Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 629)
Múza notuje melodii starých časů. Valčík Vzpomínka na Zbiroh vytrubuje ústy zvukem lesního rohu. Melodii znám, Zbiroh nikoli. Nikdy jsem tam nebyl.
Tramtarará, troubí Mab fanfáru. Zavřete oči, tedy zaletíme do míst vám známých, do brněnského BuranTeatru.
Přivírám oči. Stoupáme po virtuálních schodech. Šéf Augustín mě vítá. Před pianem je tlačenice. Mladí lidé tleskají. Dívenka s motýlkem na hrdle zve do sálu.
Uvidíte projekt čtyř krátkých filmů, čtyř nezávislých umělců, nazvaný Sóla. Majte krásný čas, dodává šéf.
Na projekční ploše se zjevují věty: Po celém světě jsou kultury, které věří, že člověk či jeho duše má sedm vrstev. Významná událost je dokáže všechny poranit. A všechny se musí uzdravit. Helena Urban: Recover.
Múza šeptá: Příběh Uzdravení začíná.
Slečna se vrací domů. Její odění je svůdně lehounké. V tváři má vtisknut záchvěv slastné chvíle. Zouvá se, svléká punčochy, zbavuje se vycpávek a sundává podprsenku. Odstraňuje červeň nehtů. Nůžkami stříhá ptačí chmýří. Chvějivá pírka padají na podlahu. Slečnina tvář nabývá podoby životní realistky. Trhanými pohyby se vrací do všednosti.
Ve čtvrté epizodce slečna navléká sportovní bundu s kapucí a snaží se pěstmi prorazit zeď. Marně.
Ve třetí hlazením a masáží těla hledá klid duše, ten však nenalézá.
Ve výtvarně nejpůsobivější, druhé, bere na sebe podoby zvířat. Je primátem, píďalkou, surikatou i běhajícím pštrosem. Její ruce a nohy se proplétají. Slečna se mění v ženu.
Mab šeptá: Jste spokojen?
Jsem. Překvapivá etuda zlomu dospívání je poezií beze slov…
Následuje Perpetuum stabile polské umělkyně Kasii Kamecké, šeptá múza.
Z kupy spadaného listí podzimu se klubá hezoučký obličej dívky. Na blonďaté vlasy si nasazuje šedého kulicha. Prohrabává se listím, pózuje v něm. V modravých džínách a v tmavém luxusním kabátě vypadá na dceru bohatých rodičů. Počíná si zběsile. Jakoby nevěděla kudy a kam. Nachází se na dně bazénu, ověšeného koberečky Orientu. Prudce vystrčí paži. Ukazuje do zdi bazénu. Otevře ústa a v bolestné grimase řve, aniž by vydala hlásku… Na obrubě bazénu rovná bělostné talíře. Sype na ně podzimní listy. Zní song. Blondýna tančí. Náhle jsou dvě. Jedna vlasatá, druhá v kulichu. Jedna rozkládá po dně bazénu talíře, druhá se točí jako káča. Blondýna v kulichu se choulí do klubíčka. Snaží se zahrabat do spadaného listí…
Mab šeptá: Perpetuum stabile…
Dobré. Chytré a šílené. Jsem rád, že jsem nikdy nebyl bohatým…
Teď něco ryze našeho, říká Mab. Barbora Ješutová: Sucho po pěšině.
Bolo to také volačo absúrdné, coronavirové, české… Foto FB
Mladice vrávorá pustou kuchyní. Pustí vodu. Pije ji z tekoucího proudu. Z úst vypustí tekutinu na květinku v květináči. Balancuje na hranách gumových holínek. Když se jí je podaří zout, těká po bytě. Po pusté kuchyni natahuje nitky. Na ně zavěšuje svazečky uschlých bylin. Vyschlých a zavěšených stvolů je mnoho. Mladice je převěšuje a zkoumá. Pak se schová ve výklenku.
Múzo, bolo to také volačo absúrdné, coronavirové, české…
Tiše, tiše, starý pane, nerušit – Jitka Sarah Čechová: Lola Rent (1988).
Na skládku vstupuje dáma v tmavých šponovkách a béžovém svetříku. Na hlavě má výraznou, nakrátko střiženou bělorůžovou paruku. Vyšvihne se na kopec suti a předvádí gymnastické cviky. Mává pažemi. Snad se chce podobat ptákům. Lozí po balvanech, napíná tětivu, střílí pomyslné šípy. Láká ji omšelý betonový panel. Uléhá a rozkošnicky uhlazuje cementovou drť. Najednou je nesvá. Je chladno. Na dlaně jí dopadá imaginární déšť. Uličnice se nudí. Co dělat, zpívat, šklebit se? Vyplázne jazyk. Vstoupí do okruží odložené pneumatiky a cvičí a cvičí. Poskakuje mezi hřeby trčícími z panelů. Je přesvědčivá. Prvky gymnastiky i pantomimy předvádí s bravurní lehkostí. Objevuje se pod lunetou podjezdu a pažemi i trupem kreslí obraz cílevědomé moderní ženy. Sestupuji se schodů.
Pan Augustín za mnou volá: Tak ako, páčilo sa vám?
Áno, pán šéf. Pochopili jste čas i dobu…
Múza pokývala hlavou a ústy troubila Vzpomínku na Zbiroh…
Brno – Komín, 9. 1. 2021
BuranTeatr, Brno – Projekt Sóla. 4 krátké filmy 4 nezávislých umělců.
Helena Urban: Recover. Koncept a hraje: Helena Urban. Kamera a střih: Jakub Urban. Za podpory tep 39 a prostor 39
Kasia Kamecka: Perpetuum stabile. Concept a performance: Katarzyna Kamecka. Camera: Jiří Zach, Lidya Arianna Emir. Set design a Editing, Sound: Katarzyna Kamecka, Lidya Arianna Emir. Fragment Of Song As Crossed the Bridge of Dreams from Stephan Micus.
Barbora Ješutová: : Sucho po pěšině. Koncept a hraje: Barbora Ješutová. Kamera: Jiří Zach. Střih: Simona Vaškovičová, za podpory tep 39 a prostor 39.
Jitka Sarah Čechová: Lola Rent (1998). Koncept a hraje: Jitka Sarah Čechová. Kamera: Jiří Zach. Střih: Simona Vaškovičová, za podpory tep 39 a prostor 39.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 629)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Díky vynalézavosti autora článku
je tu opět zajímavé ilustrované čtení s videem a hlavně o něčem jiném, než obsahují denní zprávy, o čem informuje snad každou hodinu rozhlas, které nepřinášejí moc povzbudivého, radostného a vstřícného, spíše únava ze stálého vyčkávání zlepšení situace.
17.01.2021 (21.44), , Trvalý odkaz komentáře,