Pro první část středeční etapy z Neomu do Ala-Uly (583 km, 342 km RZ) neexistuje dostatek superlativů, aby popsaly krajinu. Kopcovité oblasti jsou opravdu úchvatné. Písečné tratě však poskytly účastníkům soutěže hodně navigačních možností, aby zvládli všechna údolí.

Vítězné tažení Dakarem 

Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik David Švanda v 10. etapě Dakaru vyhráli. Po včerejším vítězství byl sedlčanský speciál týmu Big Shock! Racing v cíli v kategorii kamionů opět nejrychlejší. Znovu tak dokázal, že obávané ruské posádky je možné porážet. Úspěchu napomohla sehraná parta týmových mechaniků, kteří dokončili práci těsně před šestou hodinou ranní. Odpočaté posádce předali stoprocentně spolehlivý kamion. Čeští závodníci dokázali jeho potenciál naplno využít a suverénně ovládnout špičku kategorie kamionů. Ve vedení se udrželi od startu až do cílové rovinky, jen na jednom z kontrolních bodů zaznamenali druhý nejrychlejší čas. Během etapy měnili jednu pneumatiku a v cíli byli rozesmátí v lyžařských brýlích a bez předního skla.

Závodníky týmu Big Shock! Racing nerozházelo, že na startu přišli o benefit větších rozestupů, když byly kamiony řazeny až za třicátý startující osobní vůz. Do etapy byly bez rozdílu pořadí vpouštěny po třiceti sekundách. Posádka přijela do cíle v lyžařských brýlích a její kamion Karel neměl čelní sklo. „Zajímavá zkušenost otvírat celou etapu. Byla hodně navigačně těžká, ale Ferry si poradil. Moc chyb jsme neudělali. Měnili jsme jen jednu pneumatiku. A také posledních sto kilometrů jsme jeli bez okna. Trefili jsme větev, prasklo nám přední sklo, ale zdálo se, že vydrží. Až najednou ruplo komplet a vyvalilo se na nás. Kluci ho museli vykopat za jízdy. Nasadili jsme lyžařské brýle. Já je pak zase musel sundat, protože mě pod nimi tlačily moje původní dioptrické. Máme krásně opískované zuby,“ hlásil v cíli Martin Macík unisono. 

Úterní i středeční vítězství v etapě bylo zaslouženým výsledkem společného nasazení všech členů týmu Big Shock! Racing. Sehraná parta mechaniků poslední dvě noci téměř nespala, protože kamion Karel potřebuje každou noc důkladný servis. Pomáhá, že mechanici kamion znají do posledního šroubku. Sami ho postavili v sedlčanských dílnách podle devatenáctiletých zkušeností šéfa týmu Martina Macíka staršího. 

Perfektních výsledků by nebylo možné dosáhnout ani bez pomoci týmového manažera Martina Pabišky a občanské odvahy navigátora Františka Tomáška, který letos Karlovi udává směr s obdivuhodným přehledem „Říkáme tomu občanská odvaha. Pomáhá nám, že se s Martinem tak dobře známe, kamarádíme spolu spoustu let. On už podle mého hlasu, podle poklepávání mé nohy pozná, co se mi honí v hlavě. A dokážeme si tak v kabině vzájemně pomoci. Jedeme letos s Matesem i Davidem stoprocentní koncentraci, ale je super, že se i v těch vyšponovaných situacích dokážeme zasmát a pobavit,“ popisuje Tomášek. 

Dodává, že organizátoři letos nastražili několik navigačních špeků, proto občas bloudí všichni, včetně Rusů. „V minulých letech se nestávalo, že bychom je tolikrát potkávali v protisměru. Vidíme, že i východní topové posádky se letos ztrácejí,“ říká Tomášek, který letos poprvé naviguje podle elektronického roadbooku.

Rallye Dakar, 10. etapa: Macík bez skla vyhrál. A co další Češi?

Michek a Engel ve dvacítce 

Desátá etapa Dakaru se oběma motocyklistům stáje ORION – Moto Racing Group vydařila. Martin Michek v ní obsadil 13. místo a v průběžném pořadí už je dvanáctý. Jeho týmový parťák Milan Engel zajel dvacátý nejlepší čas a celkově se posunul na 19. příčku. „Vyvaroval jsem se zásadnějších chyb. Obtížně se předjíždělo, protože na rovinatých úsecích se hodně prášilo,“ uvedl Michek. „Dostat se před někoho bylo v tom prachu téměř nemožné. A jelikož jsem na začátku hodně ztratil, už jsem toho moc nestáhl,“ doplnil parťáka Engel.

Závodníci museli ve středu zdolat 583 kilometrů, z toho 342 km měřených. Tahle porce oproti minulým dnům naznačovala určitou úlevu. „Podle organizátorů mělo jít o jednodušší etapu. Snadnější však rozhodně nebyla. Navigačně to bylo dost složité. Tentokrát nebyly žádné duny, jen samé řečiště a šotoliny, takže hodně kamení,“ popsal Engel.

S drsným povrchem neměl problém on i jeho motorka. „Na dvoustém kilometru jsme v servisní zóně museli měnit pneumatiku. Z těch kamenů byla úplně rozdrbaná,“ uvedl rodák z Jablonce nad Nisou, který se dvě etapy před koncem prokousal do TOP 20 průběžné klasifikace. „Moc mě to těší. Ve dvacítce se chci udržet. Dám do toho všechno a doufám, že to vyjde.“

K posunu ve výsledkové listině oběma českým jezdcům pomohlo i odstoupení dosavadního lídra kategorie motocyklů Chilana Corneja, který sice etapu po pádu dokončil, ale nakonec putoval do nemocnice na pozorování. „Corneja je mi moc líto, protože jsem mu to přál. Jeho pád ale jen potvrzuje, že nebezpečí číhá na každém metru. Je potřeba stále udržovat koncentraci. Nejhorší je, když se člověk podívá do roadbooku a chvíli nedá pozor. Pak z toho může být velký problém,“ nastínil Engel.

Oba jezdce týmu ORION – Moto Racing Group čeká ve čtvrtek možná ta nejobtížnější zkouška. 11. etapa, jejíž prvních sto kilometrů povede dunami, má podle pořadatelů rozhodnout o konečném pořadí. „Podle organizátorů je to největší letošní strašák. Ale to tady je vlastně každá etapa. Všude číhá nějaké nebezpečí. Budu si muset dávat velký pozor, aby mě to zase někde nevystřelilo,“ zdůraznil Michek. 

Rodák z Českých Budějovic se však na Dakaru stále zlepšuje. Nyní už je blízko první desítky pořadí. „Dokud člověk neprojede cílem, tak je reálně všechno. Budu do toho dávat maximum a uvidíme, co to výsledkově udělá. Budu se ale hlavně soustředit na to, abych si to užil,“ řekl Michek.

Sil na to má podle šéfa stáje Ervína Krajčoviče stále dost. „Z Martinova výrazu v cíli mi vždycky přijde, že by klidně mohl vyrazit do další etapy. Oba kluci jsou na tom fyzicky dobře. Těla mají samozřejmě unavená, ale výrazně je nic netrápí,“ přiblížil Krajčovič. „Hodně strečují, aby trochu uvolnili svaly. A také používáme takové věcičky, které pomocí elektrických impulsů sval masírují a prokrvují,“ prozradil Krajčovič s tím, že Engel i Michek se mezi jednotlivými etapami snaží vždy pokud možno co nejvíce vyspat. „Jenže já když si lehnu a zavřu oči, tak pořád vidím kameny, hroudy a skály. Člověku se vždy to závodění promítá,“ smál se Michek.

Myš v modré pasti

Poslední dny Instaforex Loprais Praga Teamu se na Rallye Dakar 2021 nesou ve znamení čtyřek. Posádka Aleše Lopraise se s Pragou V4S DKR čtyři dny drží na čtvrtém místě průběžné klasifikace. Čtvrtá byla i ve včerejší etapě. Proto také ráno vyrážela jako čtvrtá do dalšího dne, celou speciálku absolvovala v kleštích čtveřice kamazů a v cíli ji od vítěze dělily rovné čtyři minuty…

Na trať středeční rychlostní zkoušky se Praga vydala za dvojicí kamazů. Další dva ruské stroje startovaly v půlminutových intervalech hned za Alešem Lopraisem, Khalidem Alkendim a Petrem Pokorou. A „modrá armáda“ si své soupeře, kteří v této fázi závodu v průběžném hodnocení nejvíc ohrožují její dominantní postavení na medailových pozicích, nekompromisně pohlídala.

„Jsem smutný, nedalo se s tím nic dělat. Startovali jsme přesně mezi kamazy, dva před námi, dva za námi. Rusové si s námi hráli jako kočka s myší. Nepustili. Celou erzetu jsme jeli v jejich prachu. Takové soutěžení mě nebaví,“ říká Aleš Loprais, jenž v etapě z Naúmu do Úly obsadil sedmé místo.

Na speciálce dlouhé 342 kilometrů svedla špička kategorie kamionů další velmi vyrovnanou bitvu. Prvních sedm vozů dělily v cíli rovné čtyři minuty, proto výsledky celkovým pořadím nijak zásadně nezamíchaly. Loprais je stále čtvrtý, jeho odstup od třetího Mardějeva narostl jen o 44 sekund a celkově zůstává méně než osmnáctiminutový. 

„Auto je skvělé, Aleš má také formu a speciálku jsme zvládli bez defektu, což byl v té spoustě prachu malý zázrak,“ míní Petr Pokora. „Erzeta se mi nelíbila. Dost už bylo kamení, defektů a poškozených věcí na podvozku. Těším se do písku.“

Rallye Dakar 2021: Konečné výsledky

Pabiška míří do třicítky

Rychlostní zkouška o délce 342 km byla velmi složitá pro členy Jantar Teamu na navigaci, ale jinak rychlá po kamenitých pistách. David Pabiška dojel na 38. místě a v celkovém pořadí si polepšil na 31. příčku. 

V pořadí Original by Motul dojel David etapu na 5. místě, ale i 2 etapy před koncem drží 4. místo celkového pořadí kategorie. „Navigace byla extrémně náročná a moje dvouletá navigační pauza se projevila naplno. Zažil jsem hodně etap se složitou a těžkou navigací, ale nikdy ne v délce 370 kilometrů. Bloudil jsem hodně, tím jak se na to člověk soustředí, tak jde samozřejmě znatelně dolů rychlost, takže za mě dneska spokojenost, že jsem v cíli bez penalizací. Jenom se modlím, aby to nebylo zítra stejné,“ řekl Pabiška.

Rudolf Lhotský dnes zajel 46. Čas, což znamenalo 9. příčku v Original by Motul. V celkovém pořadí mu patří 43. místo a v Original by Motul si drží 9. pozici. „Etapa patřila mezi ty jednodušší, co se jízdy týče, ale navigačně to bylo hodně složité. Ráno jsem předjel pár soupeřů, ale poté jsem ve fesh-feshi (jemný písek) upadl, bouchnul se do hlavy a dalších sto kilometrů se z toho dostával. Nebylo to příjemné, ale dojel jsem. Musím víc pracovat na motorce, začala lehce zlobit spojka, tak to rozeberu a uvidíme,“ uvedl Lhotský.

Rallye Dakar, 9. etapa: Macík vyhrál etapu

Podmol: Nejlepší výsledek

Desátá etapa Rallye Dakar byla pro motocyklistu Libor Podmola výsledkově dosud nejúspěšnější. Po 583 kilometrech, z nichž bylo 342 km měřených, byl v cíli na 25. místě. „Tahle etapa mi přišla zatím nejpříjemnější. Z umístění mám radost, ale jsem zase pořádně zničený,“ uvedl šéf Podmol Dakar Teamu. 

Bývalého mistra světa ve freestyle motokrosu několik dní trápí namožené šlachy v rukách. I přes tento hendikep ale poskočil na průběžnou 33. příčku. Mohlo to být i lepší, ale mírně ho zbrzdily dva menší pády. „Nebylo to nic hrozného. Stalo se to v kamenité pasáži, kde jsem jel naštěstí pomaleji. Ale bouchl jsem se do palce, což v tom mém stavu nebylo zrovna příjemné. Ruce mám v háji. Už jsem se jen soustředil, abych dojel do cíle,“ popsal Podmol.

Nováček na slavné rallye si ale jinak etapu užíval. „Všiml jsem si, že hodně závodníků docela dost bloudilo, ale já jel navigačně poměrně dobře. Až asi deset kilometrů před cílem mě zmátl jeden Australan, který se mě ptal na již projetý waypoint. Nakonec jsme našli cestu. V bivaku se mi pak omlouval, že se spletl,“ prohlásil Podmol.

Podle svých slov se na Dakaru den ode dne zlepšuje a nabírá zkušenosti. „Každou etapu jsem takový sečtělejší a dávám si víc pozor. Jezdím chytřeji a snažím se lépe navigovat. Jedu více hlavou než na začátku,“ přiznal. To se mu jistě bude hodit v jedenácté erzetě, která má být podle organizátorů nejobtížnější. „Slyšel jsem, že to bude super náročný. Musím být opatrný. Ty nástrahy tady číhají na každém kroku,“ uvědomuje si.

Prvních sto kilometrů předposlední etapy má vést dunami. A to bude pro Podmolovy bolavé ruce velká zátěž. „Lépe se mi jede na těch rychlých pistách, kde člověk upaluje až 160 km/h. Na nich mi to jde nejlíp. I když ono vlastně úplně nejde o to, co mi nejvíc vyhovuje, ale co je pro mě menší utrpení. Řečiště jsou zrádná pro všechny. Ta nemůže mít rád nikdo. Je to v nich fakt hodně nebezpečný. Jezdíme tam pomalu a je to fyzicky náročné. Duny jsme tu asi už pět dní neviděli, ale ještě si asi užijeme,“ dodal Podmol.

Po 8. etapě Dakaru: Tománek pomohl Lopraisovi a skončil

Ouředníček jako z pohádky

Posádka Ouředníček – Křípal poprvé na Rallye Dakar během desáté etapy neřešila zásadní problémy. Na trati předjela spoustu závodních strojů a na jednom z průjezdních bodů figurovala na 29. místě. Umístění ale zkazila opět poloosa, která se naštěstí poroučela těsně před cílem.

S nejlepší náladou v dosavadním průběhu soutěže přijížděli do bivaku v Al Ule Tomáš s Davidem. „Konečně jsme si spravili náladu. Zažili jsme totiž letošní první téměř bezproblémový dakarský den. Sice se opět hodně prášilo, ale rychlostní zkouška byla, oproti našemu očekávání, mnohem hezčí než včera. Kamenitých pasáží výrazně ubylo. Užili jsem si i cesty ve výškách a mělo to spád,“ liboval si pilot Tomáš Ouředníček

Posádka Ultimate Dakar Racing týmu hned od začátku nasadila ostré tempo a předjížděla jedno auto za druhým. „Na začátku rychlostky jsme mohli hodně předjíždět, ale pak už ne. Změnil se vítr a kvůli prachu toho moc vidět nebylo. Tam jsme sice nějaký čas ztratili, ale až skoro do cíle jsme neměli žádný problém,“ říká Tomáš a navigátor David Křípal ho doplňuje: „Buginy strašně práší. Jedou na své technické hraně, takže kolikrát ani jejich piloti nechtějí uhýbat. Dostat se před ně bezpečně je fakt složité. Tím spíš, že na trati číhalo víc nebezpečných úseků. Viděli jsme jednu z bugin, která narazila krátce po startu do skály v pravotočivé zatáčce. Máme za sebou desátou etapu a do cíle zbývá spousta kilometrů. Takže nikdo nemá nic jistého.“

Ovšem přišly na trati problémy. Naštěstí až deset kilometrů před cílem, kdy se z auta ozvaly divné zvuky. „Opět to byla poloosa. Když už jsme byli takový kousek od cíle, řekli jsme si, že to dojedeme. Tak jsme zavřeli mezinápravový diferenciál. A pomalou jízdou to dotáhli až do konce. Tam jsme sice nějaké pozice ztratili, ale 29. čas na jednom z průjezdních bodů na trati nás potěšil. Tím spíš, že jsme startovali vzadu, kde vás zdržuje spousta malých bugin a pomalejších aut, protože se těžko předjíždí,“ vysvětluje Tomáš, který Toyotu Hilux přivezl do cíle jako 36. v pořadí aut. V průběžném klasifikaci je na 44. místě.

Největší výzvou bude podle posádky následující etapa. „Čeká nás poslední dlouhá, a hlavně hodně těžká etapa. Podle pořadatelů snad úplně nejtěžší v letošním ročníku. Překonávat máme až sto kilometrů dun, které při trasování pořadatelé najížděli dva dny. Můžou se kompletně změnit dosavadní výsledky. Půjdeme do toho ale s maximálním nasazením a velkým očekáváním. I když nám pomalu docházejí náhradní díly. My už skoro nemáme, co na auto dát.  Ale znáte nás, my to nikdy nevzdáme,“ připomíná pilot Tomáš Ouředníček.

Rallye Dakar, 7. etapa: Loprais oslavil narozeniny

Macháček drží vedení 

Krátkou, ale těžkou desátou etapu mají jezdci Buggyra Racing úspěšně za sebou. Jednohlasně se pak shodují, že do cíle je to už „kousek“ a začíná se taktizovat. Všechny čtyři posádky týmu s českými kořeny si drží své vybojované pozice. 

Tým Buggyra Zero Mileage Racing zvolil v desáté etapě taktiku, kdy Tomáš Enge kryl záda Josefovi Macháčkovi. „Když jste na prvním místě, tak jdete do etapy s mírným strachem. Z počátku to bylo divné, zase hodně kamení a dost se prášilo. To se mi opravdu nelíbilo. Ale druhou půlku jsme si užili. Na sto šedesátém kilometru jsme sice dělali defekt, ale Tomáš s Vlastíkem nastoupili a byla to rychlost, jak ve formuli 1,“ pochvaloval si Josef Macháček, který drží v kategorii lehkých prototypů první pozici. 

Tomáš Enge dnes plnil roli bodyguarda Josefa Macháčka. „Bylo to relativně krátké, i když stále přes tři sta kilometrů. Pepa vede, což je naše aktuální priorita. Máme v týmu novou funkci a stále se učíme nové věci. Kryjeme mu záda a dnes jsme u něj dělali jeden defekt pneumatiky. Jsem plný dojmů a poznatků a potřeboval bych, aby ten Dakar začal od začátku,“ říkal s úsměvem v cíli Tomáš Enge. 

Do technických problémů se dostala posádka Martina Šoltyse. „Nějak si ke konci Dakaru vybíráme smůlu. Z počátku vše dobrý a pak se ozval Tomáš Šikola, že nám mizí rychle nafta. Museli jsme zastavit a zjistili, že nám praskla jedna hadice od nádrže. Opravou jsme ztratili zase hodně času, ale Tomáš to zvládl. Ke konci ještě vařila voda, ale dojeli jsme to. Ještě dva dny, to už musíme dát,“ uvedl Martin Šoltys, který si i přes hodinovou ztrátu drží v absolutním pořadí desáté místo.

Naopak bez problémů jel osmý Ignacio Casale a bylo z toho konečné osmé místo. „Po včerejší etapě je to vzpruha! Myslím, že ve druhém týdnu jsem si na auto pomalu zvykl. Ztráta osm minut je myslím velmi solidní. Museli jsme ale sníst hodně prachu. Celkově jsme devátí, ale i to beru. Je to přece jen první rok v kamionu. Ještě nás čekají dvě těžké etapy a je potřeba vydržet,“ řekl devátý muž průběžného pořadí. 

Nejdelší speciál v soutěži z Al-Ula do Janbu (557 km, 511 km RZ) připraví prostor pro rozhodující zúčtování mezi zbývajícími posádkami. Duny jsou po několika dnech zpět, aby oddělily ty nejlepší od ostatních v oceánu písku táhnoucího se téměř sto kilometrů. Časové rozdíly mohou být obrovské. Sám ředitel závodu David Castera několikrát upozornil, že právě jedenáctá etapa bude tou vůbec nejtvrdší.