Fenomén Stoch. Polský vítěz skokanského Turné vyhrál v Titisee a vyrovnal krajana Malysze |
Na nedávném Turné čtyř můstků obsadili Poláci v elitní šestce celkového hodnocení hned čtyři místa. Trofej zlatého orla získal Kamil Stoch, třetí místo bral Dawid Kubacki, který slavnou sérii opanoval loni.
Sobotním triumfem v Titisee-Neustadtu si Stoch připsal 39. vítězství ve Světovém poháru, čímž na třetím místě historických tabulek vyrovnal legendárního krajana Adama Malysze. Pod těmito i dalšími polskými úspěchy v posledních dvou sezonách je podepsán český trenér Michal Doležal, jemuž u našich severních sousedů přezdívají familiérně Dodo.
  |
„Každý z našich závodníků má prostor ukázat, co v něm je. Občas se věnujeme víc jednomu, poté zase druhému, jiný zase dostane nějaký speciální úkol... jak je potřeba. Jsme hlavně perfektně zorganizovaní, každý ví, co má dělat, a věří tomu. A výsledky jsou vidět,“ říká pro LN dvaačtyřicetiletý kouč, v jehož hlase je poznat vliv polské řeči i to, že mu tamní skokanské prostředí za pět let, co v něj působí, přirostlo k srdci. O to víc ho mrzí, že obvykle hojně navštěvované závody v Zakopaném musí být tento víkend bez diváků.
Lidovky.cz: V téměř každém závodě doletí některých z Poláků na stupně vítězů. Jak vůbec podařený závod oslavujete? Tipuju, že nějaká lahev vodky se otevře...
Lahev vodky úplně ne. (směje se) Ale nějakého pivka se napijeme. Vždycky se po závodě sejdeme, zhodnotíme si ho a uděláme plán. Když je to ale delší výjezd, tak už nemáme na nějaké posezení moc energie. Samozřejmě pracujeme až do konce, ale všichni už trochu máme v hlavě, jak budeme doma s rodinami.
Lidovky.cz: Bujaré večírky, o nichž pak kolovaly legendy, se už tedy ze skoků vytratily?
Dřív to byla součást skoků, i když se to třeba netýkalo všech závodníků. Teď se však tento sport strašně zprofesionalizoval, takže to vůbec nepřipadá v úvahu. Závodníci i všichni členové štábu pracují od rána do večera, navíc když dosahujete výsledků na vysoké úrovni jako náš tým, je s tím spojeno i víc stresu, takže večer už kolikrát ani moc energie nemáte.
Lidovky.cz: Hlavní hvězdou výběru je již několik sezon Kamil Stoch – mistr světa i olympijský vítěz. Jak to dělá, že se stále ve 33 letech drží na vrcholu? Navíc není sám, v úplné špičce máte hned několik svěřenců – Kubacki, Żyła, Stękała...
Pro každého máme speciálně sestavený trénink, individuální dávky. Spolupracujeme s profesorem Haraldem Pernitschem (rakouský lékař, specialista na fyzioterapii sportovců). Každý týden děláme testy, jak kdo na tom je, podle toho se staví a upravuje trénink.
Polský skokan Kamil Stoch vyhrál potřetí Turné čtyř můstků
Lidovky.cz: A tedy u Kamila Stocha? Jaké jsou jeho hlavní přednosti?
Je to prostě kompletní skokan, to ti nejlepší musí být, umí i létat. Má bezvadný cit pro skok jak v pozici, tak v letu. V současnosti také mají výhodu spíš menší skokani, kteří měří okolo 170 centimetrů, jako jsou třeba právě Kamil (Stoch má 173 cm) nebo Kraft, rozhoduje i jejich váha (55 kg).
Lidovky.cz: Jsou ještě nějaké prvky, na nichž musí pracovat, na které se v tréninku víc zaměřujete?
Mívá trochu problém v adaptaci na jednotlivé můstky. Každý můstek je jiný, má jiný profil, různou výšku startovací lavičky a mohl by se na tyto změny adaptovat rychleji.
Lidovky.cz: Jak takový úspěch berete vy, jakožto kouč původem z Česka? V Polsku vás vynášejí do nebes...
Raduju se s celým týmem. Je super, když to takhle funguje. Máme opravdu bezvadný tým, jsme skvěle organizovaní, každý v něm má svoje místo. Po celou dobu, co jsem v Polsku, všichni tvrdě makají, panuje skvělá atmosféra.
Lidovky.cz: Kolik lidí vůbec váš reprezentační tým zahrnuje?
Po minulé sezoně jsme áčko a béčko spojili, takže máme dohromady třináct závodníků. V realizačním týmu, tedy trenéři, fyzioterapeuti a servisáci, je nás nějakých patnáct.
Lidovky.cz: To vypadá jako velký mančaft. Mají některé reprezentace ještě početnější zázemí?
Myslím si, že podobné seskupení týmu, s nimž jezdí po svěťácích, mají Rakušané, Němci nebo Norové.
Následovník překonává mistra. Stoch potřetí vyhrál Turné a Malysz ho chválí: ‚Je to hrdina‘ |
Lidovky.cz: Když jste tak úspěšní, je samozřejmé, že vám lyžařský svaz v každém požadavku vyjde vstříc, nebo se přece jen musíte v nějakých ohledech mírnit?
Samozřejmě že všechno má své hranice, nicméně je faktem, že polský lyžařský svaz především táhnou právě skoky. Běžci, sdruženáři nebo sjezdaři zase tolik nevynikají, a tak Poláci vědí, že do skoků musí taky dost investovat a že se jim to zatím vyplácí a vrací.
Lidovky.cz: V březnu to budou dva roky, co jste se stal hlavním trenérem Poláků. Jak pokračuje spolupráce, když si odmyslíme samotné výsledky? Předpokládám, že kromě aktuálních úspěchů musíte brát v potaz také fakt, že tahounům je už přes třicet, a tedy je třeba myslet i na budoucnost...
Máte pravdu. To byl také důvod, proč jsme udělali ze dvou týmů jeden velký výběr. A vidíme, že už za necelý rok to přineslo ovoce. V letošní zimě jsme měli v první desítce už sedm závodníků, jen ve čtyřech závodech Světového poháru ze čtrnácti jsme neměli nikoho na pódiu. Z těch mladších si dobře vedou Andrzej Stękała či Paweł Wąsek, v létě se ukázal Tomasz Pilch, i když tomu se teď nedaří. Je tedy na čem stavět, navíc skokanská základna je v Polsku obrovská. Nicméně dobře vím, že nesmíme zaspat. Vidíme, že v mládeži ve všech kategoriích vládnou Rakušané, kteří válcujou všechny ostatní.
Lidovky.cz: Jak dlouhou máte ještě v Polsku smlouvu? Pomýšlíte už případně na její prodloužení?
Smlouvu mám do olympiády 2022 a toho se držím. Snažím se koncentrovat na naši práci a další svou budoucnost momentálně neřeším.
Lidovky.cz: A co český skok, v jehož vedení jste už nějakou dobu působil? Nekontaktovalo vás vedení, abyste jej přišel pozvednout? Není to pro vás motivace, třeba ještě větší?
V létě jsem se dvakrát bavil s Jandysem (Jakub Janda, předseda českých skoků na lyžích) a Honzou Baierem (místopředseda) a už loni jsem od nich dostal propozice. Ale spíš je to tak, že mám u nich stále otevřené dveře, protože momentálně mám práci v Polsku. Možná někdy v budoucnosti, jestli se vrátím, ale nedokážu říct, kdy to bude.
Kamil Stoch po vítězství na Turné čtyř můstků
Lidovky.cz: Pokud byste vážně zvažoval nabídku k české reprezentaci, hrály by roli také aktuální výsledky? Přece jen, teď jste si vybudoval skvělé renomé, zatímco český skok je v hlubokém útlumu, bez pořádných můstků, bez potřebných financí.
Momentálně se soustředím na svou práci v Polsku, kde mám smlouvu. Poláci mě berou, a když jsem v jejich týmu, tak samozřejmě bojuju za ně. A kdybych se měl někdy vracet... Ono je to těžké s těmi výsledky, někdy jsou, jindy ne... Doufám, že čeští kluci zase budou skákat dobře. Myslím si, že si poradí, ale potřebujou trpělivost, uklidnit se, vymyslet nějaký systém, jinak se ve skocích pracovat nedá.
Lidovky.cz: Pojďme zpátky k Polákům. Blíží se mistrovství světa a vypadá to, že vaši svěřenci mají velkou formu. Jaké cíle si dáváte? Pokud nezískáte aspoň jednu zlatou, bude to neúspěch?
Obrovské očekávání mají v Polsku především fanoušci. Na každých velkých závodech se musí získat minimálně medaile. Na mistrovství světa teď budou chtít určitě zlato, což my chceme samozřejmě taky. Ale je trochu nebezpečné přemýšlet takhle dopředu, zvlášť v letošní sezoně, radši půjdeme od závodu k závodu. Pokud však budeme pokračovat pokaždé takto koncentrovaně, měli bychom uspět.
Lidovky.cz: Závody na polském území jsou vždycky velkou událostí a díky desetitisícovým návštěvám z nich plynou i velké příjmy. V této sezoně se už jeden podnik konal ve Wisle a ještě tři polské závody jsou před vámi. Ovšem kvůli koronaviru bez diváků. Nebudou výdělky z nich citelně chybět v rozpočtu, který je jistě velmi štědrý?
Myslím, že i tak na těch svěťácích vydělají, ale peněz bude samozřejmě míň. Celkově je ta sezona bez diváků divná. Už máme za sebou dva highlighty - mistrovství světa v letech v Planici a Turné čtyř můstků, na všech těchto místech bývá obvykle skvělá atmosféra. Taky závod ve Wisle, teď nás čeká Zakopané, kde jsou fanoušci vůbec nejlepší na světě. A v únoru budou místo Pekingu další dva závody na polském území, i když se ještě neví kde. Bez diváků to však není není ono.
Lidovky.cz: Kamil Stoch si v sobotu v Titisee-Neustadtu připsal 39. vítězství ve Světovém poháru, čímž se v tomto ohledu dotáhl na legendárního předchůdce Adama Malysze. Ve výčtu úspěchů ho už dokonce překonal, protože na rozdíl od něj vyhrál olympiádu. Jak to vypadá s jeho popularitou? Dostal se už na úroveň Malyszomanie zkraje tisíciletí, nebo je to nedostižná meta?
To je strašně těžká otázka a zrovna ve čtvrtek jsme se o tom v autě bavili. Myslím si, že v té Malyszomanii pořád jsme. Adam byl tou nejdůležitější osobou, která tohle všechno začala, bez něj by možná nic z toho současného boomu ani nebylo. Kamil ho už výsledky předčil, je ten nejúspěšnější, ale Adam byl tou klíčovou osobou.
Nedávno jsem viděl záběry ze Světového poháru v Zakopaném z půlky 90. let, kde to mělo do dnes už tradičního kotle hodně daleko, což jste sám jako závodník zažíval. A na polských šampionátech závodilo dvacet třicet skokanů, zatímco o deset let později to byl dvojnásobek.
No, tak to bylo. Než začal Adam vyhrávat, Poláci o skocích na lyžích ani pořádně nevěděli.
Z posledních výsledků je vidět, že velké ambice mohou mít i další borci. Nehrozí proto přílišná rivalita mezi nimi?
Všichni vědí, že každý z nich má svůj prostor ukázat, co v něm je. Občas se věnujeme víc jednomu, poté zase druhému, jiný zase dostane nějaký speciální úkol... jak je potřeba. Jak říkám, všechno si sedlo, jsme hlavně perfektně zorganizovaní, každý ví, co má dělat, a věří tomu. A výsledky jsou vidět.
