Reakce centrálních bank na koronavirovou krizi způsobila, že objem dluhopisů se záporným výnosem v závěru roku dosáhl téměř 18,4 bilionu dolarů. Od té doby se jen nepatrně snížil. Výhodné situace k půjčení peněz na trhu využily nejen státy, ale také firmy.
„Stojí za tím rostoucí aktivita centrálních bank, a to hlavně té Evropské,“ uvádí k záporným výnosům Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky. Evropská centrální banka totiž nakupuje dluhopisy zemí eurozóny, čímž tlačí výnosy dolů, a naopak cenu bondů nahoru.
Na tom pak vydělává celá eurozóna. „U krátkodobých dluhopisů jsou záporné výnosy ve všech zemích eurozóny,“ říká portfolio manažer společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler s tím, že u pětiletých nese kladný výnos jen dluhopis Řecka.
Negativní výnos mají podle Sklenáře rovněž bondy zemí na periferii, jako je Portugalsko, Španělsko, Itálie a Řecko. „Země mají záporný výnos, přestože jsou nejzadluženější,“ upozorňuje Sklenář. Podle něj už fakticky přestal existovat trh, kdy se cena dluhopisů odvíjí od rizika. Svou politikou ECB smazává rozdíly mezi dluhopisy Německa, které je považované za vzor fiskální ctnosti, a jihoevropských zemí.
Negativní výnos u dluhopisů znamená, že investoři na této investici prodělají, pokud bondy budou držet do splatnosti. Kromě zemí eurozóny prodávají tyto dluhopisy i další země jako Švýcarsko, Japonsko nebo například Dánsko.
Konkrétně švýcarské dluhopisy na padesát let nesou záporný výnos ve výši půl procenta ročně. Se ztrátou se musejí smířit i investoři do třicetiletých německých obligací. Dluhopisy obou zemí patří mezi nejoblíbenější u konzervativních investorů.
Zájem o zmíněné dluhopisy ukazuje, že kromě akcií mají investoři v současnosti zájem i o bezpečné investice. Ne každý navíc musí na dluhopisech se záporným výnosem prodělat.
„Pokud ECB ještě zvýší tempo nákupů svých aktiv, tak se výnosy sníží ještě více,“ uvádí důvod investic Pfeiler. Nižší výnos ale znamená vyšší cenu dluhopisu. Kromě toho mohou podle něj evropské banky raději koupit bondy s nízkým záporným výnosem než si peníze uložit u Evropské centrální banky, u níž je úrok ve výši minus půl procenta.
Investoři mimo Evropu si navíc mohou opět hrát s kurzovými rozdíly mezi eurem a jejich domovskou měnou. Například už v závěru předloňského roku nakupovali ve velkém japonské dluhopisy američtí investoři.
Měnový efekt udělal z dluhopisů se záporným výnosem v hodnotě čtvrt procenta výnosnou investici přes dvě procenta, což bylo více, než v té době nabízely americké státní dluhopisy. Kouzlo operace spočívá v tom, že dojde k zajištění kurzu japonského jenu a dolaru, přičemž na konci celé operace si za japonský jen koupí více dolarů než na jejím začátku.
Na politice centrálních bank ale neprofitují jen státy, ale rovněž korporace. Jde zejména o firmy z eurozóny. Například investoři doplatí u dluhopisů luxusního kolosu LVMH s dvouletou splatností více než čtvrt procenta a francouzský bankovní dům BNP Paribas má u bondů se stejnou dobou splatnosti výnos –0,3 procenta.
Z téměř dvaceti bilionů dolarů bondů se záporným výnosem představují korporátní cenné papíry jen menší část. „Drtivá většina jsou státní dluhopisy,“ doplňuje Sklenář.
