Kultura21.cz

Poetická hloubka i samotný rozsah repertoáru Karla Vepřeka je srovnatelný s dílem písničkářů mnohem známějších jmen. Sám několik let hrával s legendou folkového undergroundu Svatoplukem Karáskem, v současnosti spolupracuje s volným sdružením Osamělí písničkáři.

Na desky se však dosud dostala jen menší část Vepřekových intimních folkových balad, písní smutně veselých nebo bujarých šramlů. Komplet rozdělený do dvou boxů po čtyřech CD obsahuje demosnímky, koncertní záznamy i rozhlasové nahrávky více než sto padesáti dosud nevydaných písní. Splácí tak vydavatelský dluh příznivcům osobitého autora a přesvědčivého interpreta.

Osmialbem Karla Vepřeka navazuje label Indies Scope na formát, jaký se osvědčil už při mapování díla Oldřicha Janoty a později Jakuba Nohy. Rozmáchlý vydavatelský projekt představuje Karla Vepřeka jako sólového písničkáře s kytarou či heligonkou, v různých příležitostných sestavách i s kapelami Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka.

„Vlastně nevím, koho jako prvního napadlo, že by udělal takovou bláznivinu a málo známému introvertnímu písničkáři vydal 8CD archivních snímků. Dozvěděl jsem se to od Karla Šírka. Karel je vášnivý sběratel koncertních nahrávek, především Oldřicha Janoty, a tak jsme se i před osmadvaceti lety seznámili. Chtěl po mě nějaký Janotův koncert. Časem se přeorientoval i na Vepřeka a vznikla taková skupina sběračů, novodobých Sušilů. Shromáždili úctyhodný archiv, ze kterého Karel Šírek vybíral. Zpočátku sám, později jsem mu do toho začal kecat. Na sběratelské vášni Karla Šírka je zajímavé, že se mu na 8CD podařilo vybrat písničky tak, že se žádná neopakuje, a není použita ani žádná písnička z řadového alba,“ popisuje vznik kolekce Karel Vepřek.

Pestrý repertoár se podařilo sestavit do logických, soudržných alb: „Dramaturgie byla jasná. Chronologicky nacpat na 8CD pokud možno všechny písně z období od roku 1976 až do roku 2010, který je takovým předělem v mém životě. Pro mě byla práce o to zajímavější, že jsem musel každému CD vymyslet název, obal, vybrat fotografie a napsat z hlavy texty, které nemám nikde napsané.“

Původní nahrávky, ať už jde o domácí dema, záznamy z koncertů nebo pozdější snímky pořízené v Českém rozhlase, se dočkaly pečlivého masteringu. Kvalita zvuku ovšem odpovídá okolnostem vzniku nahrávek. Primárním záměrem bylo zachytit autentickou atmosféru Vepřekových písní a zpřístupnit také ty ze skladeb, které dosud zůstávaly utajeny i věrným písničkářovým fanouškům.

„Karel Vepřek patří mezi moje oblíbené písničkáře, jako jsou Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka nebo Vladimír Veit. Jejich tvorba je však již dostatečně zmapována, zatímco Karel zůstával někde v pozadí zájmu,“ shrnul důvody k vydání kompletu Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope.

BOX I. (datum vydání: 22.1.2021) obsahuje:
CD1 Dialog s popelnicí
CD2 Kutáleči penízků
CD3 Písně ze dna křídového moře
CD4 Chechtáky

BOX II. (datum vydání: 29.1.2021) obsahuje:
CD5 Podzimní motýli
CD6 Plátna plná ran
CD7 Jsi moře
CD8 Nostalgie

Karel Vepřek bio

Karel Vepřek (*1961, Praha) sám sebe skromně označuje za „málo známého introvertního písničkáře“. Pravdou však je, že už v 80. let se stal výraznou osobností tehdejší neoficiální folkové scény. Poprvé se představil publiku jako host na koncertech Vladimíra Merty a Oldřicha Janoty, později v rámci festivalu v Ondřejově po boku Dagmar Voňkové či Vaška Koubka. Ve vlastních textech i zhudebněné poesii se citlivě dotýká témat života a víry, ale stejně vlastní je mu i nevázané veselí „poetické putyky“.

Karel Vepřek studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy a na ČVUT. Za totality se živil v dělnických profesích. Pracoval také jako kulisák v Činoherním klubu. Do roku 2015 byl redaktorem Českého rozhlasu, pro který připravoval pořady Hovory o víře, Výzvy přítomnosti či Prameny a proudy.

První Vepřekovo CD Nebe dokořán (2001) obsahovalo písně, vybrané z původně vlastním nákladem vydávaných demo alb Sestřičko, nezavírej vrátka (1999) nebo Píseň sen (2000). Následovaly tituly Artinodhás (2004), Želví sny (2006) a Najdem den (2010). Na zatím poslední desce Blázen jsem ve své vsi (2018) jsou shrnuty zhudebněné básně Bohuslava Reynka.
V letech 1997 až 2003 Vepřekova kapela Chudák paní Popelková splynula se skupinou Svatopluka Karáska Pozdravpámbu, společný repertoár zachycuje deska Halelujá (1999). Vepřek vystupuje také jako člen volného sdružení Osamělí písničkáři, v dobré společnosti Jana Buriana, Jiřího Smrže nebo Petra Linharta.

Komplet obsahuje tato alba:

BOX 1:

CD1 Dialog s popelnicí
Sérii zahajují domácí nahrávky, pořízené v letech 1987 až 1990. Autor tehdy na kazetový magnetofon zachytil i skladby staršího data vzniku, sám klade začátek svého psaní do roku 1976. Můžeme si snadno domýšlet „krylovské“ inspirace. V textech slyšíme například dobové hořké pousmání nad (ne)fungováním tzv. socialistické společnosti (Před naším domem), smutné historické podobenství o vpádu okupačních vojsk či vynucené emigraci lidí režimu nepohodlných (Zbytečnosti). Přestože jde o autentické svědectví doby, poetika písní zůstává nadčasová a poselství obecně platné.

CD2 Kutáleči penízků
Druhé album pokračuje v přepisu kazetového archivu z let 1987 až 1990. „Při poslechu po letech mě překvapilo, jak jsem uměl už ve svých dvaceti hezky hrát na kytaru a že dneska ve svých šedesáti mám stále co dohánět,“ pousmál se písničkář. Atmosféru balad často navozují promyšlené instrumentální úvody a dobarvují vyhrávky. Vepřek se příležitostně doprovází i na harmonium a používá foukací harmoniku.

CD3 Písně ze dna křídového moře
Prostřednictvím písní Na dně křídových moří a Město plné gotických oblouků se vydáváme do Kutné Hory roku 1986. Disk doplňují nahrávky natočené na kotoučový magnetofon Tascam v Říčanech v roce 1991. Karla Vepřeka na tomto albu, v rámci osmialba poprvé, doprovází další hudebník. Jiří Kovář obohacuje několik písní empatickými koloraturami elektrické kytary.

CD4 Chechtáky
Ostrý střih v náladě kompletu. Čtvrtý disk obsahuje nahrávky Vepřekových kapel Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka, pořízené na různých místech v letech 1988 až 2003. Intimní výpovědi střídá struhující šraml s bicími Vráti Kydlíčka, respektive Antonína Korba, saxofonem Jaroslava Šebesty nebo houslemi Tomáše Vtípila. Ovšem texty působí odlehčeně jenom zdánlivě. Humor veršů Budoucnost národa nebo sarkastického popěvku Pizizubka patří k onomu mrazivému druhu legrace.

BOX 2:

CD5 Podzimní motýli
Zábava v pomyslné „lyrické putyce“ pokračuje v poklidnějším, přemýšlivějším duchu. Tentokrát hlavně prostřednictvím záznamu z koncertů v Jablonci nad Nisou (2002) či Ondřejově (2003). V sestavě kapely Lyrika Putyka doplňují písničkáře flétnistka a hráčka na akordeon Kateřina Linhartová, baskytarista Jakub Čech a trumpetista Marek Jech.

CD6 Plátna plná ran
Výběr z živých snímků z Trutnova či pražských scén Kaštan, Rybanaruby a Balbínova poetická hospůdka z let 2003 až 2010. Vzácností je záznam z vystoupení krátce hrající, ovšem památné muzikantské sestavy se saxofonistou Marcelem Bátrou, basistou Jakubem Vejnarem a bubeníkem Martinem Kopřivou. K dlouholetým Vepřekovým souputníkům naopak patří kytarista René Pařez.

CD7 Jsi moře
Dosud byl Karel Vepřek představen jako výhradní autor písní. Sedmé album shrnuje zhudebněnou poesii Pavla Kolmačky. Verše propojují různorodý zvuk a aranžmá písní. Ať už jde o komorní soukromé demosnímky Karla Vepřeka zacycené v letech 1992 až 2000, nahrávky z Českého rozhlasu z roku 1997 s bubeníkem Vráťou Kydlíčkem, živé záznamy z Balbínovy poetické hospůdky s Reném Pařezem, Jakubem Vejnarem a Martinem Kopřivou z roku 2008 nebo o duo Vepřek – Pařez z brněnského Klubu na Leitnerce (2004) či pražské Balbínky (2010).

CD8 Nostalgie
Nejprve tichý, poetický a nostalgický závěr série, který se ovšem ve finále CD přehoupne ve vzpomínku na „popelkovský šraml“ a v řádění „lyricko-putycké“. Snad můžeme osmé album vnímat jako rekapitulaci, nebo symbolický návrat k počátkům. Což by ostatně naznačovalo i zařazení vůbec nejstarších nahrávek kompletu, snímků z festivalu v Ondřejově v roce 1983 a z Hanspaulky o rok později. Nebo dvou převzatých písní od Vepřekova raného inspirátora Ondřicha Janoty či bretonské lidovky Son ar chistr (Píseň cideru), v české hospodské verzi rozverně přetextované jako Pardon. A dojde i na rock’n’roll.

Zdroj foto: Indies Scope, Martin Myslivec, Karel Šírek