Jiří Leschtina: ODS přivolává stíny své minulosti

16. leden 2021

Byla to bezesporu první vážnější krize pravicové koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 od jejího ustavení.

Pražská ODS podmiňovala přenechání pozice lídra metropolitní sněmovní kandidátky šéfce topky Markétě Pekarové Adamové tím, že její strana dodá hlasy ke svržení magistrátní koalice, které je samotná TOP 09 součástí.

Čtěte také

Spor, hrozící nabourat trojspolek, byl – alespoň pro tuto chvíli – zažehnán. Přesto je varující nevybíravý způsob, se kterým občanští demokraté tlačili svého spojence k podvolení se jejich utkvělému úsilí o svržení pirátského primátora Hřiba zrovna v nejkritičtější fázi pandemické krize.

ODS tím sama přivolává temné stíny své minulosti. Vzpomínky na dobu, kdy právě v Praze sužované sevřením zákulisních byznysových šíbrů Romana Janouška a Tomáše Hrdličky dosáhla degenerace ODS zvlášť propastné hloubky. 

Není sporu, že i pražská ODS se od těch dob proměnila. Šéfovi strany Petru Fialovi se spolu s někdejším primátorem Prahy Bohuslavem Svobodou podařilo vypudit z partaje nejen Janouška s Hrdličkou, ale i řadu dalších pražských bossů, kteří jim sloužili spíš coby straničtí žoldnéři.

Ódeesácké myšlenkové schéma

Přesto ve straně zůstalo až příliš mnoho nostalgie po časech, kdy ODS měla v Praze více než padesátiprocentní podporu a „Mazánek“ Bém s „Kolibříkem“ Janouškem vybírali poddajné šéfy pražských firem, aby udrželi kontrolu nad jejich penězovody.

Čtěte také

Současné intriky, které kolem dohody předsedů ODS, KDU-ČSL a TOP 09 rozpoutali pražští občanští demokraté, svědčí o jakémsi kolektivním blouznění: Tohle město nám vždycky patřilo a musí zase patřit. Jako by ODS v Praze pořád jednou nohou vězela v časech, kdy se zdála být nepotopitelnou vlajkovou lodí.

Pokud by ale převrat na magistrátě měl být úspěšný, neobešel by se bez hlasů zastupitelů za ANO. To ovšem jen posiluje pochybnosti o spolehlivosti ODS coby pevného článku trojbloku s jeho úsilím o volební porážku Andreje Babiše a převzetí vlády.

Babišovu a Fialovu stranu spojuje mnohem víc než jen nedávné hlasování o zrušení superhrubé mzdy. Zákonodárci ODS a ANO v Poslanecké sněmovně blokují například i přijetí spravedlivějšího exekučního řádu, který má za cíl oslabit dominantní roli vymahačských predátorů.

Čtěte také

Obě strany souzní i v tvrdých postojích vůči přijímání uprchlíků, v příliš  vykalkulovaném národovectví na jedné a euroskepticismu na druhé straně, odmítání eura nebo odtažitém pohledu na zelenou dohodu evropských vlád.

A v poslední době se obě strany vzácně doplňují i v odporu vůči Pirátské straně, kterou jejich hardlineři líčí jako nevyzpytatelné neomarxisty.

Rozhodně od doby, kdy preference nyní už zpečetěného spojenectví Pirátů a STANu odsouvají Petra Fialu z voličsky působivé pozice vůdce demokratické opozice, vzrůstá v ODS neklid. Je cítit nejen v Praze, ale i třeba v jižních Čechách, kde nový vzestup zažívá hejtman Martin Kuba, který v časech premiérů Topolánka a Nečase patřil ke spojencům další temné postavy minulosti – krajského bosse a „knížete z Hluboké“ Pavla Dlouhého.

Jiří Leschtina

Pokud se tedy nyní rýsuje slabina demokratické opozice, pak to nejsou pirátští neomarxisté, ale znejistělá ODS s pozůstatky svého „ódeesáckého myšlenkového schématu“, jak s oblibou říkával její úspěšný zakladatel a později neméně úspěšný rozvratitel Václav Klaus.

Autor je publicista

Spustit audio