Ve věku 93 let zemřel houslový pedagog Václav Krůček

Václav Krůček se narodil 1. května 1927 ve Slezských Soběšovicích. Po roce se rodina přestěhovala do Slezské Ostravy, kde Václav začal také od svých šesti let hrát na housle. K hudbě ho přivedl jeho tatínek – v havířské profesi předák v dole (štajgr), který sám hrával v hornické kapele na klarinet. Václav začínal na hudební škole (dnešní ZUŠ ve Slezské Ostravě), kde byl od roku 1937 žákem absolventky pražské konzervatoře, profesorky Josefiny Wolfové. Osudovým učitelem houslí se mu však stal profesor Julius Remeš (1897-1992), soukromý žák Otakara Ševčíka a také Jaroslava Kociána na Masarykově ústavu hudby a zpěvu v Ostravě. Osudovým si ho dovoluji nazvat proto, neboť na něj Václav Krůček celý život vzpomínal. Ostatně i Bohdan Warchal (zakladatel a dlouholetý umělecký vedoucí Slovenského komorního orchestru) a Bruno Bělčík (koncertní mistr České filharmonie) vzešli rovněž z jeho třídy. Po čtyřletém studiu v Masarykově ústavu byl v roce 1944 ve svých 17 letech totálně nasazen do dolu Michalka ve Slezské Ostravě až do osvobození v květnu 1945. Na vlastní kůži poznal, co obnáší havířská dřina. (Tato zkušenost z mládí také formovala jeho charakter, o čemž svědčí skutečnost, že i v důchodovém věku si rád zašel popovídat s těmi, kdo v minulosti pracovali jako havíři). V roce 1946 složil státní zkoušky v Brně a poté byl přijat na pražskou konzervatoř do pátého ročníku houslové třídy Norberta Kubáta. Po absolvování pražské konzervatoře (tehdy sedmileté) byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Jeho pedagogy byli prof. František Kudláček a prof. Alexandr Plocek. V Brně studoval společně s Bohdanem Warchalem, Jiřím Trávníčkem a Antonínem Moravcem (pozdějším profesorem na JAMU v Brně a AMU v Praze).

Již v době studií se projevil jeho výrazný talent, který byl podpořen nesmírnou pílí, nepolevující ani v časech nemoci. Fyzické i psychické vyčerpání v roce 1950 se stalo nejpravděpodobnější příčinou vážných zdravotních problémů, které postihlo jeho pravou ruku. Pro Václava Krůčka to byla osobní tragédie, neboť nemohl dále pokračovat ve slibně se rozvíjející koncertní kariéře. (Jako o velké a nakonec nenaplněné houslové naději o něm hovořil během našeho osobního setkání před mnoha lety Bohdan Warchal, který s ním houslově vyrůstal). Po této nešťastné události, která zmařila jeho sólovou dráhu, se Václav Krůček rozhodl věnovat veškeré své úsilí pedagogické práci.

Své první kantorské zkušenosti získal v Brně a Kroměříži. V roce 1955 se natrvalo vrátil do Ostravy a působil na Lidové škole umění v Ostravě 1. Později začal souběžně vyučovat také na ostravské konzervatoři, kde s přestávkami, které byly zapříčiněny jeho dlouholetými zdravotními nesnázemi, vyučoval až do roku 2008. Kantořina se mu tak stala celoživotní náplní a posláním. Václav Krůček se věnoval s velikým porozuměním jak začínajícím malým houslistům, tak dospělým studentům, a tato schopnost vyučovat obdivuhodné věkové rozpětí je dána jen výjimečným kantorům. Kromě hlavního oboru houslí vyučoval také metodiku, historii houslí a pořádal přednášky pro učitele na základních uměleckých školách.

Výsledkem dlouhých let jeho pedagogické práce a zkušeností bylo nakonec vytvoření komplexního výukového materiálu: Školy houslových etud a Školy houslového přednesu, které jsou často používány houslovými pedagogy k výuce na ZUŠ. Škola houslových etud se zabývá úplnými začátky hry na housle až po hraní v polohách a vyšla již v několika vydáních jak v nakladatelství Supraphon, tak i v nakladatelství Bärenreiter.

Nemohu opomenout ani účast Václava Krůčka v porotách houslových soutěží. Pravidelně byl zván do porot krajských i celostátních soutěží lidových škol umění. Nejednou zasedal také v porotě Beethovenovy houslové soutěže v Hradci nad Moravicí a Kociánovy mezinárodní soutěže v Ústí nad Orlicí. V roce 2016 se na Základní umělecké škole Nový Jičín uskutečnil první ročník houslové soutěže „O cenu Václava Krůčka“ pro mladé houslisty z různých uměleckých škol. Vznik této soutěže nesoucí jeho jméno je oceněním celoživotní pedagogické práce Václava Krůčka. Osobně se prvního ročníku soutěže zúčastnil a předával vítězům ceny.

Bylo by náročné sestavit seznam žáků a studentů, kteří prošli jeho vedením a byli jím ovlivněni. Celá řada jich úspěšně působí jak na poli koncertním, tak pedagogickém. Václav Krůček měl dar osobního, přátelského a lidského přístupu ke svým (a nejen svým) žákům. Dokázal je nejen naučit hrát, ale také je patřičně motivoval a navázal s nimi obvykle kamarádský vztah. Mnoho jeho studentů se k Václavovi opakovaně vracelo i po studiích, aby s ním strávili krásné společné chvíle. Byl to vzácný člověk a já jsem vděčen, že jsem mohl být jeho žákem a přítelem.