Přejít k hlavnímu obsahu
Je sympatické, že Hackett umí stále vystoupit za hranice svého žánru a prozkoumávat jiná hudební zákoutí | Foto: archiv SH
Je sympatické, že Hackett umí stále vystoupit za hranice svého žánru a prozkoumávat jiná hudební zákoutí | Foto: archiv SH
Petr Adamík -

Steve Hackett zve na poutavou cestu po Středozemí

Steve Hackett je jeden z nejtalentovanějších muzikantů, ale bezpochyby také jeden z nejkreativnějších, kdy průměrně co dva roky vydává nové studiové nahrávky. Na té nejnovější, v pořadí již šestadvacáté, sáhl po klasické kytaře a usoudil, že je čas pro instrumentální kompozice.

Album založené na klasické kytaře vydal Hackett naposledy před dvanácti lety. Na desce Tribute vzdal tehdy poctu ikonám jako Johann Sebastian Bach, Willam Byrd nebo mistr klasické kytary Andrés Segovia. Tentokrát se ale rozhodl, že své posluchače prostřednictvím muziky vezme na cestu po Středomoří.

Výlet začíná na Maltě. „Uprostřed Středomoří, byla Malta vždy křižovatkou, bojištěm a tzv. tavícím kotlíkem kultur. Její nepokoje a krása jsou v hradbách tohoto opevněného města,“ vysvětluje Hackett v tiskové zprávě skladbu Mdina (The Walled City), oslavující někdejší hlavní město Malty. Dramatický orchestrální úvod, který má na svědomí Hackettův dlouholetý spolupracovník, klávesista Roger King, vystřídá romanticky klidná Hackettova kytara. V devíti minutách dokáže skladba i beze slov nádherně popsat historii ostrova, jeho utrpení i krásy, které Hackett zmiňoval. 

Na chorvatském pobřeží se ocitneme v Adriatic Blue, ve které Hackett odvádí skvělou práci. I další čistě kytarové záležitosti, jako třeba Joie de Vivre, jsou ukázkou opravdového mistrovství. Záživnější jsou ale kousky, které jsou zpestřeny orchestrálními prvky nebo přítomností dalších nástrojů, tak jako tomu je například v Casa del Fauno, písni inspirované návštěvou Pompejí. Její téměř až filmovou povahu podtrhují smyčce, ale také flétna Steveova bratra Johna. Skvělé jsou prvky flamenca v Andalusian Heart a atmosféru blízkého východu pak díky taru a duduku zažijeme v The Dervish And The Djin. Více než padesátiminutová cesta je barvitá, nenudí a uběhne vcelku rychle.

Co na albu oceníte jako muzikanti?

Nenajdeme tady žádný prog rock, ale s tím fanoušci znalí Hackettovy tvorby musí počítat. Je sympatické, že Hackett ve svých sedmdesáti letech umí i nadále vystoupit za hranice žánru a prozkoumávat jiná hudební zákoutí. Jeho hudební cesta na Under a Mediterranean Sky je rozmanitá, od flamenca, klasiky (která na Hacketta měla vliv snad odjakživa), world music až po filmový, mohutný orchestrální zvuk. Dokážu si představit, jak silně by mohlo album působit naživo, se skutečným symfonickým orchestrem v zádech. 

Steve Hackett - Under a Mediterranean Sky

Steve Hackett – Under A Mediterranean Sky

InsideOut music, 2021,  51 min.

70 %

Tagy Steve Hackett Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY