FYZIKOVÉ, PSYCHOLOGOVÉ A LÉTAJÍCÍ TALÍŘE II. (4)

Již od začátku dával Jung najevo, že je pořád skeptický a že moje postavení bude  těžké. To byla do jisté míry pravda, ale na druhou stranu jeho nádherný smysl pro humor, jeho vtipný způsob argumentace a zejména jeho nezaujatost a to, že se držel faktů, mělo za následek, že náš rozhovor byla ta nejpříjemnější debata, jakou jsem kdy zažila. Jung mi řekl, že až do nedávna věřil, že talíře jsou vyrobeny z měkkého, nadýchaného materiálu, spíše z něčeho jako je hedvábí, a ne z kovu. Ale před nedávnem ho navštívil blízký přítel z USA, vysoce postavený muž v armádě a dobře známý vědec ze slavné univerzity.

Ten muž (jeho jméno neřekl) mu popsal osobní a velmi působivé pozorování UFO, které trvalo víc než půl hodiny. Jung dodal, že názor této osoby je pro něj důvěryhodný, jakoby byl jeho a protože jeho přítel trval na tom, že ten objekt byl kovový, byl on nyní připraven ustoupit ze svého původního přesvědčení ohledně hedvábného materiálu. Líbilo se mi, jak byl ochoten svěřit se mně, nově příchozí osobě, s tím, že se předtím mýlil. Zeptala jsem se ho, zde je připraven na šok, kdyby se podíval na mé fotografie takové metalické lodě? „Ano“, řekl, „rád dostávám šoky“ a zasmál se.

Pak jsem rozložila na stole sedm originálních fotografií, pořízených Monguzzim na ledovci Berninského masivu v Alpách. Zalapal po dechu a dlouze se na mne podíval. Úsměv mu zcela zmizel z obličeje. Vzal zvětšovací sklo a díval se na obrázky velmi pozorně skoro pět minut. “To je neuvěřitelné“, řekl pomalu několikrát. „Ale asi máte pravdu, ten objekt vypadá kovově.“ „Takže přijímáte to, že jsou tyto fotky pravé?“ zeptala jsem se. “O tom může být stěží nějaká pochybnost“, odpověděl. „ Nemohu na nich najít nic závadného.“    Poznamenal, že rozmazaný obrys objektu je stejně zrnitý jak celý obrázek a že fotografie s postavou před objektem mu připadala mimořádně přesvědčivá. Nečekala jsem takové přímé uznání.

Pak se zeptal na Monguzziho příběh a na  technické detaily. Podala jsem mu knihu Alberta Peregy: "Svelato Il mistero dei dischi volanti" (Odhalení záhady létajících talířů II.), kde si přečetl všechny podrobnosti. Také si prohlédl i zvětšené záběry. Nikdy předtím jsem neviděla nikoho, aby prohlížel nějaké fotografie tak důkladné a metodicky. Poté bylo potěšením ukázat mu zbytek mých fotografií. O některých z nich pochyboval, ale byl ohromen nečekanou rozmanitostí modelů a také tím, že se nezdálo, že by se někdo pokoušel na nich vydělat. Jung mi řekl, že nedokáže přijímat příběhy o kontaktech jako pravdivé, zejména ty, které se týkají lidských pilotů. Protože jsem nechtěla, aby vznikla nějaká polemika dříve, než se podívá na mé nejlepší fotky, neukázala jsem mu fotografie od George Adamského. Ale Jungův opravdu objektivní a nestranný přístup způsobil, že bylo pro mne snadnější se ho po chvíli zeptat, zda by mu nevadilo se na ně podívat.

Po krátkém zaváhání souhlasil a já cítila, že to udělal, spíš aby mně potěšil, než že by měl o to opravdový zájem. (Několikrát zmínil zničující, ač falešný popis, který podal Keyhoe v jedné ze svých knih o Adamského osobě a o jeho původu). Tak jsem před něj položila fotografie a nic neříkala. Opět jsem si všimla, jak z jeho tváře zmizel úsměv; Adamského fotografie prozkoumal se stejnou intenzitou a opravdovostí jako fotografie Monguzziho. Opět mu to zabralo hodně času. Najednou, se skutečným ohromením, se podíval na zadní stranu jedné fotografie a pak na všechny ostatní, kam Adamski dal své razítko se jménem, adresou a technickými detaily k fotografiím.

„No,“ řekl, tato razítka vypadají ohromně pravé, dokonce profesionálně.…Pak se na mne dlouho zahleděl. Byla jsem zticha, a po chvíli jsem mu ukázala fotografii Stephena Darbishirea a porovnání dvou fotografií s Crampovou knihou "Space, Gravity and the Flying Saucer" (Vesmír, gravitace a létající talíře).Na to Jung legračně skřípal zuby a mlaskal a jeho sekretářka a já jsme se zasmály. Později poznamenal: „Adamského obrázky mohou být pravé, ale ten příběh si vymyslel“. Když jsem se ho zeptala, zda četl jeho knihy, Jung odpověděl: „Částečně, ale když vidím krásného mladého muže s hedvábnými vlasy, nemohu číst dál. Připadá mi to celé divné, jako pohádka…". “Nemůžete uvěřit, že existují stvoření, krásnější než my, lidé?“ zeptala jsem se. Srdečně se zasmál. „To jste mne dostala“, řekl. “Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel.“

Nicméně, bylo zřejmé a pochopitelné, že Jung, profesor, vědec, nebyl připraven odmítnout teorie svých kolegů z oblasti astronomie a fyziky.  Zastával stanovisko, že život, jak ho známe, je možný pouze na Zemi. Pamatujte, že to bylo v roce 1958. Když jsem odcházela, požádal mě, abych mu co nejdříve zavolala, pokud bych narazila na nové fotografie nebo jiný zajímavý materiál. S radostí jsme mu to slíbila. O několik měsíců později jsem šla znovu k Dr. Jungovi domů, s nádhernou barevnou fotografií od paní Agnes Sanbornové v tašce.  Když se podíval na obrázek, byl opravdu ohromen  a okamžitě si všiml podobnosti objektu s modelem Adamského, jak připustil. Toho odpoledne se mnou mluvil o jeho chystané knize o podivném "mýtu"  20. století a s úsměvem poznamenal, že se mi to to nebude moc líbit.

Přesto si dal tu námahu, aby mi vysvětlil, jak on, jako psychiatr a specialista na interpretaci snů, shromažďoval po celá léta materiál o snech, týkajících se  konkrétního archetypu, symbolu věčnosti, kterým je posvátný tibetský kruh, mandala. Bylo fascinující slyšet ho mluvit v této souvislosti o alchymii a její symbolice.  Na závěr dodal, že podle jeho názoru mnoho pozorování z nedávné doby patří do oblasti  náboženského vidění, protože přichází od lidí, „kteří v denním nebo nočním snění změřili symbol věčnosti na obloze.“ "A co doutníkovité typy? " zeptala jsem se dosti tvrdohlavě. V dobré náladě zaváhal, než odpověděl: „Upřímně řečeno, oni mě znepokojují. Přiznávám, že do mé kategorie zapadají pouze kruhovité objekty“. Opět jsem ho obdivovala pro jeho upřímnost. Později mi vysvětlil, že psát o UFO jako takových ne jeho záležitostí; toto vždy nechal na odbornících na fyziku nebo astronomii.  Sám by nechtěl, aby se naopak oni míchali do jeho vlastního vědního oboru. „Dával jsem si pozor, abych se nevměšoval  do jejich a proto jsem nezveřejnil ve své knize mé soukromé výzkumy a můj zájem o fyzickou povahu UFO,“ dodal.

Moje třetí a poslední návštěva se konala v březnu 1959. Přišli jsme si promluvit o pověstech a bájích, týkající se lidí, kteří přišli shora, a někdy přinášeli pomoc lidem v nouzi nebo řešení světových problémů. Znal jich hodně. Když jsem zmínila Lohengrina a pro mě zajímavou árii Wagnerovy opery, „Nie sollst ddu mich befragen" (Nikdy se mne nesmíš ptát…), nejdřív to vzal to jako pouhý vtip, ale pak najednou zvolal: „Počkej, on skutečně přiletěl na křídlech shora a utekl, jakmile byl poznán …to musel přijet  na falešný pas.“ Toto byla narážka na můj výrok, že skuteční cestující z kosmu  nikdy neprozradí svoji identitu. Zasmáli jsme se při pomyšlení na to, že měl Lohengrin pas.

Ale když jsem trvala na tom, že za takovými legendami může být faktická realita, nesouhlasil s tím úplně. "Věci nejsou tak jednoduché, jak si myslíš. Pověsti nejsou založeny pouze  na druhových vzpomínkách na pravěké události. Je v tom mnohem víc. Jednotlivec ani kolektivní podvědomí nejsou tvořeni pouze ze zasunutých  vzpomínek. Naše podvědomí je také místo, kde žije náš bůh.“ Odtamtud náš rozhovor zaznamenal další obrat; UFO již nebyly zmíněny. Odešla jsem s pocitem, , že jsem mluvila se skutečným prorokem naší doby, a také s tušením, že jsem ho viděla naposledy. To se ukázalo jako správné.

Závěry

Vzhledem k tomu, že byl doktor Jung světově uznávaným psycholog a angažovaným empirikem, který měl stejně oslavované kolegy a přátele, museli jsme každému jeho slovu dávat váhu, protože nikdy nemluvil do větru. Jeho otevřená mysl, pokud jde o autentičnost fotografií, spolu s jeho poznámkou k profesionálnímu způsobu, jak byly označeny a jeho sebevědomá nedůvěra v příběh Georga Adamského, je sugestivní pro ty s historickým pohledem na ufologii, že Adamski obdržel originální fotografie,  vytvořené lidskou technologií,   technologie vyrobené člověkem a možná dostal pokyn k šíření státem schválené dezinformace s důrazem na árijskou fyziognomii.

Určitě se pro mnoho vědců sává zřejmým, že mimozemský aspekt pověsti o Roswellu je vytvořená dezinformace, určená k utajení pokročilého letectví a dalších zbrojních projektů, osetých technologiemi a technickou prací,
dovezenými z pochybných zdrojů po druhé světové válce. A samozřejmě myšlenka, že bychom snad mohli nějakým způsobem vyvinout technologie na ochranu před mimozemskými civilizacemi, které jsou o  tisíce nebo možná miliony let vyspělejší než my, je ve srovnání s tím příliš primitivní na to, aby se americká armáda přihlásila k něčemu, co založilo své strategické myšlení na béčkových filmech z padesátých let.

Účelem pokračování mýtů o kontaktech mezi vysoce inteligentními mimozemšťany na jedné straně a dlouhodobě ukázkově hloupými světovými mocnostmi na straně druhé  (přinejmenším soudě podle o něco méně tupých příslušnících lidské rasy) se zdá být udržování propagačních mediálních programů,  určených k získávání finančních prostředků od mnohých, které ale budou využity jenom pár  vybranými,  pro nějaké  věrohodně znějící, ale bezpochyby předvídatelně krátkozraké účely. Váha nahromaděných důkazů konspiračních badatelů pravděpodobně to nakonec zničí tuto falešnou mytologii,  spolu s podobnými dlouholetými nepravdami o vesmírném programu. Pak budeme v pozici,  že v našem chápání samotného fenoménu UFO pokročíme. 

V alternativní badatelské komunitě se mluví o „odtržené civilizaci“, existující na Zemi a o mezigalaktických federacích ve vesmíru. Můžeme s jistotou předpovědět, že pokud tam takové konfederace jsou, my nebudeme kandidáty na členství, dokud nedosáhneme duchovní a fyzickou harmonii tady na Zemi. Dokud budou zdánlivě to dobře myslící političtí a vědečtí oligarchové (neměli bychom je poctít označením „elity“) odvádět svoji pozornost od hmotných a duchovních potřeb mas a zaměřovat se na hvězdy a dokud budou jejich arogantní snahy o směřování evolučního pokroku lidské rasy podkopávány jejich vlastními emocionálně a duchovně chybnými projevy,  nebudou mít žádné originální a hodnotné kontakty s mimozemskou inteligencí. Proč by je měli mít?

A tak ti, kterým chybí empatie vůči stádu pod nimi, které si přejí dojit, budou i nadále pomýlení  a budou pokračovat v šíření nepravd. Mezitím více starostlivých duší,  navzdory tomu, že nemají odpovídající postavení v hierarchii a možná ani zdraví, bohatství a vzdělání, bude i nadále mít plodnější kontakt s mimozemšťany než ti, kteří se dosud nenaučili mít soucit a starat se o své bližní a uvědomit si, že jsme nakonec všichni jedno – což je poznatek, který původně  vnímali mystici, ale později  ho objevili ti víc přemýšliví z řad kvantových fyziků.

-konec-