Reakcí na stres může být porucha přizpůsobení: Jak ji poznat a co s ní?
Současná situace spojená s pandemií COVID-19 přináší zvýšené nároky na zvládání stresových situací. Mnoho lidí se bojí o své zdraví nebo o zdraví či život svých blízkých a mnoho také své blízké ztratilo. Někteří nemohou vykonávat své povolání a dostávají se do vážných existenčních potíží.
Pokud nás v životě potká něco takto náročného, můžeme zaznamenat nejrůznější obtíže, které negativně ovlivňují naše běžné fungování. Najednou nemůžeme spát, nemůžeme jíst nebo nám jídlo vůbec nechutná. Ráno nám připadá nemožné vstát z postele a věnovat se obvyklým věcem nebo se naopak nemůžeme v činnosti vůbec zastavit. Nemůžeme přestat plakat nebo máme pocit, že nám zmizely emoce a necítíme vůbec nic. Dělá nám obtíže zapamatovat si cokoli nového, soustředit se na čtení, na film nebo na to, co nám vypráví kamarádka.
Najednou nerozumíme světu, nechápeme, co se okolo nás děje. Připadáme si najednou neschopní nebo horší než ostatní. Děsíme se jakéhokoli úkolu, znepokojuje nás i tlukot vlastního srdce, svírá se nám žaludek nebo máme nejrůznější nepříjemné myšlenky, co špatného by se nám nebo komukoli mohlo stát nebo co špatného bychom mohli způsobit.
Úzkost, deprese, nebo něco jiného?
Takové potíže nás mohou zneklidňovat proto, že svým obrazem připomínají úzkostnou nebo depresivní poruchu. Pokud se ale objeví ve spojitosti s konkrétní náročnou životní situací, jako je vážná nemoc, ztráta blízké osoby, ztráta zaměstnání, napadení, znásilnění, přírodní katastrofa a podobně, nebo se objeví v období velké životní změny (svatba, stěhování, emigrace, u dětí změna školy, hospitalizace…), jedná se spíše o potíže s přizpůsobením se extrémnímu stresu, novému nebo neznámému, odborně o tzv. poruchu přizpůsobení.
Náš organizmus si potřebuje složitou nebo neznámou situaci nějakým způsobem zpracovat. Stejně jako se tělo v extrémním horku snaží ochladit extrémním pocením, stejně tak můžeme očekávat, že mysl nepřejde extrémní (nebo úplně nový) zážitek úplně bez povšimnutí.
Způsob, jakým se vyrovnáváme se změnou (stresem, problémem), záleží na naší genetické výbavě, výchově, minulých zkušenostech, na našem zdravotním stavu i na prostředí, ve kterém se právě vyskytujeme. Mohou se objevit potíže úzkostného rázu, depresivního rázu nebo kombinace obou či úplně specifická reakce. Složitá životní událost nám každopádně neumožňuje pokračovat v životě způsobem, na který jsme byli zvyklí. Musíme hledat novou cestu, jak na novou zkušenost reagovat a jak se s ní naučit žít.
Jak z toho ven
Akutní reakce na stres, při které jsou obvykle přítomny vegetativní příznaky, jako je zrychlené bušení srdce, zrychlení dechu, pocení a podobně, většinou odeznívá během několika hodin nebo dní. Posttraumatická stresová porucha může trvat i několik měsíců. Ta je charakteristická opakujícími se, vnucujícími se vzpomínkami nebo sny, zobrazujícími traumatickou událost, spojenými často s pocity viny.
Co pro sebe můžeme udělat, abychom se pokusili vyhnout vážným potížím? Kromě udržování organizmu v celkové kondici (dobrá strava, pitný režim, spánek, přiměřená aktivita a odpočinek) můžeme prozkoumat, jak se chováme v situacích, kdy se dostaneme do stresu (do problému) a naučit se postupy, jak takové situace lépe zvládnout. Když se ve složitých situacích potřebujeme například zklidnit, hledáme, co nám s tím pomůže. Postupů, jak trénovat zklidnění, je celá řada, například dechová cvičení, relaxace, meditace, jóga, jiná fyzická aktivita, imaginace. Některé z nich najdete zde.
Pokud nám nic nezabírá, můžeme spoluprací s odborníkem propátrat, co by nám v nevědomí mohlo bránit cítit se lépe. Psychoterapie se zaměřuje i přímo na příznaky, které nás obtěžují, a pomáhá je zvládnout.
Úlevu nebo akutní pomoc nám mohou poskytnout i léky. Když se v extrémně náročné situaci právě nacházíme a přepadá nás panika, můžeme ji zkusit zastavit třeba zaměřením na něco, co můžeme jednoduše vnímat. Podívat se okolo sebe a hledat všechny objekty určité barvy nebo si vyjmenovat vše, čeho bychom se v tu chvíli mohli dotknout. Taková aktivita nám může pomoci nastartovat naše kognitivní funkce, tedy místo chaosu začít přemýšlet nad tím, jak z problému ven.
V dlouhodobějším stresu je důležité si připustit, že stres prožíváme, že situaci vnímáme jako náročnou, ne-obvyklou, a proto, zcela logicky, potřebujeme nové, ne-obvyklé jednání, kterým takovou situaci zvládneme. Jaké bude to vaše?
