Kdysi dávno žila byla jedna mladá gymnastka Věrka. Pro dívku byl sport vším, chodila poctivě na tréninky, nejedla dortíky, a protože byla opravdu dobrá, tak se dostala mezi jiné výborné gymnastky a jela s nimi na svou první olympiádu. Bylo to právě tady, v Římě, kde se družstvu gymnastek podařilo vyhrát stříbrnou medaili. Následoval Věrčin ohromný sportovní úspěch a pak postupný profesní i osobní krach, kvůli čemuž se Věra ocitla na hranici života a smrti. Jmenovala se Čáslavská a právě její příjmení dalo název komiksu, který koncem loňského roku vydalo nakladatelství Argo.

Je temná noc a na Nuselském mostě, klasickém místě pražských sebevrahů, potkáváme osamělou ženu v teplákové soupravě. Stojí u zábradlí a zřejmě se odhodlává k poslednímu kroku. Než ho však udělá, ocitáme se na začátku celého příběhu: v roce 1964. Věra Čáslavská má před odjezdem na olympijské hry do japonského Tokia, kde si vede výborně: odveze si tři zlaté medaile a samurajský meč, který jí věnuje potomek slavného samuraje. Ještě o jednu medaili víc si odveze i z další olympiády v Mexiku. Mexickému vítězství bohužel předchází okupace Československa, která se i mladé sportovkyně hluboce dotkne. Věra Čáslavská pak na stupních vítězů při sovětské hymně sklopí hlavu – čímž demonstruje svůj nesouhlas s postupem sovětských vojsk. O několik dní později se Věra ještě stihne v Mexiku provdat za českého reprezentanta v běhu Josefa Odložila a již jako manželé se vracejí do Československa.

Tím vším jejich příběh teprve začíná. Věru následně čeká tvrdá perzekuce, kterou v devadesátých letech vystřídají chvíle zadostiučinění, když se setká s Václavem Havlem a stane se jeho poradkyní pro tělovýchovu. Bohužel další tragický zlom v jejím životě přichází v roce 1993, kdy je jméno české olympioničky v nepříjemných souvislostech vláčeno bulvárem a Věra Čáslavská se ocitá na samém dně. A tak znovu stojíme na Nuselském mostě a teď už tušíme, kdo byla ta žena, jež na tomto místě zvažovala své možnosti...


Autorská dvojice Jan Novák a Jaromír 99 spolupracovali už na komiksech Zátopek (2016) a Zatím dobrý (2018), takže v případě Čáslavské už nešlo o žádné oťukávání. Věděli, co od sebe mohou čekat, a výsledek je skvělý. Víc než polovina komiksu se odehrává v šedesátých letech, čemuž je přizpůsobená kresba a zejména barevnost. Po jednom odstínu žluté, červené, modré a zelené dodávají při čtení pocit, jako byste se ocitli v reklamě na šedesátá léta. Pamatujete si film Až přijde kocour? Tak tohle je přesně ono. Bravurně je pojaté stínování postav, které díky takové maličkosti nesplývají s pozadím. Na každém obrázku spolehlivě poznáte světlovlasou Věru, což usnadňuje orientaci v příběhu. Pokud jde o vedlejší postavy, občas jsem se v nich maličko ztrácela (tým devíti gymnastek mi prostě splýval do jedné). Líbilo se mi, že autoři zachovali Dubčekovu slovenštinu, naopak Rusky nechali autoři mluvit rusky pouze v českém překladu. Nemusíte tak hledat poznámky pod čarou, což mi naprosto vyhovuje. Věrohodně působí i přímá řeč, zejména Věřiny dialogy.

Děj komiksu se odehrává kontinuálně, události na sebe logicky navazují. Příběh tak není násilně rozdělen do částí, byť na sebe některé věci bezprostředně nenavazují a odděluje je několik let. V takových situacích se na stránce ale objeví časový údaj, aby bylo jasně patrné, ve kterém roce se zrovna nacházíme. Od přípravy na olympiádu se dostáváme k olympiádě, pak k druhé olympiádě a pak sledujeme zejména vztah mladých manželů a následky, které záhy přicházejí.



V jednu chvíli mi přišlo, že vztah Věry Čáslavské a Josefa Odložila byl v jedné z hádek silně bulvarizován. Mám na mysli červeno-modrou scénu s mytím nádobí. Jenže pak přišla scéna Josefa s dcerou v Mexiku a pochopila jsem, jak Věra v dokumentu Olgy Sommerové Věra 68 byla statečná. Film vznikal v roce 2012, kdy se Věra Čáslavská vrátila do společnosti a měla – nebo tak na mě alespoň působila – v sobě všechno vyřešené. Právě tenhle film byl mým prvním setkáním s touto osobností českého nejen sportovního, ale i kulturního světa. Síla její osobnosti mě naprosto okouzlila. V dokumentu nefňuká nad nespravedlností života, ale naopak z ní srší ohromná síla. Komiks, na kterém Jan Novák spolupracoval mimo jiné s Věřinými dětmi Radkou a Martinem, mi doplnil některé momenty, které Věra v dokumentu jen lehce načrtne.

Komiks Čáslavská je tak ohromnou poctou této naší významné gymnastce, a to nejen z pohledu sportovní historie, ale i jako statečné ženy, která si stála za svými názory, což jí rozhodně nikdy nic neulehčilo. Tahle ženská se zkrátka ničeho nelekla a navždycky si ji budu pamatovat, jak stojí na bedně vítězů a při tom polyká slzy, nikoli svou hrdost.

Hodnocení autora recenze