Byznys rodu Kinských stojí v Česku na lesnictví a v posledních letech i na službách založených vesměs na setkávání lidí. Dohromady je to teď průšvih na druhou, nebo ne?
Máme také obchod, máme muzeum nové generace, které vyhrálo mnoho cen jako nejtvořivější expozice ve střední Evropě. Z pohledu ekonomických ztrát je ale samozřejmě rozhodující kůrovec. Čím více čistíte les, což je dneska jediná možnost, jak limitovat expanzi kůrovce, tím více tratíte peněz. To není ušlý zisk, ale čistá ztráta. Musíte někde najít peníze a odtáhnout z lesa nemocné dřevo, které navíc nikdo nechce.
Dřeva je přebytek a ceny propadly zhruba o dvě třetiny. Vděčným odbytištěm je třeba Čína, zkoušíte to tam, nebo co s tím dřevem děláte?
Na trhu je třikrát více dřeva, než je schopnost českého průmyslu je absorbovat. Není to jen v Česku, ale tady je problém nejpalčivější. Nabízíme je všude možně, i když Čína pro nás není tak užitečná. Číňané jsou šikovní, když už koupí, tak jedině za levno. Naštěstí máme dobré vztahy s jinými klienty, takže cena je sice špatná, ale alespoň o něco lepší.
Kolik v Čechách nese lesnický byznys, když se zrovna nezakousne kůrovec?
Lesnictví je branže, ve které, když máte návratnost dvě procenta, tak jste král. Současné ceny jsou tak neudržitelné. Naštěstí jsme konečně s panem ministrem vymysleli alespoň krátkodobé řešení s dotací na rekonstrukci lesů, což nám pomůže alespoň nezkrachovat. Ale to byl loňský rok a dopředu nic nevíme. České lesnictví stále může zkrachovat.
Kůrovec nežere české lesy prvním rokem. Jeho nadvláda vypadá jako dlouhodobá zkáza, nemáte chuť pověsit byznys na hřebík?
Čistě ekonomicky bych se na to měl vykašlat. Zatím ale ne, díky té dotaci přežijeme. Co bude dál, nevím. Buď by mohla pokračovat podpora do doby, než kůrovec zmizí, nebo by dotace směřovala na podporu ekologických funkcí lesa.
Čím to, že za hranicemi směrem do Rakouska nebo Německa nevidíme lesní zkázu v takovém měřítku?
Vezměme si, jak fungují Lesy České republiky. Státní lesy představují více než polovinu plochy lesa v zemi. Lesy ČR přitom nesmějí mít na lesní práce svoje lidi, veškeré práce musejí jít přes veřejné zakázky. Sám vím, jak fungují veřejné zakázky. Kůrovci stačí k vítězství čtyři týdny, veřejná zakázka potřebuje tři měsíce. Takže se kůrovec chechtá. Normální je mít kolem sebe pár vlastních dřevorubců, kterým zadáte práci, a ráno je hotovo. Nemocný strom pak nekontaminuje ostatní. Státním lesům to ale trvalo měsíce.
Ale kůrovcová kalamita trvá už skoro pět let, takhle to selhává celou dobu?
Ano. Když to začalo v roce 2015, tak to flákali. Nedělali, co měli, protože neměli lidi, byl průšvih a kontaminovalo to i nás. Loni přitom tolik pršelo, že normálně bychom neměli kůrovce vůbec, ale přitom je toho absurdně moc. Evidujeme u nás dvakrát tolik kůrovce než v roce 2019 a než je normální těžba. Nemá to nic společného s klimatem, kůrovec jenom dopracuje lidské chyby.
Pak lesy v Česku mizí raketovým tempem. Co tedy s tím?
Možná by bylo šikovné, kdyby státní lesy byly svěřeny krajům, když to stát neumí. Nebo kdyby se zrychlil systém veřejných zakázek a byl rychlejší než kůrovec. Třeba kdyby Lesy ČR měly alespoň část vlastních zaměstnanců, aby třeba třetinu nutných prací udělaly okamžitě samy a zbytek šel přes veřejné zakázky. Každopádně nemohu akceptovat, že mě stát, který je zodpovědný za veřejný zájem, kontaminuje a zdevastuje práci, která přežila dvě světové války, nacismus a komunismus. I za komunismu se hospodařilo s lesy mnohem lépe než dnes.
Když to srovnáte se svými lesními majetky v zahraničí, je to jiné?
Ano, ve francouzských lesích má také významný podíl stát, také tam je sucho, také je tam kůrovec, ale mají mnohem méně problémů než my. Stejně tak v Bavorsku. Německo před dvěma lety dalo peníze, aby se dřevo z lesa vytáhlo co nejdříve. Mají své problémy, ale procento zachvácených lesů je mnohem menší, přitom všechno ostatní je stejné. V Rakousku jsme byli s týmem na studii hospodaření se smíšenými lesy a za čtyři dny jsem viděl dva mrtvé stromy, a to jsme jeli po celém Rakousku. A tady okolo nás je Sahara.
Vidíte třeba nějaký problematický moment v tom, že Lesy ČR dávají významný podíl zakázek lesnickým firmám typu Uniles, který patří svěřenskému fondu premiéra Babiše?
Kdo to vlastní, je jeden pohled. Ale není to o jedné firmě, jde o celý systém. Kdyby veřejné zakázky fungovaly a kdyby nebyla kalamita, tak s tím nikdo nemá problém.
Dokážete si představit, že lesnictví bude znovu ziskovou záležitostí?
Pokud bude podporována biomasa a bude podporovaná z portfolia udržitelných energetických zdrojů, tak máme využití na slabé dříví, které bude za kůrovcové kalamity růst a bude potřeba jej vyřezat. Potřebujete mít na hektar tisíc mladých stromů. Pak nějaké vytáhnete, aby měly ty silné dost prostoru a čekáte osmdesát let než se dostanete ke stromu, ze kterého uděláte třeba rezonanční dříví pro klavíry. Do té doby máte samé náklady. Kumšt je vymyslet to tak, aby dříví, které je potřeba vytáhnout na podporu silnějších stromů, mělo nějaké využití.
Vydejme se po té optimističtější stopě, vytěžili jste loni nějaké rezonanční dříví?
Spolupracujeme s firmou Petrof, která dělá klavíry z našich nejlepších stromů. Teď někdy se dokončují. Vybírali jsme stromy spolu. Tyto stromy se mýtí třeba až ve 150 letech. Ten, kdo kupuje tohle dříví, kouká jenom nahoru, my musíme jako hospodáři koukat i dolů. Konečné slovo tak má můj hajný. Mýtili jsme deset nebo dvanáct stromů, všechno pro Petrof, ale všechno zdaleka nevyužijí, využijí třeba sedm metrů dřeva.
Celý článek si mohou předplatitelé E 15 Premium dočíst ZDE
Autor: Jaroslav Bukovský
Zdroj: E15.cz