„Než rybníky zamrznou, musí labutě odletět na jiné stanoviště i s mláďaty. Někdy se ale přihodí, že to nejmenší a nejslabší vzlétnout nedokáže. Aby zachránily ostatní potomky, musí ho dospělé labutě nechat tam, kde je. A právě tehdy lidé volají a mládě se dostává sem k nám,“ vysvětluje zakladatelka ostrovského spolku pro ohrožená a handicapovaná zvířata Hana Šimková s tím, že lidé už si zvykli. „Slabá zvířata na rybníce či v lese nahlásí nám nebo městské policii, odchytová služba je pak přiveze.“
Letos se tak spolek stará hned o tři mladé labutě. „Bohudíky jsou to na péči dosti skromná zvířata. Na jaře, budou-li v kondici, vypustíme je zpátky do volné přírody,“ usmívá se milovnice zvířat.
Třeba takové volavky jsou podle ní mnohem náročnější, hlavně finančně. „Těm se totiž musí kupovat ryby, labutě si vystačí s pšenicí,“ upozorňuje Hana Šimková.
Místo housek ovesné vločky
Za největší chybu, kterou lidé celoročně dělají, považuje krmení labutí a kachen ztvrdlým pečivem. „Pečivo ale není vhodné téměř pro žádné zvíře, snad vyjma slepic a pašíků v chlívku. Když už chcete labutím a kachnám přilepšit, ideální jsou ovesné vločky. Nejlepší je rozházet je na břehu. Teď v zimě ocení i salát a nastrouhanou mrkev, protože potřebují vitamíny,“ radí Hana Šimková s tím, že třeba pro koně může být chleba dokonce i smrtelně nebezpečný.
„Takzvaní krmiči už nám tři koně zabili. A ničím jiným než právě chlebem. Ten poslední ho sežral tolik, že bránice tlak nadmutých střev nevydržela a praskla, takže se kůň udusil. Při pitvě se pak ukázalo, že měl střeva chlebem kompletně naplněná. Problém není, když dostane jeden krajíc, ale nikdy nevíte, kolik těch krajíců mu přinesli lidi před vámi. Cizí zvířata se zkrátka nekrmí,“ vysvětluje Hana Šimková a dodává: „Tvrdý chleba přineste, ale sem k nám do Macíka, my už zvířata podělíme sami.“
Úhyny koní se pak podle Šimkové množí nejčastěji na podzim, protože zahrádkáři poctivě posbírají popadaná jablka a vysypou je koním do ohrady. Když těch jablek pak kůň sežere větší množství, nemá prakticky vůbec šanci na přežití.
„Stejně nebezpečné je teď v zimě nosit i potravu pro srnky do lesních krmelců. Úhyny lesní zvěře zaznamenávají v této souvislosti myslivci v zimním období stále častěji,“ upozorňuje chovatelka.
Na adopci peníze zbyly
Sen o volném chovu koní si Hana Šimková splnila už před lety. Momentálně má její stádo na třicet hlav. Nejstaršímu ze zvířat je třicet let. „Majitelům je kvůli nevhodné péči nebo týrání odebrala veterinární správa, u nás jsou na klidné dožití, “ vypráví chovatelka.
Návštěvníci mohou stádo pozorovat během výletu po naučné stezce, která kolem jejich výběhu na pozemcích nad Horním Žďárem vede.
„Dřív tu všude byla pole, teď se tu snažíme starat se o krajinu a o půdu tak, jak to dělali naši předci. Mulčujeme až po odkvětu, nepoužíváme chemikálie a lejna necháváme tam, kde jsou. Díky tomu je tu hodně much a tím pádem i ptáků. Těch k nám přilétá rok od roku čím dál víc,“ upřesňuje Hana Šimková.
Sama už se teď těší na jaro. „Díky tomu, že naše zvířata krmíme senem a jeho semínka zůstávají v půdě, začaly se tu objevovat i nové druhy rostlin. Loni jsme jich napočítali skoro devadesát.“
Mezi ty nejkrásnější patří podle chovatelky jestřábníky. „Kde přesně rostou, vám ale neprozradím. Někteří lidé pak chodí, vykopávají je a sázejí si je na skalku,“ zlobí se.
Mnohem raději tak mluví o tom, co naopak funguje. „Všichni dárci nám před Vánocemi obnovili adoptivní opatrovnictví zvířat na dálku. To je skvělá zpráva. Čekali jsme, že lidé budou mít kvůli koronavirové pandemii méně peněz, budou více šetřit a na zvířata včetně více než dvaceti našich nemocných a přestárlých psů se nedostane. Stal se pravý opak,“ usmívá se provozovatelka ostrovského Macíka.
