ARTEFAKT (2)

7. Venušin kalendář

7.1. Při opakovaném studiu dochovaných písemných pramenů původních obyvatel amerického kontinentu, spisovatel a badatel Velikovskij upozornil na skutečnost, že se v nich setrvale opakoval odkaz na planetu VENUŠI. Jistou zvláštností je fakt, že Mayové nazývali VENUŠI „vlasatou hvězdou“. Přesně tak, jak je slangově nazývána kometa (vlasatice). Ovšem i původní výraz „kometa“ vychází z latinského „kóma“ (v latině „vlasy“). Naši předci si velmi dobře uvědomovali, že se od ostatních objektů na obloze lišila nejen velikostí, ale i svým jasem. Podle faktických popisů této planety ze strany našich prapředků však tito museli vidět ještě něco dalšího – viděli zbytky jejího „kometárního ocasu“, jenž čas od času dostával velmi bizarní tvary.

V původním vyobrazení, se „Pallas Athéna“ (spojována s VENUŠÍ), objevuje ve velké přilbici se zvláštním chvostem z peří. Existují i jiné hypostáze planety VENUŠE (Isis, Ishtar), jež jsou vyobrazeny s rohy. Národy Střední Ameriky spojovaly svou VENUŠI s Quetzalcoatlem v podobě „hada pokrytého peřím“. Oproti tomu Indové se Venuše báli. Jakmile se objevila na obloze, ihned zavírali okna a dveře, dokonce zakrývali i komíny, neboť se věřilo, že může nakazit člověka velmi těžkou nemocí. Současné národy Mezoameriky uctívaly Venuši a přinášeli jí lidské oběti. Tato situace trvala až do začátku 19. století.

Národ Mayů měl svůj velmi vyhraněný postoj k VENUŠI, který se v mnoha ohledech lišil od ostatních planet. Vždy na konci 52letého cyklu se Mayové shromáždili na jednom místě v očekávání konce světa, když k této události nedošlo, pak v pestrobarevném oslavném rituálu se vrátili ke každodenním záležitostem s tím, že mají před sebou dalších 52 let „klidné“ existence. V roce 1961 bylo zjištěno, že teplota na povrchu VENUŠE dosahuje téměř 600 stupňů Kelvina. „Očekávali jsme, že teplota bude jen o málo vyšší než na ZEMI“, napsal v jednom ze svých prohlášení dr. F. Drake – přední výzkumník našeho planetárního systému.

I kdy