Nebýt podpory, nemáme ani na seno. Koronavirus zastavil i hipoterapie

Dvouletá Anička trpí dětskou mozkovou obrnou. Tu jí lékaři diagnostikovali poté, co se začala učit chodit. Chůze totiž byla velmi nejistá a s časem se spíše zhoršovala. Když nic neodhalil ortoped, oslovili její rodiče neurologa,  který zjistil, že problém je v centrální nervové soustavě.

Hiporehabilitace Hiporehabilitace je název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním znevýhodněním. Nejčastějším typem je hipoterapie, popularitu si ale získává i psychoterapie pomocí koní.

Na základě rady doktora vzali dvouletou holčičku na takzvanou hipoterapii, tedy fyzioterapeutickou metodu využívající jako pomůcku speciálně vycvičeného koně, konkrétně pohyb jeho hřbetu v kroku, který aktivuje všechny části centrální nervové soustavy.

Již na první hodině Anička působila, jako by se kolem koní pohybovala běžně. Z jízdy měla radost, po několika týdnech se navíc začala pomalu lepšit i její motorika. Poté ale přišla druhá vlna epidemie nemoci covid-19 a rodina byla nucena hipoterapie přerušit. Ve většině zařízení jsou totiž zakázané, záleží na statutu organizace.

„Naše centra jsme museli uzavřít. Dopad na děti to má nejen fyzický, ale i psychický. Rodičům to vůbec nezávidím,“ říká Darja Hrůzková, předsedkyně Jezdeckého klubu Sviadnov, který nabízí také hiporehabilitace. „Lidé s pohybovými, psychickými a duševními problémy potřebují kontinuální péči, aby se mohly vytvářet nové vzorce pohybu nebo chování a ty upevňovat,“ souhlasí předsedkyně České hiporehabilitační společnosti Věra Lantelme-Faisan.

„Dětem chybí podněty, možnost se vůbec dostat z domova. Terapeutický proces se zpomaluje, náročné to je i psychicky, a to i pro rodiče,“ dodává předsedkyně stáje Horticon Lucie Hovorková.

Někteří už možná znovu neotevřou

Tím ale problém nekončí. Pro část středisek totiž tvoří hiporehabilitace většinu jejich příjmů. A jelikož kromě dvou měsíců v létě nemohou fungovat už od jara, řada z nich již vyčerpala své rezervy. „Máme štěstí, že naší součástí je i jezdecký klub. Členové nám jsou věrní a ačkoliv teď nemohou jezdit, dále platí členské poplatky. V létě jim to vykompenzujeme v podobě nějakého tábora. Nebýt toho, nemáme nyní ani na seno,“ popsala Hrůzková.

Nejen parťáci, i léčitelé. Přítomnost zvířete může prodloužit život

Ne všude ale mají takové štěstí. Až se tedy epidemická situace zlepší, nemusela by všechna střediska znovu otevřít. Terapeutické koně je totiž stále třeba živit a to se prodraží. Především v zimě, kdy stoupají náklady na krmení. „Měsíčně jeden kůň vyjde tak na pět tisíc,“ odhadla Hrůzková. A centra by mohla čelit i vracení dotací, ze kterých jsou hiporehabilitace částečně hrazené.

V jarních měsících prosto spustila Česká hiporehabilitační společnost kampaň, díky které stáje finančně podporuje. A na podzim ji obnovila. „Mnohým z vás už terapeuti a jejich speciálně vycvičení koně pomohli. Mnohým ještě pomohou, pokud nám pomůžete to zvládnout. Nikdy není jisté, že právě vy nebo vaše okolí nebude našich služeb v budoucnu potřebovat,“ apeluje společnost.

Stájí, které v ČR poskytují hipoterapii a hiporehabilitaci, je přitom už nyní nedostatek. Mnoho klientů třeba v hlavním městě čeká v dlouhých seznamech na volné místo. A vychovat hipoterapeutického koně nějakou dobu trvá, musí navíc mít vhodnou povahu.

Problém mají i canisterapie

Hipoterapie ale nejsou jediné, které epidemie postihla. S výpadkem příjmů se potýkají i poskytovatelé canisterapie. Tedy terapie prostřednictvím speciálně vedeného a cvičeného psa. Ti se používají především v zařízeních pro tělesně postižené, v domovech pro seniory, v nemocnicích, ale také při léčbě psychicky nemocných či osamělých pacientů, třeba i v léčebnách dlouhodobě nemocných.

Canisterapie Canisterapie je název pro terapii za pomoci speciálně vycvičeného psa. Kontakt se psem poskytuje rozptýlení pro psychicky nemocné osoby, může ale být využíván i jako součást rehabilitace při procvičování některých částí těla.

„Z celého roku mohli lidé pracovat jen třeba pět týdnů. Dostává je to do vážných finančních problémů. Zvířata přitom stále musíte živit, pečovat o ně, udržovat v pracovní kondici,“ řekla ředitelka společnosti Pomocné tlapky Hana Pirnerová.

Většina lidí, kteří se věnují canisterapii, to navíc podle ní nemají jako hlavní pracovní příjem. „Dělají to třeba na živnostenský list, nebo DPP, k tomu pracují někde jinde na poloviční úvazek. Takže se na ně nevztahuje žádná finanční kompenzace. Přichází řekněme o tisíc až šest tisíc korun měsíčně, podle toho, s kolika psy psovod práci vykonává,“ dodala Pirnerová.

Svou činnost nemohou terapeuti provádět z různých důvodů. U hiporehabilitace platí zákaz přítomnosti veřejnosti na sportovišti, takzvaná hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii ve zdravotnických a sociálních zařízeních proto může pokračovat, v neziskových organizacích ale ne. Ostatní typy hiporehabilitace nyní většinou neprobíhají. U canisterapie je příčinou omezení činnosti zákaz návštěv v nemocnicích či v sociálních zařízeních.