Dnes se společně podíváme na jedno aktuální téma, které ocení zejména sportovní střelci či sběratelé, kteří netrpělivě očekávají změnu zbraňové legislativy. Ta totiž přesune tlumiče hluku výstřelu z kategorie A, tedy ,,zakázaného doplňku zbraně" do skupiny C, a tak si jej budou moct pořídit všichni držitelé zbrojního průkazu. Pojďme se podívat na samotný vznik tlumiče a první léta jeho používání.

Moderní střelné zbraně mají velice neblahou vlastnost a to tu, že po každém výstřelu způsobují nežádoucí hluk, který střelce prozradí a nepřítel tak může poměrně přesně zjistit jeho pozici. Při výstřelu dochází uvnitř zbraně k zapálení výbušné směsi, což se projeví náhlou expanzí horkých plynů, které vymetou projektil z hlavně. V okamžiku, kdy projektil opustí hlaveň, dojde k úniku přetlaku do okolí, prudkému zchlazení plynů, což má za následek hlasitý zvuk. V případě nadzvukové střely, je dalším zvukovým efektem tzv. balistický třesk.

Foto: Málokdo dnes ví, že tlumič hluku výstřelu se objevil již na počátku 20.století. Vynalezl jej Hiram Percy Maxim (1869-1936) | Nathaniel F. / thefirearmblog.com /  CC BY NC-ND

Psali jsme:Občanská válka a první rychlopalné zbraně

Málokdo dnes ví, že tlumič hluku výstřelu se objevil již na počátku 20.století. Vynalezl jej Hiram Percy Maxim (1869-1936), syn světoznámého konstruktéra, vynálezce prvního plně automatického kulometu a pastičky na myši - Hirama Stevense Maxima (1840–1916). Hiram Percy Maxim stál v čele společnosti "Pope Manufacturing Company", založené roku 1897, která v Hartfordu v Connecticutu, vyráběla elektromobily a později automobily se spalovacími motory. Roku 1899 byla společnost přejmenována na "Columbia Automobile Company", v roce 1900 na "Columbia & Electric Vehicle Company" a od roku 1901 se jmenovala "Electric Vehicle Company". Výroba zde probíhala do roku 1913. Pro své automobily poháněné spalovacími motory, vynalezl tlumič, který měl omezit jejich hlučnost.

Odtud byl pak jen krůček k vynálezu tlumiče pro střelné zbraně. Svůj vynález si nechal patentovat v roce 1908 pod názvem "Maxim Silencer". Jedná se o zařízení, které se upevňuje na hlaveň palné zbraně, slouží k potlačení akustického a optického povýstřelového efektu. Maximův vynález sestával z 10 cm dlouhé ocelové trubičky, opatřené závitem pro našroubování na hlaveň zbraně. Na řezu tlumičem můžeme spatřit řadu zahnutých pásků (proti směru hlavně) upevněných spirálně v rource tlumiče. Střed trubky je volný a neklade střele při opuštění hlavně žádných překážek, nijak tedy neomezuje její rychlost nebo přesnost. Plyny vzniklé po výstřelu mají tendenci šířit se do stran, jsou tedy zachyceny spirálně postavenými pásky, které je zpomalí. Vzniklý hluk je tak omezen na minimum a při výstřelu pušky opatřené tlumičem je slyšet pouze cvaknutí kohoutku.

V Čechách o tomto vynálezu poprvé informoval časopis Epocha a to již v 1909, tedy rok po patentování. Autor textu zmiňuje budoucí přínos v moderních válkách, kdy jediným zvukem v bitvě bude svištění letících kulí a projektilů. Přínos ale vidí i pro lovce, kteří budou moci vystřelit nepřeberné množství ran, aniž by zvěř vyplašili. Vášniví střelci se budou moci bavit střelbou do terče ve svém pokoji, aniž by tím způsobil v celém domě poplach. Zdůrazněno je i možné zneužití tohoto vynálezu zločinci, pro své nízké cíle. Zneužití tohoto vynálezu má ale být bráněno omezením prodeje.

První verze tlumiče od Hirama Percy Maxima nebyla bez chyby. Jeho syn Hiram Hamilton Maxim zmiňuje, že první tlumič z roku 1908 nefungoval moc dobře a jelikož byl Percy perfekcionistou, dál svoji původní konstrukci vylepšoval. Model 1909 již pak byl prvním účinným tlumičem a měl být sériově vyráběn a prodáván. Tento typ se prodával za 7 dolarů, redukce stála 2,5 dolaru. Měl ale dva závažné nedostatky. Tlumič nebylo možno otevřít a vyčistit, rovněž nemohly být vyměněny vnitřní části. Druhým problémem bylo zakrytí mušky. Tyto problémy byly vyřešeny ař u Modelu 1910, který je brán jako nejlepší a nejpopulárnější. Často jej tak můžeme nalézt ve sbírkách. V tomto případě se jedná o tlumič, u něhož není otvor v ose, ale mírně vyosený. Rovněž byla upravena konstrukce vnitřních lopatek, díky čemuž byl ještě víc snížen hluk. Také tento typ se vyráběl z lisované oceli a nebylo možno jej rozmontovat. Prodával se na trhu za 3,25 dolaru a až do roku 1934 byly tlumiče volně k prodeji bez jakýchkoliv omezení.

Psali jsme:Stane se ráže .223 Remington minulostí? Nástupce se již vybírá

První problém nastal v roce 1910, v New Jersey, kde dva mladí muži použili Maximův tlumič k postřílení šesti koní na místní farmě. Následně požadovali výpalné 800 dolarů za to, že nezabijí ostatní koně. Polici je tehdy zadržela a našla u nich výše zmíněné tlumiče. Zde se jednalo o výjimku, jelikož většinou tyto tlumiče kupovali sportovní střelci. Tlumič používal také budoucí americký prezident Theodore Roosevelt, kdy v únoru 1909 měl svou pušku ráže .30 vybavenou tlumičem v rámci lovecké výpravy v Africe. Používal ji tam především, aby nerušil ostatní členy výpravy.

Jelikož civilní prodej nebyl tak úspěšný, jak si vynálezce původně myslel, obrátil se na armádu, kde cítil velký potenciál pro prodej většího množství tlumičů. Navrhl tedy přímo pro vojenské použití M1912. K vojenským zkouškám došlo v Frankford Arsenal ve Philadelphii, tehdy probíhaly testy na puškách Springfield M1903. Výsledky však nebyly přesvědčivé, proto byla vyvinuta upravená verze M1915, která byla opět osazena na pušku Springfield M1903. V rámci testů byla použita již slabší podzvuková munice, aby nedošlo k nechtěnému zvukovému efektu tzv. balistickému třesku.

Foto: Tlumič Maxim s originálním obalem, vpravo je pak detail tlumiče v průřezu | Wikimedia Commons

Tentokrát tlumič fungoval skvěle, avšak vzhledem k ekonomické situaci armády, nebyl zájem nakupovat nadstandardní vybavení. Přesto armáda nakoupila jen několik desítek tlumičů M1912, kterými bylo následně vybaveno šestnáct ostrostřelců s puškami Springfield. Ti se účastnili tažení proti Pancho Villovi, pod vedením generála Johna Pershinga.

Zajímavější však byl exportní úspěch Maximových tlumičů, kdy se je dařilo exportovat do Číny, Japonska, Mexika, Anglie, Francie, Belgie, Ruska a Jižní Ameriky. Výroba probíhala ve společnosti Maxim Silencer Company, která dodávala tlumiče pro zbraně různých ráží, od .22 až po kulometné ráže. Na začátku 1. světové války prodej tlumičů masivně vzrostl a ty se prodávaly i v Anglii a Německu. V továrně bylo nutno pracovat přesčas. V roce 1917 měli pušky Springfield vybavené Maximovým tlumičem i odstřelovači amerických expedičních jednotek. O nasazení těchto zbraní Američany však není nic známo. Oproti tomu britské pušky Enfield vybavené tlumičem nazývali němci "The Whispering Death" (šeptající smrt). Po válce přišlo problematické období a v roce 1922 bylo rozhodnuto, že do roku 1925 bude výroba ukončena, kvůli celkové ztrátovosti. Již o dva roky později se však výroba dostala do zisku tak, jako ve válečném období a výroba tak mohla zdárně pokračovat.