Blýská se na lepší časy pro umělce v soukromém sektoru?

Divadelní představení, koncerty, taneční performance a jiná odvětví kultury, byly vždy považovány za samozřejmost a součást běžného života, ať jsme se nacházeli v jakékoliv době a režimu. S nástupem doby koronavirové jsme se ovšem nečekaně ocitli nad pomyslnou propastí kultury. Umění se přes noc ocitlo na nejnižším stupni žebříčku hodnot a potřeb člověka. Přestože kulturu podpořili i odborníci z řad epidemiologů a hygieniků, kteří hájili stanovisko, že kulturní události nepatří mezi vysoce rizikové, narozdíl od restaurací a klubů, vláda se vyjádřila jasně – v době pandemie je kultura zcela postradatelná. Nikdo nevzal v úvahu ani fakt, že vládní nařízení a omezování mají neblahý vliv na celkovou psychiku a morálku člověka. Lidé zavření doma, sami či s partnerem a dětmi, propadají depresím a ztrácí radost ze života, kterou jim umí dát právě kultura. Přístup k živému umění byl vyškrtnut ze společenského života.

V neposlední řadě vláda znemožnila umělcům vykonávat svou práci, která bývá často i jejich hlavní životní náplní. Ti, kteří nemají luxus stálého angažmá takřka ze dne na den přišli o své platy, nevěděli, zda si mohou hledat novou práci, protože jsou stále vázáni smlouvami v divadlech a jiných kulturních institucích. Výhled na delší dobu již téměř rok není k dispozici Vláda je nucena jednat operativně, s krátkodobými vyhlídkami a nelze tedy předpovídat, kdy se budou moci ke své profesi vrátit. Nikdy se nestalo, aby umělci museli vyjednávat o své budoucnosti přímo s představiteli státu. Našlo se však několik jedinců, kteří vzali situaci do svých rukou a z vlastní iniciativy, ve svém volném čase, začali jednat s vládou a předávat srozumitelné informace pro ostatní herce, hudebníky, tanečníky, techniky a jiné profese spojené s kulturou.

Zhruba v dubnu 2020 vniklo Sdružení umělců klasiky (SUK), které jednalo s představiteli ministerstva kultury a projednávalo problémy vzniklé na straně osob pracujících v kultuře. SUK nechtělo nadále přihlížet nepříjemným životním situacím, a tak zaslalo dopis ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi, kde definovalo svá stanoviska. Následně obdržel od SUK návrh opatření i ředitel odboru umění, literatury a knihoven Milan Němeček. Na počátku působení SUK získalo také podporu oborových právníků, kteří se specializují na právní poradenství v oblasti kultury.

Sdružení umělců klasiky posléze vytvořilo 7. dubna 2020 facebookovou skupinu, která nyní čítá přes 2300 členů. Na této facebookové stránce SUK srozumitelně zveřejňuje podstatné informace z jednání s ministerstvem atp. Mezi iniciátory sdružení jsou např. Radek Baborák, Václav Luks, Tomáš Netopil, Adam Plachetka, Ivo Kahánek, Jakub Hrůša, Josef Špaček, Barbara Maria Willi, Jan Fišer, Jiří Dědeček a mnoho dalších. Jejich jednání přinesla výrazné výsledky například u známého kompenzačního programu Covid – Kultura II, jednorázové podpory 60 tisíc korun.

Výrazná osobnost hnutí SUK, dirigent Václav Luks, se mj. vyjádřil k nastalé situaci i v článku na Opeře PLUS pod názvem „Je načase říct: A dost!“, který naleznete ZDE. 

Ještě dříve, než koncepce kompenzací vznikla, založil hornista a dirigent Radek Baborák na jaře 2020 veřejnou sbírku. Uspořádal nyní již dvě na podporu hudebníků na volné noze, tedy těch, kteří nepobírají stálé platy. První sbírka vynesla 1.355.000 Kč a podpořeno bylo na 140 hudebníků, včetně samoživitelů s dětmi. Do konce druhé sbírky zbývá 57 dnů a je zatím vybráno 540.346 Kč.

Další facebooková stránka zabývající se komunikací s vládou a informováním umělců s názvem „Osvč -umělci-divadelníci/v době covidové/“ byla založena v září 2020 a nyní čítá přes 1700 členů. Zde informuje o svém jednání s Ministerstvem kultury choreograf Lukáš Vilt a herečka Jitka Sedláčková. Lukáš Vilt následně založil v prosinci 2020 neziskovou organizaci pod názvem Kulturní sféra, která má na Facebooku již přes 1000 sledujících.

SUK a Kulturní sféra mají odlišný dosah uměleckých profesí. Zatímco se SUK zabývá především nezávislými hudebními tělesy a jednotlivci z oblasti klasické hudby, Kulturní sféra se zaměřuje na muzikálové, činoherní a taneční produkce, pouliční umělce (buskeři), moderátory, zpěváky, osvětlovače, light designéry, jevištní techniky, maskéry, vlásenkáře, makeup artisty, fotografy ad.

I přes rozdílné cílové skupiny jsou však obě organizace ve vzájemném kontaktu. S Kulturní sférou jedná ze strany SUK Václav Luks. „Určitá míra rozdílnosti v samotném fungování zde je a jsem rád, že si s panem Luksem umíme vše v klidu vysvětlit a pochopit se vzájemně,“ říká Lukáš Vilt. Poněvadž se různé umělecké profese vzájemně prolínají a je třeba řešit různé body a vzájemně se kontaktovat, kromě SUK je Kulturní sféra v kontaktu také s Lindou Svidró z Asociace tanečních umělců ČR a Martinem Koldou z kreativní, eventové a produkční agentury Art 4 people.

„Motivací pro mě byla prokazatelná absence platformy, která hájí a zastupuje umělce a technické profese na volné noze. Úplně první signál byl 9. listopadu 2020, kdy se na mě obrátili kolegové ze Slovenska, kteří mají daňový domicil v ČR a pracují na našem území. Podle původních podmínek neměli nárok na dotační program Covid kultura II – jednorázovou podporu 60.000 Kč. To byl první bod, který se nám povedlo prosadit a poukázat na diskriminační zákon EU,“ vyjadřuje se ke vzniku organizace zakladatel kulturní sféry Lukáš Vilt.

Kulturní sféra jedná s ministerstvy kultury, průmyslu i financí, a v případě nutnosti se také obrací na vicepremiérku Alenu Schillerovou a premiéra Andreje Babiše. Důležitou spojkou v jednání je poslankyně Marcela Melková, která navrhuje, s kým se v dané problematice spojit či řeší dotazy s konkrétními lidmi v součinnosti s Kulturní sférou. „Často se prokáže, že opravdu ke kultuře nelze přistupovat jako k jednomu celku, protože některé body nejsou v určitých profesích akceptovatelné, ale v jiných lze akceptovat například různé výjimky,“ říká Lukáš Vilt. „Rádi bychom udrželi naši nezávislost a snažíme se sehnat soukromé investory/mecenáše pro náš spolek, abychom mohli s čistým štítem fungovat bez státních dotací, které jsou pro mnoho podobných organizací velmi skličující,“ doplňuje.

Mezi dlouhodobé cíle Kulturní sféry patřívytváření kvalitních pracovních podmínek pro OSVČ, prosazení statutu výkonného umělce/zaměstnance. Po ukončení pandemie plánuje fungovat dál – rozvíjet aktivity a podněty ke zlepšení pracovních podmínek, které dostává denně od lidí z umělecké branže.

Kulturní sféra spolupracuje s Ministerstvem průmyslu a sociálních věcí na náhradních pracovních nabídkách. Ve spolupráci s Úřady práce se snaží nabízet umělcům krátkodobé nouzové řešení typu zubní asistent, grafický designer atp. K těmto snahám zaznělo již v médiích několik kritických názorů. Lukáš Vilt však stanovisko hájí: „Jistě to není dlouhodobé řešení. V tiskové zprávě ÚP je také napsáno, že tato agenda je pomocná ruka při hledání dočasného zaměstnání. Tato pracovní místa vygenerovaná po celé české republice napříč profesemi jsou určená pro ty, kteří jsou ve velké tísni a opravdu si hledají zaměstnání v jiném oboru, protože musí uživit své rodiny a zaplatit finanční závazky. Zde jsme narazili u některých uměleckých profesí, že to je nemyslitelné, aby vypadli ze své umělecké profese a po půlroce se k ní vrátili. Tomu rozumím a naprosto respektuji. Ale organizace Kulturní sféra pod svá křídla přibírá také další profese jako jsou technické složky (jevištní technici, garderoba, maskéři, produkční a další), ale i některé umělecké profese, které nemusí mít denní dril a mohou si dovolit na pár hodin v týdnu přivýdělek v jiném oboru a ohlas od těchto lidí máme pozitivní. Každý, kdo se živí v kultuře jakoukoliv profesí, tak musí svou profesi milovat. Bez toho to nejde. Právě proto věřím, že většina lidí se bude chtít vrátit na svá místa, ale jistá obava z budoucnosti zde bude i nadále. Téměř rok se potýkáme s pandemií koronaviru a nejen kulturní systém absolutně selhal. Konkrétně v soukromém sektoru kultury se prokázala absolutní neznalost tohoto sektoru. Právě proto jsem přesvědčený, že statut výkonného umělce/zaměstnance je více než důležitý k tomu, aby vše fungovalo jako před pandemií a všichni mohli pracovat a rozvíjet svou profesi dál s vědomím, že už budou mít lidské podmínky pro fungování.“

Jedině budoucí vývoj zodpoví otázku, zda takové krátkodobé opuštění profesní dráhy nebude znamenat například masivní odliv některých uměleckých profesí, či ochuzení výběru v oblasti uměleckých oborů.