Jako lékaři se v současnosti potýkáme s akutně probíhající pandemií Covid-19, v níž sehrává hlavní úlohu naše vrozená buněčná imunita a spolu s ní i to, zda budeme, nebo nebudeme infekční. A zároveň také, jak dobře virovou infekci zvládneme. Rok od roku jsou totiž evidovány stále větší počty lidí, kteří onemocněli tzv. civilizačními chorobami. Vše jednoznačně souvisí s každodenním stresem a shonem. Změnily se také výrazně naše stravovací návyky.
Neustále někam chvátáme, v rodinách si nepovídáme a společensky se odcizujeme. Postupně tak ztrácíme sociální myšlení a chování a současně roste i naše agresivita. Vedle toho jsme v posledních padesáti až sedmdesáti letech zcela změnili stravovací návyky, změnila se i naše strava a příprava pokrmů.
Zcela otevřeně se dnes mluví o chronických zánětech nebo také o skrytém zabijákovi (skrytém zánětu) v našich buňkách, který je příčinou prakticky všech civilizačních chorob a pravděpodobně sehrává i roli v poškození naší DNA, tedy na vzniku geneticky podmíněných chorob.
Tento enormní nárůst všech chronických chorob (například onemocnění srdce – ICHS, vysoký krevní tlak, ateroskleróza, Alzheimerova či Parkinsonova choroba, epilepsie, astma, paradentóza, cukrovka I. a II. typu, artróza, osteoporóza, Crohnova choroba, případně jiné střevní záněty, Celiakie, bolesti zad a onemocnění meziobratlových plotének, onemocnění štítné žlázy, celá řada autoimunních chorob, ADHD, ADD, mentální retardace, psychické poruchy, rakovinná onemocnění, leukemie a celá řada dalších chorob) je tak velký, že mnoho z nás považuje nemoc za běžnou součást našeho života a je už jen velmi málo osob v našem blízkém okolí, kteří netrpí žádnou chorobou.
Tento nárůst statisticky ukazuje, že v posledních dvaceti letech došlo prakticky ke zdvojnásobení počtu těchto chorob. Jen například u cukrovky jsme v roce 1980 registrovali 108 milionů osob, ale již v roce 2014 to bylo 422 milionů lidí. A velmi podobná jsou čísla i u ostatních chronických onemocnění včetně rakoviny. Předpokladem vědců však je, že do roku 2035 dojde k dalšímu zdvojnásobení počtu nemocných, což by u zmíněné cukrovky znamenalo, že bude v roce 2035 necelá jedna miliarda osob trpících touto nevyléčitelnou chorobou.
Alarmující nejsou jen čísla, ale i skutečnost, že řada těchto chorob začíná mnohem dříve, tedy že jsou jimi postiženi stále mladší generace a většina lidí dnes neumírá stářím, ale na civilizační choroby v daleko mladším věku.
Tyto závěry vyvolaly a vyvolávají jedinou otázku: Proč?
Stejnou otázku si položila řada vědců po celém světě a našli odpověď.
Nejprve ale něco k chronickému zánětu v buňkách. V našem těle rozeznáváme dva druhy zánětů: akutní zánět, který je doprovázen bolestí, otokem, zarudnutím, zvýšenou teplotou či horečkou a poruchou funkce. Laboratorně u něho vidíme zvýšené zánětlivé parametry. Nedoléčený akutní zánět pak přechází v chronický zánět, ale častěji vzniká chronický zánět zcela samostatně a od začátku se vyvíjí jako chronický proces. Chronický zánět je naopak zcela tichý, nebolestivý, bez zarudnutí a otoku, bez zvýšené teploty, laboratorně bez zvýšení zánětlivých markerů, tedy zcela skryt před klinickým i laboratorním vyšetřením. Chronický zánět si můžeme představit jako řadu chemických na sebe navazujících reakcí, jež ve svém důsledku vedou k poškození lysozomálních váčků, k uvolnění a aktivaci enzymů (MMP), které štěpí kolagen buňky. Hlavní funkcí kolagenu v buňce je udržovat trojrozměrný tvar buňky. Pokud enzymy postupně a chronicky štěpí tento kolagen, odstraňují jej z buňky, dojde pak jednoho dne ke zhroucení tvaru této buňky a buňka v dané tkáni či orgánu změní svoji pozici, pohne se a tím přeruší vazby s ostatními buňkami, jež jsou v bezprostředním okolí. Dojde tím k porušení správné komunikace buněk mezi sebou. Pokud dojde k takovým změnám na vícero místech ve tkáních či orgánech, dochází k funkčním změnám příslušného orgánu či tkáně, která je pak diagnostikována jako příslušná civilizační choroba, ať už osteoporóza, epilepsie, počínající cukrovka nebo artróza.
Další otázka je, proč dochází k nárůstu chronického zánětu, který vede k poškození buněk v našem těle a k rozvoji všech infekčně nepřenosných civilizačních onemocnění?
Tady vědci učinili geniální objev. Srovnali buňky osob žijících před lety s buňkami dnešních lidí a nalezli tři zásadní rozdíly:
1. Složení buněčné stěny: každá buňka má obal, stěnu, která je tvořena pouze tukem a tento tuk je reprezentován jen omega 3 a omega 6 mastnou kyselinou (MK). Co jsme dříve nevěděli a víme až nyní, je, že naši předci měli v buněčném zastoupení omega 3 MK a omega 6 MK v poměru 1:1, maximálně 1:2. V dnešní době bylo provedeno asi 630 tisíc krevních vyšetření, které prokazují, že má evropská populace tento poměr 1:15 až 1:50!
Buněčná stěna je přitom pro buňku jakýmsi mozkem. Ona rozhoduje, co buněčnou stěnou projde do buňky a naopak jaké odpadní látky vznikající při metabolismu vypustí z buňky ven. Rozhoduje tedy, jak bude buňka živena a nakolik se vyprázdní. Tato její správná funkce je určena právě již zmíněným poměrem omega 3 a omega 6 MK, přičemž správný poměr je 1:1. Podle vědeckých závěrů je přijatelný poměr až 1:3. Avšak poměry 1:15 až 1:50 jednoznačně poukazují téměř na nefunkčnost našich buněk. Tyto poměry mají pak za následek špatnou funkci buněčné stěny, tedy špatný příjem i špatný výdej.
Proč dochází k těmto poměrům? Zdrojem omega 3 MK pro lidský organismus jsou především mořské řasy (dalšími zdroji je avokádo, vlašské ořechy nebo lněná semínka). Pro složení buněčné stěny jsou ale rozhodující omega 3 mastné kyseliny z mořských řas. Proto ryby žijící volně na moři, které se živý řasami, mají v sobě omega 3 MK. Zdrojem omega 6 MK jsou potom všechny rostlinné oleje, jež jsou dnes součástí prakticky všech potravin, které nabízejí supermarkety.
Nevadilo by nám, že máme malý příjem omega 3 MK (málo konzumujeme čerstvé mořské ryby), vadí nám ale velký příjem omega 6 MK v potravě, protože si tím vytváříme velký nepoměr omega 3 a omega 6 v našich buněčných stěnách, což potom vede k nesprávné funkci buněčné stěny a k vytvoření prozánětlivého prostředí v buňkách, jež podporují chronický zánět. Současný stav populace je proto přirovnáván k ledovci.
2. Nedostatečné množství antioxidantů a vitamínů v buňkách: zdrojem je pro nás zelenina a ovoce. Tím, že je prakticky veškerá zelenina pěstována v chemicky hnojené půdě a ovoce na stromech chemicky ošetřováno postřiky, dochází při jejich skladování a převozu k plynování, což v nich výrazně snižuje množství vitamínů. Bylo dokonce spočítáno, že zelenina a ovoce, které konzumujeme, obsahují o 90 procent méně vitamínů, než měli k dispozici naši předkové před 150 lety!
Zásadní funkcí vitamínů vůči chronickému zánětu v buňkách je přitom schopnost zabránit vzniku chronického zánětu, nebo blokovat jeho jednotlivé kaskády tak, aby se zcela zastavil.
3. Posledním zjištěním je, že nám správně nefunguje buněčná imunita: ta je reprezentována T lymfocyty. Jde o naši vrozenou, nespecifickou imunitu, která vlastně rozhoduje, zda budeme, nebo nebudeme nemocní. Na ni teprve navazuje protilátková, specifická imunita. Buněčná imunita funguje tak, že k toxinu, viru, rakovinné nebo poškozené buňce přistoupí, pohltí ji a enzymaticky zničí a odstraní. Takto funguje naše buněčná imunita, pokud má dostatek zdroje energie. Tou je pro ni 1,3 – 1,6 Beta glukan, což je složitý cukr obsažený v houbách, jako je třeba Reishi. V evropských zemích najdeme tento cukr v pekařském kvásku. Tady ale opět narážíme na problém, protože se dnes celá řada pečiv zadělává chemickými urychlovači a kváskem, takže se do našeho těla nedostává dostatek betaglukanů a nemůže tudíž správně fungovat ani naše buněčná imunita. Proto také existuje celá řada alergií, autoimunitních chorob a rakovin.
Podtrženo a sečteno: nesprávné složení stěny buňky, nedostatek vitamínů a nedobře fungující buněčná imunita – to vše vytváří podmínky pro vznik a „bezproblémový“ průběh chronického zánětu v buňkách se všemi důsledky. Navíc omega mastné kyseliny, antioxidanty a imunoglukany jsou látky, které naše tělo neumí vytvořit, neumí je ani skladovat a musí je proto pravidelně každý den přijímat v dostatečném množství.
Jak ale vzniká chronický zánět?
Chronický zánět vzniká v centru naší imunity, tedy v tlustém střevu, jež je nyní nazýváno také druhým mozkem. Na sliznici tlustého střeva, která je tvořena jen jednou řadou buněk, je přítomen hlen, v němž žijí G+ bakterie, směrem k centru průsvitu střeva se pak nacházejí G- bakterie.
G+ bakterie jsou prakticky zodpovědné za naši imunitu, neboť tvoří kyselinu máselnou, jež má velmi silné protizánětlivé a protirakovinotvorné účinky.
G+ bakterie se přitom živí rozpustnou vlákninou. Podle doporučení odborníků by měla naše strava denně obsahovat 20 až 30 g čisté vlákniny, abychom měli dostatek G+ bakterií. V dnešní stravě přijímáme ale denně asi jen 3, 8, maximálně až 12 g čisté vlákniny (a mnozí, přiznejme si to, vůbec žádnou vlákninu), což je nedostačující a G+ bakterie jsou tak postupně nahrazovány G- bakteriemi, jež jsou zdrojem fosfolipidů, které se z nich uvolňují při jejich zániku. Ty se pak ve velkém množství dostanou do kontaktu se střevní sliznicí a poškozují vazby mezi buňkami, které se poté uvolní a vzniká mezi nimi prostor, kterým proniká do našeho těla řada toxinů. Vzniká tím tzv. syndrom propustného či děravého střeva.
Množství toxinů napadá potom celou řadu buněk, protože buněčná imunita, která by to měla zastavit, správně nefunguje. Stejně tak nesprávně funguje buněčná stěna a toxin se vinou toho dostává do buněk. V buňkách chybí takové množství vitamínů a antioxidantů, aby zabránily vzniku chronického zánětu, tedy kaskádě chemických reakcí, jež vedou k aktivaci enzymů, které štěpí v buňkách kolagen, způsobují destrukci buněk a dochází k přetrhání vazeb a narušení komunikace jednotlivých buněk ve tkáních a orgánech.
Tento proces běží řadu týdnů, měsíců, roků, až dojde ke vzniku chronické nemoci, tj. civilizační nemoci. Takto je objasňována příčina vzniku civilizačních chorob. Současná medicína dokáže však diagnostikovat až příslušnou nemoc, zatím ale není schopna diagnostikovat vlastní chronický proces v buňce. Vlastně jen tlumí chemickými látkami projevy či příznaky chorob, ale neřeší příčinu nemocí.
Jestliže máme dostatek G+ bakterií, tvoří se i dostatek kyseliny máselné, která takto působí při vstřebávání v tlustém střevu i v celém našem organismu. A když je v celém lidském organismu dostatek kyseliny máselné, pak působí silně protizánětlivě a protirakovinotvorně. (Pokračování příště)
MUDr. Michal Kravec, chirurg a lékař
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Chcete předejít civilizačním chorobám a chronickým zánětům v těle?
Kontaktujte nás, rádi Vám zprostředkujeme odbornou konzultaci a pomoc e-mail: info@astrolife.cz, tel.: +420 776 644 721.
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
