Stovky dobrovolníků nabízejí pomoc. Nemocnice nemají zájem, případně o nich neví
- Vyčerpaní lékaři se potýkají s nedostatkem personálu v nemocnicích. Chybí vyškolení pracovníci, případně sanitáři či pomoc do kuchyní a prádelen.
- Podle mnohých už není kde brát, a přesto má Český červený kříž stále v rezervách více než tisíc vyškolených dobrovolníků. „Práci odborníků nezastanou, ale mohou stlát postele a odlehčit jim,“ řekl serveru iROZHLAS.cz šéf jejich krizového štábu Richard Smejkal.
- Iniciativa Sestry v záloze potom nabízí až 600 lidí, kteří si kvůli pomoci berou třeba i měsíc neplaceného volna.
- Problém je většinou v tom, že o sobě nevědí. Zájemce dokonce zdravotnická zařízení odmítají.
„Některé z nich si berou čtrnáct dní dovolené nebo měsíc neplaceného volna a jdou pomáhat.“ Tak loni na jaře popsala serveru iROZHLAS.cz zkušenosti Sester v záloze koordinátorka Renata Dubcová.
Koordinátorka Sester v záloze: Nevěřila jsem v dobro lidí. A i když jsem pořád pragmatik, tak už věřím
Číst článek
Momentálně je v dobrovolnické skupině na 1300 zdravotních sester, které jsou odhodlané ve svém volnu pomáhat. Polovina z nich ale nemá kde.
„Nevíme, jestli je to naše chyba a sestřičky nejsou potřeba, nebo jestli je pro nemocnice prostě jednodušší pracovat s někým, kdo tam přijde ve velké skupině,“ popisuje aktuální zkušenosti Dubcová.
Jedním dechem ale dodává, že s malými zdravotnickými zařízeními, která komunikují se sestrami napřímo, mají dobré zkušenosti. Ta větší ovšem podle ní nedokážou podobnou formu pomoci zpracovat.
„Od sester v záloze mám i přímou zkušenost, že když se nedostaly do nemocnice přes nás, tak se přihlásily samy a nepovedlo se jim to ani napřímo. Pak ztrácejí motivaci,“ říká.
‚Mají strach je tam pustit‘
Podobnou zkušenost z různých koutů republiky mají také zástupci Českého červeného kříže (ČČK). Třeba plzeňská pobočka může nabídnout sto dobrovolníků, kteří prošli jejich osmihodinovým ošetřovatelským kurzem, ale nemá komu.
Reportáže z nemocnic
- Porody v době pandemie. Porodnice jsou téměř bez covidových rodiček a novorozenců
- Hodiny a hodiny bez jídla, pití a pauzy. Personál nemocnice v Rakovníku jede na plné obrátky
- ‚Nikdo zvenku si to neumí představit, ani naše rodiny.‘ Sestry mají za měsíc i osmnáct dvanáctek
- Opětovný nárůst případů se promítá v nemocnicích. Zdravotníci si stěžují na lehkovážnost veřejnosti
„Tam, kde to funguje – tady u nás to není – chodí dobrovolníci do sociálních služeb, ale i do nemocnic. U nás podle mě vázne komunikace na kraji, kde nevysvětlili dobře nemocnicím, jak dobrovolníky využít. Mají asi strach si je tam pustit,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz ředitelka pobočky ČČK Lada Brožová. „Jde o to nechat profesionály odpočinout a dělat odbornou práci, dobrovolníci pak můžou stlát postele.“
Sami prý nemocnice oslovit nemůžou, jelikož nemají přístup k databázi. „Kraj řekl, že nám ho nedá, že si to budou dělat sami,“ dodává.
Redakce požádala o reakci mluvčí Plzeňského kraje Alenu Marešovou, do vydání článku ale odpověď nepřišla.
Práce v kuchyni? ‚Odmítají‘
Totožný problém hlásí z Vysočiny. „V médiích se neustále uvádí, že není personál, ale ve finále bylo třeba v nemocnici v Havlíčkově Brodě dobrovolníkům řečeno, že nemají adekvátní vzdělání, že hledají sanitáře. To mi přijde jako utopie,“ přibližuje šéfka oblastního spolku Červeného kříže v Havlíčkově Brodě.
Do sociálních zařízení se jim ale daří dobrovolníky zařazovat.
Podle mluvčí Kraje Vysočina Jitky Svatošové jde o problém jednotlivců, kteří nejsou v dobré fyzické kondici a těžkou práci sanitáře by nezvládli. Uvědomuje si, že několik z nich musely nemocnice v kraji odmítnout. „Třeba se hlásili i dva senioři, kteří jsou v ohrožené skupině, takže tam nemohou být,“ říká.
Stává se prý také, že lidé chtějí přímo na covidová oddělení. A pokud jim nabídnou místo v kuchyních a prádelnách, kde je akutní nedostatek personálu, odmítnou.
I proto nemocnice raději volí pomoc armády. „Jeden z nich je schopný pomoci s manipulací s osobou, s její hygienou, denním režimem i dalšími pomocnými pracemi, odpadá tak pohyb dalších osob na oddělení,“ pokračuje mluvčí Svatošová.
Příběhy dobrovolníků během pandemie: Odcházím domů s dobrou náladou a pocitem, že to byl skvěle strávený čas
Číst článek
Její slova potvrzuje také náměstkyně pro kvalitu péče v havlíčkobrodské nemocnici Lada Cetlová. U nich momentálně pomáhá deset vojáků a dále spolupracují i s některými mediky.
Odmítání dobrovolníků nicméně není podle Eduarda Söhlicha, šéfa Asociace českých a moravských nemocnic a ředitele nemocnice v Hranicích, celorepublikový problém. „Nemám informace o tom, že by byly nemocnice vůči této aktivitě uzavřené. Předpokládám, že je to o tom, že o sobě nevědí,“ reaguje na dotaz serveru iROZHLAS.cz.
Naopak si myslí, že by mohli pomoct také u nich, kde nyní nemůže pracovat asi dvanáct procent personálu. Normálně je to pět procent. „Jestli víte o nějakých dobrovolnících, tak je tady okamžitě přijmeme,“ podotýká.
V Praze práci mají
V Praze spolupráce Českého červeného kříže, magistrátu a nemocnic funguje. Například do Všeobecné fakultní nemocnice posílají dobrovolníky od října, nedávno je začala využívat i Nemocnice Na Františku.
„Někdy je těžké ukázat tento nezvyklý model. Proškolený dobrovolník totiž není úplně nepoužitelný, jak si někteří myslí. Může odlehčit práci sestrám, například v péči o lůžka nebo komunikací s pacienty,“ popisuje šéf krizového štábu Českého červeného kříže Richard Smejkal.
Český červený kříž školí dobrovolníky. ‚Člověk cítí morální povinnost pomoct,‘ říká absolventka kurzu
Číst článek
Nicméně si uvědomuje, že v metropoli je díky velkým fakultním nemocnicím a husté dopravě napojené na okolní města situace pro dobrovolníky jednodušší. Kladné zkušenosti s pražskými nemocnicemi má také Renata Dubcová ze Sester v záloze.
O problémech se zařazováním v některých krajích Smejkal ví, jejich řešení ale není jednoduché: „Záleží, jakou roli přikládá dobrovolníkům daný krajský koordinátor. Je to dané i tím, jestli je v kraji zřízen panel neziskových organizací, který může dobrovolníky aktivovat.“
Někdy se také pomoc do nemocnic dostane díky tomu, že se zástupci občanského sdružení znají s místními zařízeními.
Český červený kříž zatím vyškolil zhruba 3000 lidí a naučil je třeba polohovat pacienty, případně s nimi manipulovat na lůžku. Právě v těchto kurzech se ostatně základy ošetřovatelství učili i vojáci, kteří aktuálně v nemocnicích pomáhají.
Tisíc dobrovolníků už našlo své zařazení, stovky dalších ještě čekají. Podle Smejkala jsou dokonce ochotní za prací cestovat, a to až sto kilometrů. „Například teď dojížděli z Prahy do Hradce Králové,“ líčí.
Zároveň upozorňuje, že dobrovolnictví mohou lidé dělat i ze svých domovů, stačí zavolat svým starším příbuzným, kteří v této době mohou být osamělí.