledy. Škoda, že si to při jízdě nedokážeme moc užít. Navíc v půl šesté začíná zapadat slunce a smráká se. A to my už chceme být až do konce soutěže už dávno v cíli.“

Po 7. etapě Dakaru: Casale volal vrtulník

Macháček stoupá pořadím 

Druhou polovinu maratónské etapy zvládl na podtrženou jedničku Josef Macháček. Veterán dojel v kategorii lehkých prototypů druhý, stejná pozice mu patří v průběžném pořadí. Na své dosavadní maximum dosáhl pátým nejrychlejším časem také „kamioňák“ Ignacio Casale. 

Dvojice Josef Macháček a Pavel Vyoral předvedli taktický výkon vhodný mistrů. „Nechtěli jsme dělat gumu a bloudit. Musím pochválit Pavla, který podal skvělý výkon. Plno aut jelo proti nám a bloudilo. Bylo to zase náročné a jsem rád, že jsme úspěšně v cíli,“ uvedl v podvečer Macháček. Jeho týmový kolega Tomáš Enge se naopak potýkal během etapy s technickými problémy a do cíle dorazil s dvouhodinovou ztrátou.

Mezi kamiony si vedl nadmíru zdatně Ignacio Casale, chilská posila týmu Tatra Buggyra Racing zajela pátý nejrychlejší čas, což se zároveň rovná doposud nejlepšímu výsledku v nové kategorii. „Jsem moc spokojený. Etapa byla navigačně náročná a velkou pochvalu si zaslouží navigátor Alvaro. Neměli jsme jediný problém, nemuseli vylézat z auta, to bylo rozhodující. Páté místo je skvělé a zítra pokračujeme,“ uvedl Ignacio, který drží průběžné deváté místo. 

Martin Šoltys byl na 375 kilometrech o 3:30 minuty pomalejší, jeho čas se rovnal v etapě devátému místu. Na vítězného Šibalova s kamazem přitom ztratil jen dvanáct minut. To je důkaz vyrovnanosti elitních jezdců kategorie kamiónů.

Kudy vede další cesta?

V deváté etapě (12. ledna) se účastníci vydají ve smyče Neon – Neon (579 km, 465 km RZ) na břeh Rudého moře a trať se bude vinout podle pobřeží. Posádky pojedou po rychlých a často hodně písčitých úsecích, kde budou tlačit pedál plynu na podlahu. Délkou a rozmanitostí povrchů se etapa řadí mezi nejtěžší z letošního ročníku. Pořadatel zvěstoval, že právě úterní etapa přinese vůbec nejtěžší měřený úsek Dakaru 2021.

Prokop se lepší

České dvojici Martin Prokop s navigátorem Viktorem Chytkou se v maratonském bivaku Dakaru 2021 probudili do pondělního rána jako devátá posádka celkového pořadí. Po takticky opatrné sedmé etapě, kdy šetřili jejich Ford Raptor RS Crosscountry v barvách Benzina Orlen Teamu, mohli nyní více zabojovat o dílčí etapový úspěch a potěšit tak sebe i fanoušky.

Taktika jim vycházela po většinu z 375 kilometrů měřeného úseku a na mezičasech se pohybovali kolem pátého a šestého místa. Pouhých pět kilometrů před cílem však zvolili cestu špatným údolím, a protože se museli vracet, nabrali ztrátu několika minut navíc. Etapu tak dokončili na devátém místě, ale v celkovém pořadí si polepšili. Před posledními čtyřmi těžkými etapami Dakaru jim patří celkově osmá příčka.

Prokop se ohlíží za osmou etapou Dakaru: „Jsem spokojený, byla to čistá práce. Auto vydrželo, což je hlavní, protože jsem měl velké obavy, jestli to poloosy zvládnou. Dávali jsme si pozor na defekty, jeli slalom mezi kameny a tak jsme dnes gumu dělat nemuseli. V nedělní etapě moje jízda nestála za nic, protože jsem byl hodně opatrný a moc o tom přemýšlel. Doufám, že na další etapy, které se pojedou zase v teple, budeme již mít k dispozici palivo Avgas a zbavíme se tak rizika přehřívání benzinu. Ty následující etapy určitě nebudou jednoduché, stále je v závodě hodně aut i motorek a není ve stylu pořadatele nechat dojet tolik techniky až do cíle.“